Panelová sídliště: součást našich měst I.
Na panelových sídlištích žije třetina české populace. V Písku se počet obyvatel panelových sídlišť pohybuje dokonce podle hrubých odhadů kolem poloviny celkového počtu obyvatel města: na sídlištích žije – na Portyči (dříve Dukla) cca 5 tisíc lidí, na sídlišti Jih cca 4 tisíce lidí, na nábřeží 1. Máje cca 2,5 tisíce lidí, na sídlišti Dr. Horákové (dříve Kl. Gottwalda) cca 2,5 tisíce lidí, sídliště Za Kapličkou cca 1 tisíc lidí, Lipová alej cca 600 lidí a sídliště Hradiště 1 tisíc lidí, to je kolem celkem zhruba 16,6 tisíc lidí ve 30-ti tisícovém Písku. V prvních dílech našeho seriálu se budeme dotýkat problematiky panelových sídlišť a jejich regenerace v širším a obecnějším kontextu. Postupně bychom rádi zaměřili pozornost na jednotlivá písecká sídliště a pokusili se je zmapovat z hlediska jejich rozvojového potenciálu, širších vztahů se samotným městem Písek, s jejich klady i nedostatky, a pokusíme se nastiňovat cesty a možnosti, co pro tyto lokality mohou dělat přímo vlastníci bytových jednotek a Město Písek.
Městská sídliště byla dlouho na okraji zájmu. Jak je správně revitalizovat?
Velmi široké téma zpracovala po mnohaletém výzkumu a bádání oddo praktické metodiky nazvané Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče Hana Řepková. Už od studií a později jako pracovnice na různých pozicích ve státní správě a samosprávě, se specializuje na téma regenerace panelových sídlišť.
Při četbě mnohovrstevnatého textu s bohatou obrazovou dokumentací stejně jako při našem povídání jsem vnímal její hluboký zájem o tento typ městské zástavby a vše, co s ním souvisí.
Jak sama uvádí, snaží se jednotlivým aktérům připomenout spoluzodpovědnost za panelové dědictví. „Ráda bych podnítila hrdost obyvatel sídlišť na dlouhou historii vývoje jejich dosud marginalizovaného bydlení a prostřednictvím porozumění pomoci všem vnímat sídliště jako nedílnou a rovnocennou součást města.“ Podle autorky metodiky je toto přijetí panelových sídlišť klíčové pro jejich budoucnost.
V publikaci píšete, že základním východiskem pro sestavení vaší metodiky je metoda regulace vzhledu fasád, která byla vytvořena v nultých letech tohoto století. Jaká doporučení navrhujete v dnešní době?
Metodika vyšla po tak dlouhé době i proto, že se situace našich sídlišť zlepšila jen mírně, v některých ohledech se dokonce zhoršila. Stejně velkou hrozbou jako podfinancování sídlišť ze strany veřejných rozpočtů je v posledních desetiletích jejich financializace, tedy vytěžování sídlišť ve velkých městech na úkor jejich obyvatel a často i jejich architektonicko-urbanistických hodnot. Nejlépe zkalkulované výhody bydlení na sídlišti mají totiž developeři. Města by měla v první řadě hájit své obyvatele, a ne napomáhat developerům v zahušťování zástavby. Od nich by politici měli v případě souhlasu se zástavbou vyžadovat zásadní podíl na obnově souboru, jehož výhody budou využívat. Ne vždy domyšlená privatizace a tajené praktiky vlastníků za hranicí zákona mají za důsledek chátrání kdysi životem pulsujících nákupních center a kulturních domů. I zde je prostor pro moudrou intervenci obcí.
Proč bychom měli regulovat barevnost fasád? A jaká jsou obecná případně konkrétní doporučení?
Původně bílé a šedé soubory by se měly stát důstojnou součástí měst, ne cirkusem. Nekoordinovaná barevnost sídliště nekultivuje, ale spíše diskriminuje. To je přesný opak toho, co obyvatelé sídlišť chtějí. Metodika doporučuje osvědčené: koncepční řešení, respekt k původním hodnotám, střídmé řešení fasád v barvách tradičních stavebních materiálů s barevnými akcenty pouze v malých plochách, opakovatelnost řešení, solidnost a pokoru.
