Příznivci fotbalové Líšně, kteří v sobotu po poledni i přes silné poryvy větru dorazili na přípravný duel se slovenskou Petržalkou (2:1), zvědavě okukovali nové tváře svého týmu. Z jejich rozhovorů ovšem byla cítit i dávka nervozity. „Kdo to je tam napravo s tou čelenkou?“ tázali se například na záložníka Patrika Geržu, přicházejícího z třetiligového Zlínska.
Přestože průvan v kádru není v druholigové Líšni nic nového, během aktuální zimy zažil nezvyklé pouštění žilou. Zvlášť ofenziva utrpěla odchody Marka Matochy, Davida Machalíka a Pavla Vandase, za které nedorazila adekvátní náhrada. „Je to těžké. Za Petržalku proti nám naskočili hráči jako Haris Harba nebo Filip Oršula s více než 150 starty v první české a slovenské lize, byli tam kluci s obrovskou herní praxí. My si takové hráče zkrátka dovolit nemůžeme,“ podotýká trenér Milan Valachovič. „Může se tedy stát, že Líšeň narazí na svůj strop. Ale my stále žijeme v údivu, že na něj nenarazila už v prvním roce působení v profi fotbalu,“ naráží na fakt, že skromný klub se s druholigovou konkurencí úspěšně pere už pátým rokem.
Změna proti dřívějšku je u aktuálně desátého celku soutěže patrná i v adresách, na něž dosavadní opory zamířily. Zatímco v minulosti se ze severovýchodního okraje Brna odcházelo za lepším, nezřídka do nejvyšší soutěže, tentokrát hráči zamířili do Prostějova či Kroměříže, které se v tabulce dívají na Líšeň zespodu. Fotbalově si tak nepolepšili, zato finančně ano, jak dokresluje případ klíčového záložníka Davida Machalíka.
Jeho odchod do Kroměříže vyvolal v Líšni, která si ohledně peněz nemůže příliš vyskakovat, hořké pocity. „Vytáhli jsme ho z žumpy, z fotbalového bahna, když sbíral minuty v rezervě Slovácka. My ho oprášili, zapracovali a on si zde bohužel po dvou letech začal diktovat nesmyslné podmínky. Jakým právem? Líšeň ho vypracovala, dala mu šanci…“ láteří Valachovič. „Ale když se mu tady nelíbí, ať tedy jde tam, kde mu jeho podmínky splní. Možná budeme hrát o záchranu, ale nechceme zde mít hráče, kteří chtějí být jinde,“ hlásí.
Ekonomické pozadí aktuálních odchodů přiznává i předseda líšeňského klubu Karel Hladiš. „Hráči, kteří odešli, nebo se chtěli do Líšně vrátit, narazili na nízké platové možnosti. Silný se chtěl vrátit z Jablonce, ale nebyli jsme schopni splnit jeho nároky, tak údajně dal přednost Kroměříži. To stejné platí u Ondřeje Ševčíka, který se chtěl vrátit z Hradce Králové, ale opět jsme nebyli schopni splnit jeho představy, tak jedná s Prostějovem. Kroměříž i Prostějov jsou zřejmě schopny nabídnout hráčům lepší podmínky než Líšeň,“ popisuje Hladiš.
Kvůli napjatému rozpočtu, který je z většiny tvořený příspěvky města a městských firem, musí klub volit jinou cestu. „Musíme spoléhat na nové mladé hráče z nižších soutěží, kteří jsou ochotní akceptovat naše finanční možnosti a mají chuť se poprat o místo ve druhé lize s tím, že Líšeň jako v minulosti může být jejich odrazovým můstkem do první ligy,“ oznamuje Hladiš.
Na hřišti chtějí být nechutní
Do Líšně během zimy zamířili z MSFL kromě Fily také defenzivní štít Denis Dziuba a záložník Patrik Gerža. Ze Slovenska přivedla ofenzivního záložníka Ondřeje Hapala a za Matochu získala z Prostějova na oplátku navrátilce Martina Rolinka. Na konci přestupního období získali „marvani“ ještě osmnáctiletého lotyšského stopera Renardse Rimovičse.
Všichni si budou muset zvyknout na tvrdou, pečlivě organizovanou a směrem dopředu jednoduchou hru. „Už jsem to hráčům říkal před zápasem s Petržalkou. A například Dziuba se toho zhostil skvěle, byl naprosto nechutný,“ poodkrývá Valachovič, co od svěřenců vyžaduje. „Asi nikoho nebudeme přehrávat fotbalovostí, ale tito kluci jsou na tom dobře pohybově a nebojí se jít do presinku. Je to náš klasický líšeňský fotbal, který budeme hrát i nadále. Funkcionáři a trenéři z Hradce Králové nebo z Dukly Praha nám vždycky říkali, jak jsme nechutní, Dukla už z nás má snad i kopřivku. Na tom chceme stavět dál,“ nastiňuje trenér.
Sám ovšem přiznává, že je o něco nervóznější než v minulých ročnících, v nichž Líšeň vstupovala do jara z předních příček tabulky. Nyní ji od sestupových míst dělí jen šest bodů, sama jich má 21. „Na rovinu, máme nejméně bodů po podzimní části v naší druholigové historii a já si to uvědomuji. Znovu ale říkám, že jsem s tím počítal i loni a předloni, a my stále překvapovali,“ připomíná Valachovič. „Loni jsme seděli v Turecku na soustředění a mně běželo hlavou to stejné. Koho sakra můžeme porazit? A to jsme měli osmadvacet bodů,“ naznačuje kouč, že pozice podceňovaného celku pro něj není ničím novým.