Zpěvačka, jejíž jméno jí vymyslel samotný mistr Jan Werich, se rozhodně necítí, že by patřila do starého železa. Ačkoliv má za sebou dvě operace hlasivek, nijak se to na ní nepodepsalo, a dokonce každý den provádí hlasová cvičení.
„Musím denně cvičit, ať už hlas, nebo tělo. Ale protože nebydlím ve vile, musím cvičit, když jsou děti sousedů ve škole, protože ta hlasová cvičení jsou nepříjemná,” prozradila pro Český rozhlas Zlín. Cvičí nejen hlasivky, ale i na tělo. Chce se cítit dobře a být v pořádku.
Ačkoliv má přehled o tom, co se na hudební scéně děje a sama ještě i nedaleko před stovkou vystupuje, přiznává, že moderním stylům hudby příliš neholduje. "Pustit si rap, nebo techno? To slyším z televize a nemůžu se k tomu ani přiblížit, to není můj styl," přiznává zpěvačka, která kdyby se neživila hudbou, by byla prý uvaděčkou, nebo šatnářkou. Nicméně si myslí, že by zaměnila oblečení přítomných návštěvníků, a to neví, jestli by se jim líbilo, vykládá s úsměvem.
Whisky, to je moje gusto
Zdravý přístup praktikovala po celý svůj dosavadní a dlouhý život. „Nepila jsem vůbec studené a nejedla jsem zmrzlinu, abych neochraptěla,” pokračuje ve vyprávění pěvkyně, která se proslavila hlavně ve dvojici s Milanem Chladilem. „S Milanem to byla bezvadná spolupráce. Měl v sobě spousty energie a žádné představení nevynechal, bylo to hektické, ale fajn,” vzpomíná a zároveň dodává, že tím, jak spolu vystupovali, jí lidé začali říkat, že by se měla podepisovat Chladilová. To ale Simonová rázně odmítla. „Kdybychom byli manželé, to by byl hrozný život!”
Kromě hitů jako My dva a čas, Děti z Pirea nebo Já jsem zamilovaná se mezi zpěvaččiny nejmilejší písně řadí Je po dešti, kterou napsal Vladimír Dvořák. Podle Simonové je optimistická a veselá. Málokdo možná ví, že svůj hlas propůjčila Květě Fialové ve filmu Limonádový Joe anebo Koňská opera. Skladba Whisky, to je moje gusto zazní z úst právě Yvetty Simonové.
Původně přitom vůbec netušila, že se bude jednat o píseň do filmu, že bude nahrazovat slavnou herečku a že se ze skladby samotné stane takový hit. „Vzpomínám si, že jsme měli natáčení v rozhlase s Karlem Vlachem a přišel tam pan Vlastimil Hála, a když už jsme skončili, tak mi řekl: ‘Nazpívej mi ještě tuhle písničku.’ Já jsem vůbec netušila, že to bude do filmu a že to nakonec bude tak slavný film,” pokračuje ve vyprávění pro Rozhlas.
A jak to má s Whisky ona sama? Přiznává, že s touto skladbou občas stále zakončuje svá vystoupení, nicméně nápoji jako takovému už neholduje.
Štěstí v lásce neměla, ta poslední jí umřela
Závěrem ještě dodává, že kdyby dnes měla možnost, leccos by změnila. A to hlavně co se týká nahrávání skladeb. „Nejradši bych je teď všechny přezpívala, protože nyní je úplně jiný zvuk. To se vůbec nedá srovnat s tím, co jsme měli my," trochu si postěžuje hudebnice.
Yvetta Simonová byla dvakrát vdaná. Poprvé za ředitele a hudebního manažera Lucerny Františka Spurného. Manželství nevydrželo, a to zřejmě hlavně z důvodu Yvettiny vytíženosti. Se Spurným mají syna Tomáše. Druhé manželství bylo s hudebním skladatelem Jaromírem Vomáčkou. Vztah taktéž nevydržel a zpěvačka našla štěstí až po boku dirigenta Karla Vlacha. Byli spolu až do roku 1986, kdy zemřel.
V roce 1962 získala Zlatého slavíka, kdy spolu byli v kategoriích muži i ženy a ona skončila za zpěvákem Waldemarem Matuškou. Ocenění se dočkala i později, a to od samotného prezidenta Miloše Zemana, který jí v roce 2017 udělil medaili za zásluhy.
Zdroje: onlyu.cz, zlin.rozhlas.cz, video.aktualne.cz