V textu pracujete s pojmy revitalizace a humanizace sídlišť. Co si pod nimi mohou města a vlastníci bytových domů či společenstva vlastníků představit?
Oživení a zlidštění. Revitalizace se používá pro obnovu přírodních lokalit, humanizace pro sídliště. Humanizace se poněkud zprofanovala falešnými mansardami a půlkruhovými stříškami z polykarbonátu, proto raději používám termín regenerace ve smyslu obnovení, oživení. Vzpomeňme, že i historická jádra měst prošla po sametové revoluci úspěšnou regenerací.
V jakých ohledech vidíte rozvojový potenciál panelových sídlišť?
Obyvatelé po necelých sto letech docenili modernistický koncept bydlení v zeleni. Sídliště jsou z hlediska udržitelnosti překvapivě jednou z nejúspornějších obytných struktur. Sídliště byla vybavována nejen kompletní infrastrukturou, kterou vnímáme jako úplnou samozřejmost, ale i komplexní občanskou vybaveností. V pěší dostupnosti jsou školy, školky (u velkých sídlišť i jesle), zdravotní střediska, bohatá síť obchodů a služeb včetně čistíren a mandlů, pokud nebyly spolu s prádelnami a sušárnami přímo v domech. Se změnou skladby populace se některé školy mění ve střední či umělecké. Rozvojový potenciál vidím ve vzniku pracovních příležitostí, obnovení služeb, kulturních zařízení a obchůdků dostupných pěšky (nejen pro stárnoucí populaci), kultivaci veřejných prostranství a vzhledu domů, budování parkovacích domů či parkovišť skrytých pod stromy, zahradničení na pronajímatelných plochách a v podpoře sousedského života. Dostavby by měly být uvážené, projednané s obyvateli a měly by sídlišti přinést užitek jako např. pracovní příležitosti, ne z nich jen těžit.
Jaká jsou naopak rizika spojená s revitalizací panelových domů?
Největší riziko je statické. Přináší je nekoordinované a neevidované stavební úpravy dispozic. Ty je možné i nadále měnit, ale podle jasných pravidel, neboť přímo souvisí s životností domů. Vedlejší účinky má i dokonalé utěsnění fasád domů. Přináší zdravotní rizika v důsledku nezdravého prostředí způsobené provedením pouze dílčích kroků zateplení bez nucené výměny vzduchu (rekuperace). Zahraniční výzkumy zjistily i riziko vývojových poruch kognitivních funkcí vyvolané vyšší toxicitou prostředí a sníženou saturací obytných prostor kyslíkem.
V metodice popisujete také několik typů regenerace, jaké to jsou?
Regenerace souboru, skupiny budov, jednotlivého domu, bytu. Nejkomplexnějším přístupem je regenerace celého souboru, v západní Evropě jí prošla naprostá většina sídlišť. V našich podmínkách lze za komplexní považovat koordinovanou obnovu budov i prostranství souboru, v zahraničí k tomu někdy musela přistoupit i sociální intervence. Sídliště sestávají z okrsků, ty jsou tvořeny skupinami budov. Panelová sídliště pracují s kontrastem bodových a deskových domů a kontrastem výškovým. Domy jsou uspořádány do dvojic, trojic a větších skupin. Tam, kde nejsou fasády skupiny domů řešeny v jednom duchu, vzniká disharmonie. Nejmenší jednotkou není vchod, ale celá budova, tedy blok. Řešení by mělo měřítkem odpovídat svému předobrazu a době vzniku. Nejosobnější rovinou jsou dispoziční úpravy bytů. V nich hraje zásadní roli statika.
Měla by města revitalizaci svých sídlišť regulovat? A jestliže ano, z jakých důvodů?
