Přestože Vojenská správa opakovaně přijímala opatření, která měla interiér uzavřít před neoprávněnými návštěvníky, procházely po povrchu i podzemím stovky fascinovaných lidí. Všichni obdivovali jeden z pomníků zašlé slávy Československa a jeden ze symbolů přípravy na jeho obranu ve 30. letech minulého století.
Jednoho říjnového pátku roku 1989 přijeli na Boudu kamarádi Martin Ráboň Jiří Novák z Brna a rozhodli se, že se pustí do jejího oživení. Zpřístupnit tvrz znamenalo vyvézt v letech 1990–1992 více než 400 tun suti a odpadků z podzemí a odpracovat přes 100 tisíc dobrovolnických hodin.
Těžká technika odstranila nepůvodní terénní úpravy, vchodový srub byl obnažen až na původní kamennou rovnaninu. To bylo nezbytné k tomu, aby se poškozená konstrukce srubu mohla důkladně očistit a zaizolovat, opatřit omítkou a doskládat kamennou rovnaninou. V případě omítky šlo přitom o stovky metrů čtverečních.
 |
Terén byl obnoven do stavu ze září 1938. Přemístilo se přes 2 tisíce tun materiálu. Paralelně běžela v dílnách specializovaných firem výroba precizních a velmi masivních replik dvou pancéřových zvonů, posuvných vrat vjezdu, dvojích dveří do vstupu pro pěší a odlévala se rovněž střílna zbraně D.
Ikonický vchodový srub tvrze Bouda dostal svou původní podobu, zmizely všechny vnější šrámy způsobené zkouškami za okupace i vytržením pancéřových prvků.
A jako jediný má dnes podobu odpovídající dnům, kdy osádky opevnění na rozkaz prezidenta republiky proti své vůli a přesvědčení opouštěly pevnosti. S přibývajícími dny se na stěnách objevují vápencové výkvěty, a tak objekt postupně získává dobovou patinu. Boudu tvoří pět mohutných železobetonových srubů a ve zcela původním stavu je zpřístupněna veřejnosti. Od roku 1995 je v seznamu kulturních památek ČR.
Zdařilé rekonstrukce jsou k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
