Vyprodaná pocta Václavu Havlovi ve Stoppardově Rock’n’Rollu zachránila londýnský Hampstead Theatre
Londýnské divadlo Hampstead Theatre vrátilo na scénu a do kulturního povědomí divadelní hru Rock’n‘Roll Toma Stopparda, vracející se k československé normalizaci a příběhu Plastic People of the Universe. Dvouměsíční uvádění hry od prosince do konce ledna bylo beznadějně vyprodané.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Příběh, jehož premiéru v červnu 2006 zhlédl v divadle Royal Court český exprezident Václav Havel a hudebníci Mick Jagger a David Gilmour, přibližuje dilemata, konflikty i selhání, která přinášela československá normalizace. Na osm týdnů spolehlivě vyprodal hlediště jedné z nejoriginálnějších londýnských scén, které jen o několik měsíců dříve hrozil krach.
Východ a Západ, konformita a disidentství
Příběh Stoppardova Rock’n’Rollu rámuje okupace Československa Varšavskou smlouvou v srpnu 1968 a pád režimu v roce 1989 završený symbolicky koncertem Rolling Stones na Strahovském stadionu v létě 1990.
Hlavní hrdina Jan se po skončení magisterských studií vrací z Anglie do normalizované Prahy. Se svou láskou k rock’n’rollu (a sbírkou propašovaných vinylových desek) se brzy dostane do konfliktu s úřady a tajnou policií.
Jak si znovu všimla britská kritika, ve Stoppardově hře však nejde pouze o (tehdejší) ideologický konflikt mezi Západem a Východem. Nadčasovost jí dává střet mezi konformitou a disidentstvím, jež tu je vnímáno jako schopnost formulovat nesouhlasný nebo alternativní (umělecký) názor.
Když se nositeli tohoto názoru v normalizované zemi staly „dlouhovlasé máničky“,