V západní Evropě zůstala sídliště ve vlastnictví měst, která se o ně starají. Česká republika privatizací splnila svým občanům sen o vlastnictví, do značné míry se tím však zřekla odpovědnosti za bytový fond, neboť bytové domy obyvatelům prodala těsně před původně udávaným koncem expirace a nakládání s nimi svázala poměrně složitými pravidly. V západní Evropě není regulace sídlišť potřeba. Revitalizace je prováděna vždy podle architektonického návrhu a celek má jednotný charakter. Naše pojetí se dlouhodobě nese v duchu přecenění vlastnických práv a rezignace na tvorbu měst. Jestliže sídliště projektovaly týmy odborníků, měli by být přizváni i k jejich regeneraci, nejlépe na základě veřejné soutěže. V případě památkově hodnotných, byť nechráněných souborů, je na místě přizvat i historika umění. Regulace přináší kultivaci prostředí, úsporu času a financí pro vlastníky, zvýšení prestiže souboru, zvýšení jeho hodnoty a spokojenosti jeho obyvatel.
Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče – kniha ke stažení v PDF verzi:
(Metodika je jedním z výstupů výzkumného cíle Moderní architektura 20. století, dílčí cíl VI. 3 Urbanistické celky, financovaného Ministerstvem kultury.)
profil
Ing. arch. Hana Řepková pracuje od roku 2010 jako územní garant středočeského pracoviště Národního památkového ústavu. Sídlišti se zabývá od dob studia na Fakultě architektury ČVUT, získala ocenění v soutěži Urbanita 1986, 1. místo v republikovém kole SVOČ roku 1987 v sekci teorie a vývoj architektury na téma Moderní sídliště a jeho regenerace. V letech 1997–2007 v rámci práce na OV MČ Praha 8 a OÚR MČ Praha 6 regulovala v rámci konzultací barevnost sídlišť Prahy 6 a 8. Podílela se na generelu barevnosti sídlišť Invalidovna, Ďáblice a vybraných sídlišť Prahy 6. Od roku 2012 píše a přednáší o sídlištích. Zkoumaná česká sídliště kriticky zasazuje do středoevropského kontextu. Je spoluautorkou knihy Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi. Od roku 2012 píše a přednáší o sídlištích. Zkoumaná česká sídliště kriticky zasazuje do středoevropského kontextu. Je autorkou nové knihy Skryté půvaby českých sídlišť a spoluautorkou knihy Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi. Od roku 2012 píše a přednáší o sídlištích. Zkoumaná česká sídliště kriticky zasazuje do středoevropského kontextu. Je autorkou nové knihy Skryté půvaby českých sídlišť a spoluautorkou knihy Sídliště Ďáblice: Architektura pro lidi.
V úterý 6. února se od 17 hodin bude na Národním památkovém ústavu v Liliové ulici konat křest knih Skryté půvaby českých sídlišť a metodiky Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče.
Ve čtvrtek 8. února bude od 18 hodin v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí přednáška na téma nové publikace Skryté půvaby českých sídlišť (na obou akcích bude možnost tuto knihu také zakoupit).
pokračování příště
Rozhovor byl připraven pro lednové vydání časopisu PRO MĚSTA A OBCE, měsíčník s inspirativními informacemi pro zastupitele a úředníky.
Ve fotogalerii najdete několik příkladů regenerace panelových domů (většinou z Prahy) a portrétní fotografii paní architektky Hany Řepkové z Národního památkového ústavu u jediného pražského menhiru.
Zbyněk Konvička
Panelová sídliště: součást našich měst – II. část
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Hezký den, všem čtenářům Píseckého světa,
Žijte na některém z panelových sídlišť v Písku a jak se vám tam žije?
V čem vidíte výhody, případně nedostatky?
Co byste na svém sídlišti uvítali?
Děkujeme za vaše zkušenosti a pohledy…
Píšete: Postupně bychom rádi zaměřili pozornost na jednotlivá písecká sídliště a pokusili se je zmapovat z hlediska jejich rozvojového potenciálu, širších vztahů se samotným městem Písek, s jejich klady i nedostatky, a pokusíme se nastiňovat cesty a možnosti, co pro tyto lokality mohou dělat přímo vlastníci bytových jednotek a Město Písek.
