A úvodem našeho povídání se nabízí otázka, jakou má toto auto historii. „Není to nic, z čeho by si člověk sednul na prdel (úsměv). Má historii z Finska. Fabrická minulost není dohledaná a myslím, že jí ani nemá. Dle všeho byl postaven v čtyřiadevadesátém ve Finsku z fabrických dílů, které tam někdo dotáhl. Původ karoserie dohledaný nemám. Vím však, že s tím autem jezdil finské šotolinové mistrovství nějaký Jukka Toikka a dohledali jsme také sedm startů ve finském šampionátu. Pak auto stálo asi dvacet let někde ve stodole,“ poskytuje ověřené informace severočeský soutěžák, který auto koupil v roce 2019.

„Tehdy s ním na Vltavě startoval Juha Selänne. Už tenkrát na něm měl cedulku, že auto je na prodej. My startovali s Radkem Nešporem, a jelikož já plánoval stavět Favorita, stihli jsme s Juhou prohodit pár slov na startu, jenže v servisu jsme ho už nestihli a on odvezl auto do Finska. Já tedy musel sehnat kontakt přes klatovské pořadatele, začali jsme si psát a zhruba po čtrnáctidenní komunikaci vyrazili pro auto do Helsinek. Těch Favoritů od nás šlo údajně v devadesátých letech do Finska docela dost a pořád se jich tam hodně nachází.“

Kdo ti auto servisuje?

„Auto si na závody připravujeme sami s tátou a bratránkem Kubou, který teď dodělává střední školu a je fakt šikovný. Sídlíme v malé garážičce v malebné vesničce Bzí, kudy kdysi vedla rychlostní zkouška Rally Bohemia. Jen mě mrzí, že kvůli jednomu spoluobčanovi se tudy už asi nikdy nepojede… Nicméně pár lidí nám pomáhá. Nové řízení do auta mi například skládal tady mladoboleslavský Dáda Mrština. To je člověk, který má zlaté ruce. A hlavně je hrozně fajn. Dostal jsem se k němu přes Vláďu Bergera a nakonec jsme zjistili, že se známe už z motokár. Ten svět je hrozně malý (úsměv). Převodovku mi zase skládá Tomáš Juřena, mechanik od Jindry Štolfy. Díly do motoru nám pomohl připravit Petr Urban z Bystřice pod Hostýnem. To všechno jsou úžasní a šikovní lidé a za jejich pomoc jsem jim hrozně moc vděčný.“

Bzí byla krásná erzeta. Jaké jsou tvé oblíbené erzety?

„Mně se hrozně líbí Zvířetice a všeobecně erzety, kde se střídají povrchy. Nechápu některé negativní reakce na tuto vložku. Kdo chce jezdit po vyžehleném asfaltu, ať jde na okruhy. Tam jim budou trať dokonale zametat před každou jízdou. My však jezdíme rally. Miluji šotoliny a uskákané, hrbolaté, úzké asfalty. Kombinace těchto povrchů je ráj (smích). Třeba na Barumce Semetín, to je nádhera a erzeta všech erzet. Naopak nemám rád městské erzety. Ty nejsou mým šálkem kávy, ale chápu, že pro přiblížení rally širší veřejnosti je to dnes nutnost. Každopádně si vážím všech pořadatelů, schopných uspořádat soutěž, a traťových komisařů, že nám trať zabezpečují. Bez nich bychom závodit nemohli a nezbylo by nám, než se na auta chodit dívat do garáže.“

Můžeš vzpomenout na tvoje rallyové začátky?

„Já chtěl vždy jezdit rally. Začínal jsem však v roce 1997 na motokárách. A závodit mi vydrželo až do současnosti – mám odjeto už sedmadvacet sezon bez přestávky. Tenkrát mi rodiče pořídili motokáru k Vánocům a od té doby mne v tomto koníčku podporují. Za to jim hrozně moc děkuji. Tenkrát v tom sedmadevadesátém to byla éra, kdy tam ještě jezdili Honza Kopecký, Honza Šlehofer, Aleš Jirásek. Se mnou v kategorii začínal Míra Jakeš. Ve vyšší kategorii byl Viktor Wagner. Ten jezdil Evropu a byl tehdy velkou hvězdou. Mě v motokárách podporoval Vašek Donát a díky němu a jeho synovcovi Petrovi jsem se dostal do vytoužených soutěží. V roce 2005 v Prachaticích jsem debutoval jako spolujezdec vedle Petra s Volkswagenem Golf GTI. Petr měl původně navigovat Vaška, ale toho vzala záda a zavolal, že když už je auto nachystané v Prachaticích a on jet nemůže, ať se svezeme s Petrem.“

Přestože jsi časem usedl i za volant, kariéru spolujezdce jsi stále neukončil.

