Článek
Není ničím novým, že Andrej Babiš je politikem kontroverzním, a tací přitahují více odpůrců nežli sympatizantů, třebaže volební preference ukazují opak. Je náš zvyk, že většinou vyhrává ve volbách ten, koho nikdo ve výsledku ani nevolil – což je pozůstatek z dob, kdy skoro nikdo nevolil Komunistickou stranu, nebo ne tolik, aby vládla této zemi desítky let a částečně poté rozprášena do mnoha stran.
Pan Babiš má i přes svou kontroverzi i jedno politické prvenství, a to že se při posledních volbách do Poslanecké sněmovny stal hlavní tváří jak své levice, tak i pravice, přičemž oba politické směry se shodly, že právě kvůli existenci jeho osoby, musí oni vyhrát.
Sjezd hnutí ANO byl už před jeho samotným začátkem některými médii popisován jako přehlídka kultu jedné osoby spojené s rétorickou soutěží v nejlepší kritice současné vlády. To druhé by nebylo ani potřeba, neboť by stačila sestříhaná přehlídka výroků promítaná na velkém plátně nad pódiem, doplněná kontrastem opačných zpráv v médiích.
Nijak se netřeba divit, že úspěšnou volbu Andreje Babiše za předsedu hnutí vládní koalice a její přátelé znevažovala humorem sobě vlastním, který má všech případech shodné to, že je bez pointy.
Podobné znevažování je ve většině případů ne dílem konstruktivní kritiky, nýbrž pouze důkazem, že buď něčemu ve skutečnosti nerozumíme, nebo se toho bojíme.
Jako bychom měli v sobě zvláštní gen „osobní malosti“, který zafunguje, kdykoli dojde na špatnou otázku. Špatná otázka je každá otázka, na níž neznáme odpověď hned.
Je špatná, že je pro nás tím nejhorším v životě, dokonce horším než cokoli jiného, díky čemuž by se měl kdokoli kolem nás přesvědčit, že něco nevíme. Nevědět pro nás znamená nebezpečnou rovnici, že druhý zjistí, že jsme blbci.
Pokud komukoli položíte otázku a on vám odpoví otázkou nebo poznámkou, která vás má urazit, víte automaticky dvě věci. První, že dotyčný skutečně odpověď neví – druhá, že bude vůl, a nemá tedy vůbec smysl z dotyčného cokoli dolovat. Pokud byste však udělali tu chybu, že byste neodolali, a chtěli dotyčnému dokázat, že vůl skutečně je, může se stát, že toho vola nakonec udělá on z vás.
Doporučované pravidlo proto zní, že pokud nedostanete odpověď na první zeptání, dotyčný odpověď nezná.
Babiš – fantóm, nebo někdo reálný?
V případě vzkazů pětikoaličních politiků vyjadřující se k volbě staronového předsedy nejde tak ani o nepochopení otázky jako spíše o strach, jaký z výsledku volby samotné mají. Ne že by se z ní přímo klepali hrůzou, ale uvědomují si sami sebe ve slepé uličce, v níž nemohou jenom tak zvednou ruce a vzdát se zvyšujícím se číslům předvolebních výzkumů pro levicovou stranu.
Politici vládnoucí koalice vzdorují největší noční můře, jaká je mohla postihnout, byť já osobně věřím, že o její existenci před dvěma lety či dřív věděli. Noční můra v podobě pochopení voličů, že krom jednoho člověka, na něhož ukazovali prstem a vinili jej za naprosto vše špatné v tomto státě, neměli žádný flexibilní volební program.
Každodenní vzkazy v podobě statusů na sociálních sítích hovořících o nepřetržité neomylnosti na situaci o bezradnosti nic nemění.
Zvolení Andreje Babiše předsedou hnutí se dalo očekávat už jenom z prostého výsledku selského rozumu, že když se něco někomu daří, je hloupost ho vyměňovat. Obměna usměvavých tváří by naopak měla přijít ve stranách, jejichž preference klesají a voliče jim přebírají opoziční strany.
Jsem více než přesvědčený, že spíše, než výměny na postech lídrů stran, se však dočkáme dalších ironických poznámek k osobě Andreje Babiše, k nimž se budou mnozí upírat jako v modlitbám.
Na podruhé se však kouzlo přesvědčení většiny nestane. Opakovaný vtip přestává být vtipem, třebaže se mu vyprávějící při jeho povídání za vás směje. Přestože postava A.B., nebo zmínek o něm, má na některé své hypnotické kouzlo nechtěného, až příliš se už z něj přeneslo na ostatní politiky, kteří nestačí zakrývat své vlastní kauzy, podivné finanční dary a dotace pro osoby blízké.
Volba A.B. za předsedu svého hnutí je logickým krokem na cestě za vyhranými budoucími volbami.
Nebude líp
Podotýkám na tomto místě, že si nedělám iluze o budoucí velké změně celého systému ze dne na den. Naše republika bude v době příštích voleb po osmi náročných letech dvou vlád (jedné pod dohledem A.B) vyčerpaná, přičemž stabilizace potrvá o něco více než jenom biblických sedm hubených let.
Pokud bych měl budoucí vládu popsat nějakými slovy nebo sloganem, určitě bych vynechal cokoliv o možnosti, že bude lépe, a víc se přikláněl spojení: Bude nám hůř pomaleji.
Závěrem podotknu, že vítězství A.B. by bylo kritizováno za každého výsledku a pro každé bude trefné označení, že kdo chce Babiše bít, hůl si vždycky najde.
Možná by ale názory oponentů trochu zmírnilo Babišovo vítězství stoprocentní. Proti takovému by snad mnozí nevtipkovali a nebáli se ho, neboť by mu mohli i rozumět Museli by připustit, že pokud všemi platnými hlasy může být před dvěma lety zvolen předseda ODS, (těch 24 neplatných hlasů nepočítám jako proti nebo že se někteří zdrželi), můžou si i jiní zvolit předsedu podle své vlastní volby vědomí a svědomí.
Tedy doufám, že skutečně ještě mohou.