Dotaz: kdo bude zaměřovat pozornost na písecká sídliště? Nějaká organizace, jednotlivci a nebo Město Písek? Lidé ze sídliště M. Horákové předložili městu návrh na revitalizaci jejich sídliště před cca 3 roky a neudělalo se tam zatím nic, přestože loni bylo v rozpočtu na sídliště 5 mil Kč, ty se pak ale použili na něco jiného
Dobrý den všem,
první zhruba tři části budou rozhovory s paní architektkou Hanou Řepkovou z Národního památkového ústavu spíše ze širšího pohledu a souvislostí s uvedením doporučení, vlastních zkušeností z projektů a dobrých příkladů z praxe z různých měst ohledně regenerace panelových domů či veřejného prostoru (několik příkladů dobré praxe je už v galerii pod tímto článkem).
V dalších pokračováních bychom se chtěli věnovat jednotlivým píseckým sídlištím především z pohledu architektů, zkusíme oslovit i zástupce Města Písek, kteří by k tomu měli co říct.
Jen, abychom si rozuměli, podobně jako paní architektka Hana Řepková napsala po vlastních zkušenostech z fungování ze státní správy a samosprávy i z pohledu pracovníka na Národním památkovém ústavu metodiku Regenerace sídlišť v souladu se zájmy památkové péče, která je z jejího pohledu určena především pro vlastníky (SVJ, majitelé bytových jednotek, družstva…), ale samozřejmě i města a je volně ke stažení na odkaze – výše v článku, tak i tento seriál by rád přinesl pohledy zasvěcených odborníků na regeneraci sídlišť (architektů především) a pokusil se inspirovat další obyvatele měst, zástupce samosprávy atd.
Jak píšeme v článku – chceme se pokusit jednotlivým aktérům připomenout spoluzodpovědnost za panelové dědictví. „Ráda bych podnítila hrdost obyvatel sídlišť na dlouhou historii vývoje jejich dosud marginalizovaného bydlení a prostřednictvím porozumění pomoci všem vnímat sídliště jako nedílnou a rovnocennou součást města,“ říká Hana Řepková. Podle autorky metodiky je toto přijetí panelových sídlišť klíčové pro jejich budoucnost.
Tedy chceme především inspirovat, ukazovat dobré příklady. A to, kdo a co si z toho kdo vezme a případně využije u vlastního domu, ulice, čtvrti , města… je už na samotných vlastnících bytových jednotek, SVJ, případně Městu Písek. Tedy bychom rádi spíše ukazovali dobrá řešení, možnosti spolupráce zainteresovaných aktérů apod….
Rozhodně není cílem seriálu a priori vyvolávat kontroverze a hledat kauzy…
Váš dotaz k sídlišti Dr. Horákové by dle mého měl směřovat k zástupcům Města Písek, kteří by o situaci a aktuálním stavu sídliště a jeho revitalizace měli mít přesné a aktuální informace. Na sídliště Dr. Horákové by se v seriálu ale také mělo dostat a chceme se mu věnovat v samostatné části seriálu, ostatně stejně jako jiným sídlištím.
Hezký večer,
na první část rozhovoru s paní architektkou Hanou Řepkovou mi dorazila reakce od paní Lenky Jelínkové. Jelikož není registrována na webu Písecký svět, a tudíž nemůže článek komentovat přímo zde, vkládám s jejím souhlasem její reakci do této diskuze níže:
"Článek o sídlištích a rozhovor s Hanou Řepkovou mě velmi zaujal a její práce si velmi cením. Výrazy v rozhovoru jako „podnítit hrdost obyvatel sídlišť, jejich zlidštění, oživení, kultivace prostředí a zvýšení spokojenosti obyvatel“ mi zaznělo jako rajská hudba.
Miluji bydlení v paneláku a jsem hrdou obyvatelkou Jihu. Toužila jsem po něm jako dítě, když jsem vyrůstala ve velkém domě se zahradou, kde bylo plno práce a konflikty z toho plynoucí. Ve svém osamění jsem záviděla panelákovým dětem, že mají k sobě tak blízko. Mohou si spolu hrát a pak sedět na schodech a povídat si, taky jezdit výtahem. Něco ve mně z toho zůstalo. Teď tu bydlím, jsem šťastná, mám hodné sousedy. Pomáháme si, povídáme si, víme, co koho trápí. Dýcháme spolu. (Jak rozdílné od některých žen, často s malými dětmi, uvězněných v krásném domě se zahradou někde v satelitu.)
