Proč je v Česku málo psychologů? Může za to netransparentní atestační zkouška, míní odbornice
Klinických psychologů je v Česku dlouhodobě nedostatek. Podle psychologů za to může náročná atestace, kterou ročně projde v průměru jen 26 lidí v celé republice. „Není zřejmé, které vědomosti by měli školenci u atestace mít, protože k atestačním otázkám neexistují závazné a jasně ohraničené okruhy, což je pak oním posledním hřebíčkem do rakve motivace toto vzdělávání dokončit,“ líčí klinická psycholožka Julie Lipská.
„Rozhodl jsem se, že se do předatestační přípravy nepřihlásím, protože by mě to stálo hodně času, energie a musel bych se zabývat věcmi, o které nemám zájem,“ popisuje psychoterapeut Jan Baldessar Formánek. „Také bych po dobu přípravy pravděpodobně pobíral velmi nízký plat,“ míní.
Kdo je kdo
- Psychologem se člověk stává po absolvování studia psychologie (např. v kombinaci bakalářské plus navazující magisterské studium). V Česku je vícero vysokých škol nabízejících studium psychologie, přesto je stále většinou velmi těžké projít přijímací zkouškou. Např. úspěšnost na FF UK je dlouhodobě kolem 5 procent, v loňském přijímacím řízení se na FF UK přihlásilo 1060 uchazečů, přijato bylo 55. S tímto vzděláním může člověk pracovat například ve školství nebo firemní sféře. Nemůže však pracovat s pacienty.
- Klinickým psychologem se člověk stává poté, co absolvuje magisterské vzdělání z psychologie, několikatýdenní kurz ‚psycholog ve zdravotnictví‘, atestační přípravu, která trvá nejméně 5 let, a úspěšně složí atestační zkoušku.
- Klinickým psychoterapeutem se člověk stane poté, co absolvuje magisterské vzdělání z psychologie, psychoterapeutický výcvik (zhruba 4 roky), atestační přípravu, která trvá nejméně 5 let, a složení atestační zkoušky z klinické psychoterapie.
- Psychologem ve zdravotnictví se člověk stává poté, co absolvuje magisterské vzdělání z psychologie a několikatýdenní kurz ‚psycholog ve zdravotnictví‘. Tento člověk však nemá nárok na smlouvu se zdravotní pojišťovnou a jeho vzdělání není uznávané ministerstvem zdravotnictví.
- Psychoterapeut je člověk, který má dokončené magisterské studium a jeden z pětiletých výcviků uznávaných Českou asociací pro psychoterapii. Tento člověk však nemá nárok na smlouvu se zdravotní pojišťovnou, ačkoliv některé pojišťovny začaly v posledních letech nabízet příspěvek na psychoterapii. Psychoterapeuti pracují v soukromé sféře.
- Psychiatr je lékař, má vystudovanou medicínu a atestaci z psychiatrie. Posuzuje psychický stav pacientů, diagnostikuje duševní poruchy, navrhuje léčbu a ordinuje léky.
Přestože má vystudovanou psychologii a má za sebou dva pětileté výcviky, nemá nárok na smlouvu s pojišťovnou, protože nesložil atestaci z klinické psychologie.
Ač v Česku dlouhodobě chybí kliničtí psychologové, nově atestovaných je každoročně stále málo. V roce 2022 jich přibylo jen 39. O pět let dřív to bylo pouhých 22.
Dle dat poskytnutých Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v Česku momentálně pracuje 797 psychologů, což činí 14,2 úvazku na 100 tisíc obyvatel. Pro srovnání: v Německu pracovalo v roce 2015 průměrně skoro 50 psychologů na stejný počet obyvatel.
Situace je ještě horší v dětské psychologii. Ačkoliv dětí s psychickými problémy přibývá, což dokazuje například nedávný průzkum, dle kterého až 40 procent žáků devátých tříd jeví známky deprese, odborníků je stále málo.
„Každý rok tuto specializaci dokončí zhruba šest lidí,“ líčí psycholožka Julie Lipská. To potvrzují i data, které serveru iROZHLAS.cz poskytl Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), jediné pracoviště v Česku, kde lze složit atestační zkoušku z klinické psychologie.
