PSALO SE PŘED LETY: Premiéra s Tureckem přinesla výsledek, který bychom v červnu v Hamburku brali

V sobotu jste si mohli přečíst vyznání Stanislava Henycha, které končilo slovy: „My bychom moc potřebovali ještě nějakou medaili. Říkám my, ne já, prostě kdokoliv z nás, prostě Československo.“ Jak to řekl, tak se to vyplnilo. Vyplnilo se však ještě mnohem víc, nežli on sám a kdokoliv z nás mohl tušit. Ne nějaká medaile, ale hned tři cenné kovy ve zbývajících třech soutěžích světového šampionátu v klasickém lyžování. Tedy co závod, to rezervované místo pro někoho z našich na stupních vítězů. Poprvé v historii stříbro a medaile vůbec pro čs. mužstvo na lyžích. Druhý náš skokan, jehož jméno bude zapsáno do historických análů mezi medailisty. Co chcete víc? Při součtu umístění do 6. místa i podle počtu medailí jsme třetí na světě za NDR a SSSR. Tomu se říká skvělý výsledek!

Také posun vpřed, i když velké osobnosti minulosti, nositelé čs. slávy z Vysokých Tater 1970 a ze Sappora 1972, už nebyly při tom. O to větší váhu má získaný kov. Henychova slova, která jsme připomněli, navíc vyjadřují přístup k reprezentaci, charakteristický pro oněch 21 mladých lidí, jejichž tmavé svetry tu zdobil čs. státní znak. Vraťme se ještě naposledy do skokanského a běžeckého areálu, opakujme závody z falunské soboty a neděle. Každý z nich byl jiný, všechny však byly pro nás slavné i velké.

„Strašně se na padesátku těším, to bude totiž po štafetě první závod, na který půjdu odpočatý. Ve sněhové břečce bych to běžet nechtěl, když však přimrzlo, tak se na to opravdu těším,“ prohlašoval Stanislav Henych v mrazivém nedělním dopoledni. Byla to jeho druhá (!) padesátka v životě, tu první běžel před dvěma lety víceméně z legrace. Teď to bral vážně. Přesněji s uklidňujícím vědomím, že zabojuje, ale nemá co ztratit. Když začalo 20 000 švédských diváků připravovat ovace Magnussonovi s Lundbäckem, kteří od startu udali zdrcující tempo vhodné spíš pro patnáctku, ozvala se bolestivě Henychova záda. Ne a ne dostat tělo do správné polohy. Na 8. km už to přešlo. Na patnáctém se už nesmiřoval s umístěním v druhé desítce, v polovině trati měl pocit, jako by právě teď začínal závodit.

Předbíhal soupeře a divil se, jak je to snadné. Pak přišel čtyřicátý kilometr, prudké a náročné stoupání, během něhož se dostal na mezičas obou Švédů. To už věděl, že ti nevedou, že tempo udává Grimmer z NDR. Věděl však, že když ještě přidá, nemine ho medaile, první běžecká medaile, jakou kdy v mužích získalo Československo. Chopil se téhle šance jako ohař, už ji nepustil, v posledním kilometru měl k dobru osm vteřin na Magnussona, to už znamenalo stříbro a v cíli náskok ještě zdvojnásobil. Když doběhl, tak se nekácel, nelapal po dechu, mávl rukou na otázky novinářů: „Tohle byl mnohem lehčí závod nežli ta třicítka na vodě, ono je asi snadnější vyhrávat, když to jde, nežli prohrávat, když to nejde.“

Co dodat kromě gratulace? Že také Beran s Fajstavrem zaběhli velký závod, že kus sportovního hrdinství ukázal Saidl, který nešťastně upadl už na druhém kilometru, pokračoval s otékající zhmožděninou stehna ještě dalších 15 km, než ho doktor s trenérem doslova přinutili, aby odstoupil.

