Jaroslav Pelikán: Skladatelské řemeslo v moderním kabátě

Podle několika náznaků v průvodním slově moderátorky se tento večer poněkud odlišoval od většiny ostatních koncertů cyklu. Nebyl asi tou pravou lahůdkou pro milovníky progresivních a hledačských soudobých kompozičních směrů, ale rozhodně potěšil všechny, kdo nebaží po nejmodernějších efektech a rádi ocení “staré, dobré skladatelské řemeslo”.

Jaroslav Pelikán se netají svým rezervovaným vztahem k výbojům Nové hudby, bezelstně se vyznává ze své lásky k velkým autorům 20. století a dokáže o své “konzervativní zastydlosti” mluvit s jemnou sebeironií, bez pózy a s přirozeným vtipem. Hana Dohnálková byla zjevně velmi dobře připravena a dávala dialogu přirozený spád, takže celé povídání bylo zajímavé, bohaté, ale mělo jasné kontury a nikde nepřeteklo do plytké mnohomluvnosti.

A právě zde je možno najít evidentní souvislost s Pelikánovou hudbou. Již jsem se zmínil o “starém, dobrém” (a dodám ještě “poctivém”) skladatelském řemesle. Ve všech uvedených skladbách projevuje autor smysl pro přesvědčivou stavbu a uměřenost proporcí. Jeho hudební řeč je skutečně velmi tradiční – staví na melodicko–harmonickém myšlení, klasické tématické práci, osvědčených formových vzorech – a přesto to není jazyk lacině líbivý a podbízivý. Autor v rámci tradičních postupů poctivě hledá svůj vlastní výrazový svět, občas obohacený (v decentních náznacích) inspiracemi z nonartificiální sféry.

V úvodním Triu pro dvě flétny a violoncello se autor sám chopil jednoho z flétnových partů, partnery mu byli flétnista Jiří Ševčík a violoncellista Adam Klánský. S chutí a nadhledem provedli přehledně vystavěnou třívětou skladbu, vkusně a čistě utkanou ze tří hlasů. Klasické rozvržení krajních vět rychlých a prostřední pomalé koresponduje s neoklasickým, ještě výstižněji “neobarokním” hudebním obsahem. Polyfonní charakter díla je korunován fugou, která začíná velmi tradičně, ale vtipně se pak odchyluje k zajímavějším tonálně harmonickým postupům.

V Triové sonátě pro flétnu, anglický roh a svérázné “basso continuo”, které sestává z violoncella, kontrabasu a marimby, se dvou hlavních partů ujali J. Ševčík a Lenka Fialová. Autor prozradil inspirační pozadí skladby: jde o jakési “manželské dialogy” na pozadí běhu času. V ústředním “ritornelu” první věty se výrazně uplatňují jazzově-rockové inspirace, které však s alternujícími úseky nejdou do neslučitelného kontrastu. Prostřední věta zpočátku působí až příliš “předvídatelným” dojmem, ale po chvíli se zajímavě rozvine. Neomylná stavebná vyváženost třetí věty skladbu korunuje. Autorův smysl pro čistotu vedení hlasů je výrazně obohacen barvitým, místy skutečně virtuozním využitím marimby (vynikající Štěpán Hon).

Dvouvěté Klavírní trio označil sám autor za nejzávažnější skladbu večera. Tempově a výrazově rozeklaná první věta snad nejvýrazněji připomíná inspiraci tvorbou L. Janáčka: dokonce i melodické obraty v sobě mají cosi z moravského folklóru. Janáčkovské jsou i rytmické a tempové proměny v zásadě velmi homogenního tématického materiálu (s velmi výrazným krátkým motivem, který se vrací s velkou naléhavostí).

Snad právě tato velká koncentrovanost mohla (výjimečně) na malý okamžik vyvolat dojem zdlouhavosti. Avšak druhá věta znovu naplnila typický rys Pelikánovy hudby: smysl pro jasnou a vyváženou formu. Interprety díla byli Kateřina Krejčová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello) a Filip Martinka (klavír) a jejich souhra vůbec neprozrazovala, že netvoří stálý soubor.

Zajímavou životní epizodou J. Pelikána bylo jeho téměř dvouleté působení v Brazílii. Těžko si lze představit, že by skladatel odolal inspiraci latinskoamerickými rytmy – a ta se (opět bez prvoplánové podbízivosti) projevila v závěrečné skladbě večera. Sonatina Brasileira je vděčným a efektním jednovětým dílem, které výborně provedl spolu s Filipem Martinkou sám autor.

Byl to skutečně příjemný zážitek, při němž si posluchač mohl uvědomit, že při poctivém tvůrčím přístupu, který neulpívá na laciné líbivosti a řemeslném klišé, nemusí pojem “konzervativní” korespondovat se “zastaralostí” a “nudou”.

Jaroslav Pelikán – Mezi flétnou, kompozicí a operou
13. února 2024, 19:00 hodin
Studio Švandova divadla na Smíchově, Praha

Program:

Jaroslav Pelikán: Trio-sonata in E pro flétnu, anglický roh, marimbu, violoncello a kontrabas (2019)
Jaroslav Pelikán: Trio pro dvě flétny a violoncello (2011)
Jaroslav Pelikán: Klavírní trio (2020)
Jaroslav Pelikán: Sonatina Brasileira (2013)

Účinkující:
Jiří Ševčík – flétna
Lenka Filová – anglický roh
Kateřina Krejčová – housle
Lukáš Pospíšil – violoncello
Adam Klánský – violoncello
Jakub Amcha – kontrabas
Filip Martinka – klavír
Štěpán Hon – marimba
Jaroslav Pelikán – host programu, flétna
Hana Dohnálková – dramaturgie, moderace