Článek
Již nějakých 200 000 let chodí po naše planetě, Zemi, člověk. Nevím zda pojmenování Homo sapiens sapiens vystihuje nás lidi, člověk moudrý vyspělý, často se zdá, že ne. Naše geny, náš genetický kód je to, co z velké části určuje, jak budeme vypadat, jestli budeme malí, velcí, tlustí, tencí, plešatí nebo modroocí.
Posledních 100 let se vymyká jakékoli nám známe historii. Pravděpodobně existovaly vyspělé civilizace, které však v rámci času někam zmizely. Celou existenci člověka provázely nepřízeň počasí, šelmy, nemoci, tma, chlad, nedostatek jídla. Na všechny tyto situace se náš genom, jak se nazývá soubor genů. adaptoval v rámci desetitisíců let.
V průběhu 20. století se ale tohle všechno změnilo. Začaly se objevovat léky, naše domovy byly zastřešené, vytápěné, jídla bylo více a více. A dostali jsem se do doby, kdy sedíme doma v teple, máme puštěnou televizi, dostaneme chuť na pizzu/burger/zeleninu, klikneme v telefonu a za chvíli máme jídlo u dvěří. Vynaložená aktivita = 0.
Trvalo velmi dlouho dobu než se lidem dostaly do rukou noviny. V časech před informačními průjmy lidé sotva věděli, co se děje v sousední vesnici. A tak nějak jim asi bylo i líp. Noviny doplnil rozhlas, televize. Přišla éra internetu, sociálních sítí a naše mysl je celé dny a někdy i noci zahlcena informačními průjmy/proudy, každý, jak kdo chce.
Nerozumím posedlosti lidí sledovat cizí životy, hltat bulvární výplachy o slavných jakože celebritách. To nemáme každý život, který bychom měli žít a je jenom proplouvat posuzováním druhých? Máme v podstatě všechno, co bychom mohli chtít.
Teplo, pitnou vodu, množství jídla. Umíráme na nové nemoci v mnohem pozdějším věku, věk dožití se prodlužuje. Ale, žijeme opravdu? Smršť zpráv, fotek, videí, negativity zahlcují naše mozky. Dá se říci, že za posledních 40 let proběhlo 95% historie, porovnáme-li informační tempo, kterým jsme zásobováni.
Ale naše geny jsou pořád stejné. Za 3,4 generace se vsutku nic zásadního nezmění. A tak jíme, nehýbeme se, tloustneme, konzumujeme, nepřemýšlíme, Doba se změnila, ale lidé zůstávají stejní. Možná více otupělí a oplácaní.
