Jsi první žena s pytlíkem, kterou znám

Tak jsme oslavili stovku! Stovku různých, možných i nemožných genderů. Možná už nikdo ani z hlavy neví, které to jsou a co znamenají, je to dlouhý seznam různých androgyn, cis, trans, inter, neutrois, spirit a bůhví, čeho ještě. Ukájíme se nad představou, jak jsme humánní, jak jsme tolerantní k odlišnostem. Ale ono to není už jen o genderu. Ať si, pro mě za mě, člověk sám sebe považuje třeba za Elfa, já mu to právo brát nehodlám. Ale ať mě tím nejen nekrmí, ale nenutí většinovou společnost, aby se přestala chovat přirozeně.

Už nezíská Oscara film, který nemá určité procento národnostních i genderových menšin a dalších a dalších zástupců stále nových a nových skupin lidí s odlišností. Kam se vytratila historie, když Janu z Arku představuje dívka – mulatka? Může být milá, může být hodná, může být skvělá herečka, ale Jana z Arku takhle prostě nevypadala! Je to stejné, jako by měl Martina Luthera Kinga hrát Brad Pitt. Kam se vytratilo umění, když o kvalitě filmu nevypovídá scénář, režie, herecké výkony, hudba, scény atd., ale pro současnou společnost je to míra zastoupení menšin?

Ale Oscar není tím hlavním problémem, je pouhým symptomem nemocné společnosti. A pokud vyhazujeme lidi z práce, když osloví dívku jako dívku, když vyhazujeme lidi ze škol, protože tvrdí, že jsou pouze dvě biologická pohlaví, a když ti „divní“ jsou heterosexuální lidé, kteří žijí v normálním (chápej biologicky normálním) svazku, když se obchoduje s dětmi přes "půjčené" dělohy, je tato společnost skutečně nemocná.

Co je nemocné, má se léčit nebo zemře. Pokud naši nemocnou společnost nezačneme léčit, a tím lékem je návrat k přirozenosti, zanikne. Po právu!