Je snadné být hrdý na sídliště – takové malé město ve městě – pokud je hezké, promyšleně postavené, upravené a klidné. Není to pak jen místo, kde lidé bydlí, je to skutečný DOMOV. V našem městě jsme sídliště zdědili z dob socialismu, kdy bylo důležité bydlet a mnoho se nehledělo na kvalitu. To už však přestává být tak bolestné, neboť za posledních dvacet let prošla sídliště mnohými vlnami rekonstrukcí – konkrétně na Jihu již je nezateplený dům výjimkou. Pokud si vlastníci bytů též zrekonstruovali tzv. jádra, někdy vyměnili dispozice, odhlučnili některé stěny a vyměnili podlahy….. je to bydlení srovnatelné s novými bytovými domy.
Lidé by měli být obyvatelům paneláků velmi vděční, že nezabírají příliš mnoho místa. Na dům o osmi patrech a s 52 byty je třeba méně prostoru než na jeden domek s pozemkem pro jednu malou rodinu. Pokud by se lidé z paneláků rozhodli bydlet všichni v domech na pozemcích, zmizely by asi všechny louky i pole v zemi. A chtějí tak málo. Klid a hezké prostředí kolem. Uvědomme si, že počet bydlících na sídlišti Jih je skoro tolik co obyvatel Protivína, polovina Milevska a 2/3 Vodňan. Na tak malém kousku! Sídlišťáci si péči o okolí rozhodně – už jen svými daněmi – zaslouží!
Zatímco paní Řepková kritizuje někdy až divokou barevnost nově opravených domů a nejednotnost, což – dle jejich slov – celý komplex degraduje, mohu s ní souhlasit jen částečně. Sytě oranžová, cihlová a jasně růžová opravdu svědčí o nevkusu těch, kteří o tom rozhodovali, a o malých pravomocích či malé snaze městského architekta. Nejen že křiklavé barvy typu „každá pes jiná ves“ poněkud nelahodí oku návštěvníka našeho jinak krásného města, ale nejsou příjemné ani v rámci sousedského bydlení. Představte si mít před okny stále jasně červenou zeď. Velmi iritující. Ale tehdy ty lidi asi nikdo na to neupozornil a barevné výkřiky byly jen pochopitelnou prudkou emocionální reakcí na socialistickou všudypřítomnou šeď. Proto se na barevné krabičky sídliště Jih dívám s pochopením. Větším, než kdyby sídliště zůstalo jen šedivé. Škoda jen, že barvy nikdo tehdy moc nekoordinoval a neřešil sídliště v konceptu. Je pozdě. Zůstane to tak pravděpodobně další desítky let." (Lenka Jelínková)
Ač jsem též dítko z rodinného domu se zahradou, nějaké sociální odloučení a důvod závidět dětem z paneláku jsem neměl. Normálně jsme si na ulici/zahradě s dětmi z ulice hráli. Ono to v devadesátkách ještě šlo, jelikož na ulici neparkovalo tolik aut, projely tak dvě za hodinu a nebyl internet… Práci kolem domu začínám negativně pociťovat až teď na prahu čtyřicítky, ovšem za byt bych neměnil.
Ohledně barevnosti paneláků musím říci, že mi to nevadí, spíše to z profesních důvodů vnímám pozitivně coby rozlišovací znamení, nicméně nechť o tom rozhodují ti, co se na to budou dívat denně z okna. Co vidím jako problém, je, že na některých panelácích je už po cca 10 letech od zateplení vidět, že ta práce za moc nestála – vybledlá/špinavá omítka porostlá plísní.
Co do hustoty zalidnění je ještě výhodnější mrakodrap, takže bychom si vystačili s několika domy, kdyby na to přišlo ;-)