Když prvně na Západ, tak do USA - 5

Diplomatický svět je svět zvláštní, Je to nepřetržitý svět her "kdo s koho", svět "křehkého míru" a snahy v lepším případě dosáhnout "win-win".

Už proto to mohou dělat jen lidé se specifickou povahou. O vzdělání či zázemí a etiketě nemluvě.

K okolnímu světu mají proto asi podobný vztah, jako členové královského dvora. Obdobným způsobem pak přistupují i k "lidu", který má tu větší, tu menší význam. V řadě zemí, USA nevyjímaje, je zde pak ještě kategorie emigrantů.

Svým způsobem tu "práci" našemu diplomatickému sboru vůbec nezávidím. V jistých zemích zejména bez potřebných kontaktů ani jako diplomat se nikam nedostanete - ani na oficiální návštěvu k prezidentovi, šáhovi, či jinému potentátovi, případně diktátorovi. Připočtěte si k tomu místní specifické poměry společensko-kulturní a náboženské...  a hledejte pak společný jazyk, kulturní či ekonomické zájmy..!

Nejen během tohoto mého měsíčního pobytu jsem trochu nahlédl pod pokličku tohoto světa. K tomu mi stačili nejrůznější známí z diplomatického okolí. V tom jsem tak trochu VIP, že mými vysokoškolskými spolužáky, ale i spolužáky z vojny byli právě absolventi a pracovníci diplomacie.

Což vedlo mimo jiní k seznámení s onou známou v USA. A pomohlo to také tomu, že mi známá u velvyslankyně Rity Klímové předjednala sezení k interview.

Rita Klímová

Oficiální zdroje se k této dámě české diplomacie stavějí poněkud stručně, až bych skoro řekl nevděčně. Už jen článek ve Wikipedii obsahuje povinné minimum informací a to je vše. Ne, nehodlám být jejím životopiscem. Ale možná trochu více vám ji přiblíží článek ČRO Plus.

Byl jsem přivítán paní velvyslankyní a měla pro mne přesně vymezený čas. V okamžiku, kdy jsem pak pořizoval fotografie (diapozitivy), byla už opět v pilné práci.

Přesně už si nevzpomínám, ale myslím, že jsem jí na její žádost otázky dal předem.

I tak mne při setkání požádala: "Prosím, žádné otázky o politice."

Ujistil jsem ji, že mne zajímá hlavně její život a její vztahy v USA - takže co, a v jakém směru bude chtít povědět, je na ní. Je to výhradně pro ženský časopis Vlasta. A v tomto duchu také rozhovor proběhl, i když trochu jsme se té "politice" nevyhnuli. Ale to je zkrátka život diplomata. Můžete posoudit sami. - Nahrával jsem vše na malý diktafon a vše je tedy doslovným přepisem.

Pro mne to bylo setkání s milým člověkem, který je plně oddán své práci, kterou jednoznačně bere jako poslání. Jsem rád, že aspoň takto mohu paní Ritu Klímovou připomenout.

A možná byste si na její počest měli doma udělat salát coleslaw, podle jejího receptu.

Myslím, že tím bych mohl uzavřít mé dnešní vyprávění o cestě do USA 7. 12. 1991 - 9. 1. 1992.

Jak jsem ale říkal v úvodu: diplomatům jejich život rozhodně nezávidím.

Všechna foto a reprofoto: autor
Fotografie z USA jsou scany 35mm diapozitivů z r. 1992 a daná kvalita je optimální.