XIV. zimní olympijské hry v Sarajevu patří už minulosti. Jména vítězů i majitelů stříbrných a bronzových medailí budou navždy zapsána do olympijské historie stejně jako skutečnost, že hlavní město Bosny a Hercegoviny i celá Jugoslávie se dokonale zhostily svých hostitelských povinností. Pořadatelé byli velmi hrdí na to, že předseda MOV Juan Antonio Samaranch prohlásil, že XIV. zimní olympijské hry jsou nejúspěšnější ze všech dosavadních zimních her. Prohlásil to zřejmě i proto, že ZOH v Sarajevu naplňovaly všechny olympijské ideály - přátelství mezi sportovci, mezi mladými lidmi celého světa, porozumění mezi národy - a že daly naplno zaznít myšlenkám míru. Sama olympiáda proběhla ve znamení rytířského, čestného mezinárodního zápolení, z něhož s velkými úspěchy vyšli sportovci Sovětského svazu a NDR. Tyto dvě sportovní velmoci stojí od Sappora 1972 v čele neoficiálního pořadí národů a letos se jejich odstup od dalších zemí ještě zvýšil. A my jsme rádi, že k úspěchům socialistických sportovců v Sarajevu přispěli tentokrát i naši reprezentanti. Poprvé v historii přivezli ze zimních olympijských her šest medailí, poprvé v historii se v neoficiálním hodnocení národů zařadili do první desítky!

Dosud nejúspěšnější zimní olympiádou byl pro nás Grenoble 1968, kde naši sportovci získali jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili a s 25 body se umístili na 13. místě. V Sapporu o čtyři roky později vybojovali 14. místo (19 bodů, 1 - 0 - 2), v Innsbrucku 1976 opět 13. místo (10 bodů, 0 - 1 - 0), před čtyřmi roky v Lake Placidu 14. místo (13 bodů, 0 - 0 - 1).

Ze Sarajeva se nyní naše výprava vrátila s 32 body, které ji zařadily na deváté místo před Kanadu, Francii, Rakousko, Itálii a další země. Naši sportovci sice nezískali žádnou zlatou medaili, ale vybojovali dvě stříbrné a čtyři bronzové a to je úspěch, o němž jsme před zahájením ZOH ani nesnili.

ISTANBUL – Ve středu v podvečer měla na istanbulském Inönü stadionu premiéru fotbalová reprezentace České republiky. Ambiciózní Turky v přátelském utkání porazila rozdílem třídy.

Utkání nezačalo pro naše dobře. V 6. minutě Novotný chyboval v rozehrávce a Suchopárek už stíhal nejlepšího tureckého střelce Hakana marně. Stejskal se mu vrhl pod nohy, což německý rozhodčí Dellwing ocenil penaltou. Ertugrul tak dostal první šanci rozjásat hlediště a také to nekompromisně udělal. Novotný své zaváhání napravil. Ve 12. min. si vyskočil na Němcův rohový kop a hlavou vyrovnal. Po sedmi minutách se situace opakovala jen s tím rozdílem, že rohový kop zahrával Kuka, Novotný míč patičkou přiklepl Látalovi a ten ho poslal podruhé za záda brankáře Hayrettina. Do druhého poločasu udělal turecký trenér Terim dvě změny a nový muž na hřišti Orhan se hned uvedl parádními nůžkami. V 55. minutě Němec vtipně přehodil brankáře, ale obránce Recep vyhlavičkoval míč z prázdné branky. O tři minuty později předvedli čeští fotbalisté klasickou českou uličku. Novotný vysunul Kuku, ten přihrál Sieglovi a sparťanský útočník s přehledem překonal padajícího brankáře potřetí. V 65. minutě si dvojice útočníků situaci zopakovala a Siegl tentokrát hlavou přidal čtvrtý gól.

Branky: 7. Ertugrul z penalty 1:0, 12. Novotný 1:1, 19. Látal 1:2, 58. Siegl 1:3, 65. Siegl 1:4. Rozhodčí: Dellwing (Něm.). Diváci: 12 000. Bez žlutých karet.

Turecko: Hayrettin – Tugay (46. Yusuf) – Ali, K. Bülent – Recep, Oguz, Ertugrul (46. Orhan), Suat (63. Hami), Abdullah – U. Bülent, Hakan.

ČR: Stejskal – Kadlec – Suchopárek, Novotný – Poborský (79. Řepka), Látal (85. Vonášek), Frýdek (73. Šmejkal), Němeček, Němec – Kuka, Siegl (85. Samec).