Znovuobjevená vášeň pro hudbu byla patrná také z výletu, který světově nejznámější hráč na banjo nyní podnikl po Česku. Držitel 17 cen Grammy nejprve tento čtvrtek v brněnském Sono Centru a den nato v pražském hotelu Pyramida účinkoval pro velký zájem vždy dvakrát. Během 48 hodin tedy s kapelou odehrál čtyři koncerty. Všechny byly dlouho vyprodané a nejen na tom brněnském večerním, jenž trval dvě hodiny, extatický aplaus po každém sólu stvrzoval pocit mimořádné události.
Událost to byla. Pětašedesátiletý Američan s širokým rozptylem od indické hudby k jazzu se po dvou dekádách experimentování vrátil k žánru bluegrass a objíždí svět s projektem My Bluegrass Heart. Dvojalbum z roku 2021 oceněné Grammy vzniklo poté, co mu vážně onemocněl syn. "Náhle jsem pocítil potřebu znovu se napojit na bluegrassovou komunitu. Dlouho jsem to odkládal. Ale teď mi došlo, nakolik je život nepředvídatelný, že všichni stárneme a příležitostí ubývá," popsal Fleck, jak se deska rodila ve stínu pandemie, synovy nemoci, ale také úmrtí přátel: klavíristy Chicka Corey a kytaristy Tonyho Rice. Těm nahrávku věnoval.
Do studia pozval bluegrassové hvězdy, od pětasedmdesátiletého veterána Tonyho Trischky přes mladší talenty Chrise Thileho a Billyho Stringse až po hudebnice Sierru Hull nebo Molly Tuttle coby symbol, že v dříve mužském žánru začínají být vidět i ženy.
Ze záznamu je slyšet, jak se muzikanti hecují, v každé skladbě ale účinkují jiní. Naopak na turné Fleck vyrazil se skupinou, která nyní do Česka přijela už sehraná. Banjista v ní zastává seniorní roli po boku kontrabasisty Marka Schatze, jenž ho doprovází od debutu z roku 1979. Doplňují je třicátníci až padesátníci: přední nashvillský kytarista a studiový hráč Bryan Sutton, který na internetu učí tisíce studentů, Justin Moses, střídající dobro s houslemi, mandolinistka Sierra Hull, známá ze samostatného koncertu v Jablonci, a ještě houslista Michael Cleveland. Ten zasluhuje zvláštní pozornost.
Nešlo o rychlost
Clevelandův příběh zůstával dlouho neznámý. Třiačtyřicetiletý hudebník se narodil slepý, na jedno ucho zcela hluchý a na druhé jen velmi špatně slyšící. "Dlouho o tom nemluvil. Nechtěl, aby ho lidé z lítosti poslouchali a znali jako toho slepého kluka s houslemi," vysvětlil jeho otec, který už šestitýdenní nemluvně v kočárku bral na bluegrass.
Syn si jej zamiloval, i když cestu k němu měl trnitou. Bez zraku se obtížně učil na housle, v dospívání podstoupil tři desítky chirurgických zákroků. Dnes už Cleveland patří na špičku. Vznikl o něm film, vyhrává žánrové ceny pro houslistu roku a také na večerním brněnském koncertě ohromil enormním talentem, technickou dokonalostí i závratnou rychlostí. Ta byla vlastní všem účinkujícím, ale nikdy nešlo jen o ni. Ani v nejhektičtější skladbě, instrumentálce Slippery Eel, kde komponované pasáže muzikanti opakovaně prokládali spoustou prostoru pro improvizaci.
V převážně Fleckových autorských písních to mezi nimi celý večer jiskřilo, jak si vyměňovali nápady, předávali slovo a silné melodie zužitkovávali s maximálním emocionálním účinkem při dokonalém rytmickém cítění. Úžasně pracovali s dynamikou. A vzbuzovali přímo euforické stavy.
Hráli sice v obsazení typickém pro bluegrass, ale moderně. V rámci skladeb vícekrát utvářeli dvojice, kdy se postavili čelem proti sobě, chvilkově spojení nápadem či rytmickou figurou, vzájemně si odpovídající nebo protiřečící.
Zdatný multiinstrumentalista Moses měl většinu večera na krku dobro, což je typ resofonické kytary, několikrát ale také vytvořil malou houslovou sekci s Clevelandem. Například v coververzi Dark as the Night, Blue as the Day od jednoho ze zakladatelů bluegrassu Billa Monroea, kterou zazpívala Sierra Hull.
Kytarista Sutton pro zpestření zapěl svůj song The Time Has Come, apelující na jednotu v rozdělené společnosti, Justin Moses se Sierrou Hull pak ještě I’m On My Way Back To The Old Home opět od Monroea.
Země bluegrassu zaslíbená
Nejvíc pozornosti vzbuzoval Fleck hrající na banjo takzvanou tříprstou technikou, tedy s prstýnky na palci, ukazováku a prostředníčku pravé ruky. Tento synkopovaný styl vymyslel průkopník žánru Earl Scruggs, na nějž Fleck navazuje. Zároveň ale v duchu svého učitele Tonyho Trischky hudebně uvažuje jinak, často třeba rozvíjí melodii na jedné struně, než aby nepřetržitě zaplňoval prostor arpeggii v šestnáctinových pasážích jako Scruggs.