„Spolujezdce dělám dodnes. Navigoval jsem Petra Donáta, Jirku Brože, jeho syna Dominika, Radka Nešpora, Davida Nešpora a hlavně Milana Blahouta. Ten mě toho naučil nejvíce ohledně rozpisu, řešení jízdní stopy a celkového fungování auta. Milan s námi dosud jezdí a pomáhá nám jako mechanik. Je hodně časově vytížený, ale hodně jsme toho spolu zažili a je to takový můj druhý táta na závodech. Akorát jsem vždy pokukoval i po tom, zkusit to za volantem, protože mi to z těch motokár chybělo. Každopádně spolujezdeckou kariéru jsem rozhodně neukončil a třeba s Milanem Blahoutem a Žigulem anebo Radkem Nešporem se v jeho Porsche vždy rád svezu, pokud tedy budou mít Milan nebo Radek zájem (úsměv).“

Jak jsi spokojen s loňskou sezonou?

„Nadmíru. Kde jsme startovali, tam jsme dojeli a vždy dobře. A není to jen můj úspěch. Spolujezdec Tomáš (Kocour) v autě funguje perfektně a má na tom svůj velký podíl. Bez něj by to nešlo. Myslím, že jsme si sedli i po lidské stránce. Na Vltavě nás ve třídě E1 porazil Olda Kovařík a v dalších soutěžích jsme tuto kategorii vyhráli. Jelikož si finančně nemohu dovolit celou sezonu, jeli jsme jen Vltavu, Bohemku a Barumku. Chtěli jsme jet ještě Pačejov, ale Tomáš (Kocour) měl v tomto termínu svatbu a na té nemohl náš Favorit chybět. Vezl jsem mu totiž nevěstu Páju k oltáři (smích). Místo Pačejova jsme tedy vyrazili svézt se do Rakouska na Herbst Rallye. To byla nádherná soutěž, bývalá Semperitka, hodně lidí, včetně Otta Tänaka, jí využilo jako test na Central European Rally, na každé erzetě byla část šotoliny a to já mám hrozně rád. Atmosféra byla úžasná a my vyhráli třídu a absolutně dojeli pětašedesátí ze 113 posádek. Byla to hezká tečka na konec sezóny.“

Jak hodnotíš konkurenci v MČRHA a kategorii 4?

„Předně chci říct, že v historicích je celkově hrozně dobrá parta. Oproti těm soudobým je zde pořád i ta lidská atmosféra. Víš, když mě táta bral jako malého na závody, hvězdami byli Jindra Štolfa a Vláďa Berger. Člověk je obdivoval a fandil jim a teď má možnost se proti nim postavit na start. Je to pro mě čest a mám k nim pořád velký obdiv a respekt. Jindra a Vláďa jsou stále hodně rychlí a navíc hrozně hodní a vstřícní lidé. Velcí střelci jsou také bratři Hejhalovi, Jirka Kašpar anebo Jirka Petrášek. Myslím, že naše kategorie je velice hezky obsazená. Hodně rychle jedou třeba i mladý Klokan (Tomáš Klokočník ml.), Véna Hostaš nebo bratři Bahníkovi. Je škoda, že s námi loni nejel Vlasta Čuřín. Chybí i Ota Zenklů, který jede pekelné tempo (úsměv). To je hodně velký střelec a klobouk dolů před ním, co s tím Favoritem předvádí. Teď se těším, že do naší třídy přibude po dostavění Favorita Vláďa (Berger). To bude další velký soupeř. Ale nejen ti zmiňovaní. Celkově je to skvělá parta lidí, kteří ti v případě potřeby pomohou a neotočí se k tobě zády.“

Soudobá technika tě neláká?

„(Zamítavě kroutí hlavou, přemýšlí). Hele, ta nová auta asi fungují perfektně podvozkově, asi se hezky řídí, ale mě přijdou jako krabice všechna na jedno brdo. Už nemají tu duši. Kdysi takový Kit Car nejenže vypadal s rozšířenými blatníky krásně, ale navíc nádherně zněl. Třeba takový Peugeot 306 Maxi, to byla nádhera. Dnešní „rozzuřené Wartburgy“ mě úplně nelákají. Je jedno, jestli je to Opel, Peugeot anebo Ford. Ty tříválce znějí všechny stejně. A co se týče elektromobility, tak tomu se vyhýbám velkým obloukem. Za mě auto musí mít zvuk a smrdět po benzínu. Ostatně podle některých mi v těle místo krve koluje benzín.“