„Bez zásobníku by tu teď žádný šampionát nebyl,“ říká vrchní rolbař a údržbář Tomáš Procházka. S pomocníky absolvuje při navážení sněhu na tratě až 19hodinové pracovní směny. „Poslední dva týdny jsem celý vycukaný. Ale máme dobrou partu. A hlavně máme sníh.“
Po vršku zásobníku se ve středu vinula i část trati vytrvalostního závodu mužů. Což vymyslel ředitel závodů Vlastimil Jakeš. Uvažoval následovně: Čtyřkilometrový okruh je potřeba právě jen pro nejdelší závod mužů. Tak než bychom kvůli němu naváželi sněhem dalších 700 metrů tratě, povedeme ji radši přes zásobník.
Pro Procházku s jeho rolbou tak stvořil další výzvu.
„Musel jsem vršek zásobníku propojit s okolní loukou a vyrobit na něm klopenou zatáčku, aby nám biatlonisté nepadali z útesu dolů. Vyřádil jsem se tam, ale nebyla to žádná sranda,“ líčí.
Obětavá dřina jeho party je jedním z důvodů, proč prezident IBU Ole Dahlin při pondělní slavnostní večeři pronesl: „Váš tým odvádí až neuvěřitelnou práci.“
Také Jan Skřička, sekretář organizačního výboru, ujišťuje: „Při zimě, jaká je, bychom to bez zásobníku nedali. Nejtěžší je teď dostat z něj sníh na tratě. Jak tu je všechno obestavěné, máme jen úzké hrdlo, kudy ho auty můžeme vozit. A přitom nelze navézt třeba metrovou novou vrstvu, protože by se s tou předchozí nespojila.“
Spočítáme vám zplodiny
Zásobníky se staly v posledním desetiletí i vzhledem k nezpochybnitelnému globálnímu oteplování běžnou součástí velkých biatlonových areálů. Výhodou toho novoměstského je poloha blízko u tratí. Ve francouzském Le Grand-Bornand je naopak 10 kilometrů vzdálený. Provoz aut přivážejících sníh tudíž vyjde Francouze mnohem dráž.
A navíc navyšují uhlíkovou stopu.
Také k co největšímu omezení CO2 se přitom musí organizátoři mistrovství světa zavázat v rámci takzvané Strategie udržitelnosti IBU.
„Podpisem stvrzujeme, že souhlasíme s politikou Mezinárodní biatlonové unie v oblasti životního prostředí,“ říká Skřička. „Zatím je vše jen v obecné rovině. Teprve od roku 2030 mají být šampionáty uhlíkově neutrální. Jen zatím nevíme, co si pod tím představit.“
Funkcionáři IBU už nyní měří, kolik CO2 vygeneruje doprava týmů a diváků. „Ale ty jejich tabulky nedávají logiku,“ tvrdí Skřička. Dokonce i viceprezidentovi IBU Jiřímu Hamzovi se nelíbí dvojsečnost takových měření. „Nejvíc postižené by podle nich byly areály s největší návštěvností. Protože když někde lidé nepřijedou, nevytvoří ani zplodiny.“
Máme si být rovni, hlásí Jislová. Chce řešit psychické zdraví i ochranu přírody |
V Novém Městě se realizují i další požadavky IBU ohledně udržitelnosti. Aby ve všech akreditovaných prostorách byly nádoby na tříděný odpad. Nebo aby kelímky na nápoje pro diváky byly zálohované a vratné, čímž se zamezí hromadě plastového odpadu.
„Navíc ušetříme za jeho odvoz,“ povídá Skřička.
Zároveň IBU doporučuje organizátorům, ať přispějí k zalesňování oblastí kolem biatlonových areálů. „Ale to bychom dělali i jinak, protože máme k okolnímu prostředí vztah,“ říká Skřička.
Své sliby Nové Město splnilo
IBU rozjela současně kampaň Save the Snow (Zachraňte sníh). „Některá doporučení jsou však absurdní a nekonkrétní,“ podotýká Skřička. „Ačkoliv na Západě to asi vnímají trochu jinak než u nás, když tam nezažili našich 40 let svazáků a prázdných frází.“
Každý organizátor mistrovství světa musí při kandidatuře předložit IBU také vlastní vizi, kam a jak samotný biatlon a zázemí v areálu posune. S naplňováním těchto slibů mají momentálně značné trable hostitelé příštího mistrovství světa v Lenzerheide.
„Zato my jsme splnili vše, co jsme IBU slíbili,“ říká Skřička. „Dobudovali jsme tribuny a zařídili nové datové sítě i osvětlení.“
V únoru 2013 měli ještě při mistrovství světa výbojky, které víc topily, než svítily. „Když jsme je zapnuli, byly jak elektrárna se spotřebou 1,5 megawatthodiny. A museli je rozsvěcet čtyři elektrikáři v pojistkových skříních,“ popisuje Skřička. „Ty nové mají dvojnásobnou svítivost, poloviční spotřebu a rozsvítíte je z appky v telefonu.“
Po tři další večery ještě budou zářit na boje o světové medaile.