Článek
Škatulkování chápeme jako zařazení člověka do nějaké skupiny na základě určité skutečnosti. Je to vlastně dost zjednodušující hodnocení, které jste získali pravděpodobně v dětství nebo třeba během prvních pár minut v práci, ve škole, na józe… kdekoliv. Ale co když jste se změnili? Asi už neházíte papírky od bonbónů pod postel a špinavé spodní prádlo zpátky do skříně. K řadě věcem přistupujete ve svém věku jinak, než když vám bylo deset. Učitě znáte ten případ, kdy se na školním srazu po letech ukázalo, že se z lajdáka Honzy stal sečtělý spisovatel a jedničkář Pavel je sám a nezaměstnaný.
Často se při škatulkování dopouštíme chyb. Už jako děti jsme buď hodní, nebo zlobiví, chytří, nebo hloupí. Ale je to dítě vážně zlobivé, nebo jen zoufale volá po pozornosti? Je hloupé, nebo mu jen nejde matematika a my nejsme schopni zjistit, v čem je dobré?
Stejně tak si vás může někdo zavřít do krabice nešiků, protože jste první den v práci rozbili kolegyni hrníček, zakopli o práh a zapomněli jste si doma mobil. Přitom jste jen měli náročné ráno a dneska PROSTĚ NENÍ VÁŠ DEN. V horším případě můžete být zavření ve stejné krabici, jako je váš příbuzný jenom kvůli tomu, že vám v žilách koluje stejná krev. Takže se celý život budete zbavovat nálepky ,,lump po bráchovi” nebo třeba ,,šprtka po ségře”. Takové označení dokáže určitým způsobem celkem devastovat život. Patříte-li do krabice ,,hodná holka” stejně jako vaše maminka, bojíte se potom s něčím nesouhlasit a projevit svůj názor.
Cesta z krabice ale existuje. Důležité je si své škatulky uvědomit. A to proto, abychom se snažili vymanit se z jejich omezení a abychom byli tím, kým být chceme. Ne někým, koho stvořili druzí, aniž by se obtěžovali nás víc poznat.
,,Buďte sami sebou” je fráze, kterou nesnáším. Ale když jsem se víc zamyslela, má něco do sebe. Záleží, jak ji uchopíte. Neznamená to vykašlat se na ostatní. Chápejte to jako mít sám sebe rád. Víc sám sobě rozumět. Mít vlastní hodnoty a stát si za nimi. Mít svůj směr. Cesta k sobě přece není cestou do pekel. Ale cesta k sobě samému.
Vždycky do nějaké škatulky patřit budeme. K hloupým blondýnám, nafoukaným Pražákům… V některých se budeme cítit dobře, v jiných hůř. Když si ale tohle všechno uvědomíme, nemusíme se škatulek bát. Ať vás třeba ostatní hodí do společné krabice s nálepkou ,,biomatka” jen proto, že svým dětem vaříte zdravě. Jste-li přesvědčeni o tom, že to tak dělat chcete, nad názorem ostatních se jen pousmějte. Dělejte to, co si přejete vy, ne ostatní. Mějte na mysli, že patříte jen sami sobě.
