Článek
Plynu je a bude dost. No, zdá se, jak kdy a taky od koho. Po oprávněném vyobcování toho ruského, se nyní komplikuje i ten terminální americký.
Budou volby a demokratický prezident a pravděpodobně znovu prezidentský kandidát J. Biden čerstvě oznámil, že kvůli „klimatické krizi“ pozastavuje schvalování nových terminálů na vývoz zkapalněného plynu. Nevím, jestli k ironickému pousmání je fakt, že za Bidenova prezidentování těžba a využívání fosilních paliv v USA roste, stejně se k nim chovají další velmoci – Čína, Indie.
USA se přitom po rusko-ukrajinském konfliktu staly jeho největším vývozcem na světě, se závazky vůči Evropě i dalším státům světa. Takže americký plyn může po jeho exportních omezeních logicky leckde chybět, na což upozorňují i tamní profesní asociace. A co z toho plyne pro nás?
Nejezděme do Kataru, ani do Washingtonu žebrat. Moskevskými manýry, jedno, z jakých důvodů, trpí celý svět. Jediné, na co můžeme 100procentně spoléhat, jsme my sami. A jak stále vidno, cesta k energetické cenotvorbě v Česku vede jedině přes Brusel, kde jsme dosud nebyli schopni dojednat, ohledně nízkých cen elektřiny vázaných na tuzemské zdroje, vůbec nic. Lhostejno jaká politická zkratka stála za vládními jmény.
Dupněme si konečně a nenaříkejme, že jsme vhodný čas propásli a že to nešlo a nejde. Jestli například nedojde k típnutí nesmyslného byznysu s emisními povolenkami, nepovede to k ničemu dobrému. Konec našich uhelných elektráren se právě kvůli emisním povolenkám blíží dříve, než budeme mít náhradu! Nové jaderné elektrárny se zatím stále jen soutěží. Navíc už nikoli jeden blok v Dukovanech, jak původně zamýšleno, ale čerstvě hned čtyři, takže vláda vlastně vypsala novou soutěž, což může vše zkomplikovat. A zatím také nevíme, jak se zachová vyobcovaný Westinghouse. ČEZ má údajně peníze na jeden reaktor, jen o jednom jedná Evropská komise, bez jejíhož souhlasu se neobejdeme. Stejně jako bez územních či stavebních řízení v Dukovanech či Temelíně, kde o jaderném kvartetu řeč nebyla. A na jeden zásadní problém upozornil někdejší šéf ČEZ Jaroslav Míl: „…představa, že teď najednou řeknu, že budu mít čtyři bloky a že to všechno zvládnu zorganizovat – to je asi tak, jako když zjistím, že neumím postavit devět kilometrů z D1 na D11, spojku z Říčan do Běchovic, ale teď najednou udělám tendr na celou dálniční síť v České republice,“ přirovnal hrozící reálné úskalí v ČT. A modulární reaktory jsou zatím též ve hvězdách.
Výstavbu plynových elektráren, o nichž taky zatím jen vypráví pánové od národního energetického šampiona, a které by měly stát ale až o pár let později, než české uhelky vyhasnou, minimálně komplikuje nyní Biden. A bůh ví, co udělá případně Trump či kdokoli jiný. Občasné zdroje nás po celý rok nespasí, to snad už víme všichni, stejně jako spoléhání se na dovoz elektřiny samotné. Česku tak aktuálně hrozí krizové období nedostatku vlastních zdrojů elektřiny mezi roky 2026 – cca 2030, možná dál.
Zapomeňme už proto konečně na ideovou chiméru raženou zelenými socialisty o tom, jak když hned teď nebudeme vyrábět teplo a elektřinu z uhlí, zachraňujeme planetu. Zachraňme české lidi, jejich zaměstnání především v průmyslu, a tím i životní úroveň tady doma. Alfou a omegou všeho jsou dlouhodobě přijatelné ceny energií, ale teď nebo za pár let, nikoli za 10, 20… Jedině tak lze udržovat sociální smír a mluvit o nastartování ekonomiky v recesi. Minimálně do doby, než bude stát stabilní náhradní elektrárna (jaderná, plynová, jiná?), musíme stávající uhelné zdroje udržet v chodu.
Pokud toto ještě v současnosti nechápeme, vzpomeňme si na to po volbách, nejprve evropských, pak po těch našich krajských a parlamentních. Inu, už naše babičky říkávali, když jsme stále lpěli na stejných chybách, neschopni se odpoutat od svých zjevně špatných stereotypů nevedoucích k cíli: „Komu není rady, tomu není pomoci.“
Zdroje:
(Článek byl publikován v MF DNES)