Atestační zkouška
Podle Lipské stojí za nízkým počtem atestovaných psychologů i to, že zkoušce předchází náročná pětiletá příprava. Jako problém vidí i samotnou zkoušku, kterou popisuje jako „zbytečně obtížnou“.
S tím však nesouhlasí mluvčí IPVZ, Jan Brodský, který serveru iROZHLAS.cz poskytl vyjádření po vydání článku. „Celý proces atestační zkoušky je naprosto transparentní, veškeré zkouškové otázky jsou předem známé, což ukládá zákon, a v průběhu atestační zkoušky nedochází k tomu, že by se zkoušející dotazovali na cokoli, o čem by věděli, že zkoušená osoba nemůže s ohledem na předcházející předatestační přípravu znát,“ uvedl Brodský.
Podle dat poskytnutých šéfem katedry klinické psychologie na IPVZ Pavlem Králem udělá zkoušku na poprvé 66 procent uchazečů. Při každém dalším pokusu úspěšnost klesá.
„Souhrnně lze říci, že za roky 2014–2023 se atestací zúčastnilo 386 osob. Z nich celkem 324 atestaci složilo. To je 84 procent,“ hájí atestační proces šéf katedry Král. Je to však méně než procento lidí, kteří úspěšně složí lékařské atestace na první pokus na I. lékařské fakultě při Karlově Univerzitě. Úspěšnost při atestaci se tam pohybuje kolem 90 procent.
Podle Lipské není vyhodnocování atestace z klinické psychologie transparentní. „Není zřejmé, které vědomosti by měli školenci u atestace mít, protože k atestačním otázkám neexistují závazné a jasně ohraničené okruhy, což je pak oním posledním hřebíčkem do rakve motivace toto vzdělávání dokončit,“ tvrdí Lipská.
S tím Král nesouhlasí. Podle něj je zkouška adekvátní znalostem, které kliničtí psychologové potřebují. „Klinický psycholog může pracovat s psychiatrickými pacienty, na neurologii, s neurologickými pacienty. Může pracovat na somatickém oddělení, může dělat terapii. A tomu skutečně musí odpovídat náročnost vzdělání. A samozřejmě i ta atestační zkouška,“ říká.
Na dotaz, zda náročnost zkoušky může přispívat k dlouhodobému nedostatku psychologů v Česku, odpovídá: „Nějakým způsobem možná ano, ale není to ta příčina.“
Dlouhé a drahé
Ústní atestační zkoušce předchází minimálně pět let v atestační přípravě, během které se člověk musí vzdělávat a nabírat praxi v ambulanci či v nemocnici. Během té doby je pod dohledem atestovaného psychologa. K ústní atestační zkoušce se člověk dostane nejdříve po pěti letech a poté, co je mu schválena závěrečná písemná práce.
Klinickým psychologem se tak člověk stane po zhruba dvanácti letech od zahájení vysoké školy. „Tato čísla neberou v potaz rodičovskou dovolenou ani práci na poloviční úvazek. Stává se tedy, že obzvláště ženám toto vzdělání trvá patnáct až sedmnáct let,“ říká Lipská s tím, že celkové náklady na vzdělávání, včetně psychoterapeutického výcviku činí podle ní minimálně 700 tisíc korun, které si musí hradit sám školenec.
Psychoterapie prakticky. Komu a s čím může pomoci, jaká má pravidla a kolikrát je na ni nutné zajít?
Číst článek
O změnu ve vzdělávacím systému, konkrétně o objektivnější hodnocení atestační zkoušky, žádalo 31 psychologů v otevřeném dopise adresovaném vedení katedry IPVZ. Podle vedení má situaci napomoci změna vzdělávacího programu pro klinické psychology.
Tu zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví na stránkách v lednu 2024. Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Jana Řežábka byla novela připravená „s cílem zajištění udržení stávající vysoké odborné úrovně vzdělávání při racionalizaci nároků na vzdělávání“.
„Jde o změny v programu, které v některých případech mohou vzdělávání ještě prodloužit a zdražit. Chceme, aby vzdělání bylo kvalitní, dostupné a neodrazovalo,“ komentuje Lipská novelu s tím, že pokud se situace výrazně nezlepší, budou už tak tragické dopady na pacienty, kteří nemohou najít psychologa, stále horší.