Návrat k bluegrassu má pro banjistu i praktickou rovinu. Když roku 2007 koncertoval v pražském Obecním domě se slavným jazzovým klavíristou Chickem Coreou, hrál vsedě. Nyní opět celý večer na pódiu stojí. Nikoliv však v popředí, nýbrž symbolicky po boku ostatních. Stejně tak si prostor neuzurpuje hudebně.
Fleck si nevybírá muzikanty, vedle nichž by vynikl, ale takové, kteří ho inspirují k rovnocennému dialogu. V Brně jeden zvlášť důkladný zapředl s Clevelandem v desetiminutové verzi hitu Big Country z repertoáru své nejslavnější kapely Flecktones. Nejprve vytvářel houslistovi kontrapunkt, pak hráli unisono, načež se banjista osamostatnil v plnohodnotný druhý hlas.
Ke skvělé atmosféře přispěl špičkový zvuk v Sono Centru i publikum. Od úvodní skladby Strider střídající truchlivý motiv s veselou rytmickou pasáží vybuchovaly v obecenstvu salvy potlesků po každém sólu.
"Procestovali jsme celou Evropu, ale na vás jsme se zvlášť těšili, protože víme, jak tady bluegrass milujete," poděkoval Fleck. Po další sérii aplausů se kytarista Sutton ptal, kolik lidí v sále hraje bluegrass - pár desítek rukou se zvedlo. A mandolinistka Sierra Hull nakonec kohosi pochválila za tričko skupiny New Grass Revival, ve které Béla Fleck proslul.
V tomto progresivním uskupení, jež nacházelo souvislosti mezi bluegrassem a rockem, banjista strávil celá 80. léta. Právě tady jej objevili zdejší muzikanti jako Robert Křesťan nebo Luboš Malina, jemuž Fleck později účinkoval na desce a český banjista zase složil Song for Béla. Oba se spoluhráči z nejznámější tuzemské bluegrassové kapely Druhá tráva tento čtvrtek v Brně byli. Navzdory úsilí pořadatelů koncertu, tedy brněnského Jazzfestu, však jako hosté Američanů nakonec nevystoupili.
Kruh se uzavřel
Ten večer ukázal, jak daleko se newyorský rodák od dob New Grass Revivalu posunul. Béla Fleck nejdřív rozšiřoval hranice bluegrassu, načež ho propojil s jazzem, fusion a funkem v kapele Flecktones.
V novém tisíciletí šel ještě dál. Natočil album s kompozicemi klasiků Johanna Sebastiana Bacha či Domenica Scarlattiho. Zkomponoval koncert pro banjo a orchestr. Spoluprací s africkými hudebníky připomněl, že banjo se do USA dostalo na lodích s otroky. Že teprve v Novém světě se původně černošské rytmy potkaly s irskými písněmi a houslemi, které dovezli běloši ze starého kontinentu.
Ani dnes Fleck nepřestává experimentovat. Sotva tento měsíc dostal Grammy za částečně indické album, vydal desku Rhapsody in Blue ke 100. výročí slavné kompozice George Gershwina. První část Rapsodie v modrém upravené pro banjo zahrál také v Brně věrně, včetně nápodoby klarinetového partu - komplet s úvodním zakvílením a výběhem přes dvě oktávy hraným klouzavou technikou glissando.
Celou kariéru přitom Béla Fleck sleduje jasný cíl. Stejně jako v původní verzi Gershwinovy skladby zůstalo banjo pohřbené hluboko v rytmické sekci, býval tento pětistrunný nástroj vnímán coby doprovodný a tradiční. Fleck jej emancipoval. Zmodernizoval. Oprostil od sepětí s bluegrassem. A postupně využil v nejrůznějších konstelacích, aby prokázal jeho potenciál.
Jak se kvůli tomu čím dál víc vzdaloval bluegrassu, stávaly se jeho návraty ke kořenům o to cennější. První nastal koncem 80. let s albem Drive, druhý v roce 1999 s nahrávkou The Bluegrass Sessions. Na obou účinkoval i Fleckův vzor, kytarista Tony Rice, jehož úmrtí v roce 2020 přispělo k tomu, že banjista "návratovou trilogii" završil projektem My Bluegrass Heart. Kontext v Brně připomněl, když zařadil jednak kompozice z obou desek, jednak Ricem hranou skladbu Cold on the Shoulder.
Muzikanti jako Rice nebo Earl Scruggs, s nimiž banjista natočil starší desky, už nežijí. Tak jako mladý Fleck obdivoval je, nyní Michael Cleveland nebo Sierra Hull vzhlížejí k němu. Kruh se tedy uzavřel. Akorát že společně už hrají bluegrass nesvázaný tím, co bylo dřív, naopak jej posouvají dál. Ani banjo už není stejné. Díky Fleckovi dnes nezná hranic.
Koncert
Béla Fleck: My Bluegrass Heart
(Pořádal Jazzfest Brno)
Sono Centrum, Brno, 15. února.
