Kočičí kavárna v Plzni řeší rozjívené děti, možná jim zakáže vstup

„Honí kočičky po kavárně, lezou jim do boudiček, tahají je, budí, křičí, zvířata přitom mají velmi citlivý sluch,“ vypočítává hříchy rozjívených návštěvníků kavárnice Jana Augustinová. „Nic proti dětem, naopak, vždyť jsem sama máma. Ale tahle kavárna pro ně není stavěná,“ míní majitelka a dodává: „Na vině jsou rodiče. Domnívají se, že jsme něco jako zookoutek. Že si tady dají kafíčko a děti zatím nechají vyřádit. Jenže kočky tady nejsou v cirkuse. Máme nastavená pravidla a trváme na tom, aby se dodržovala.“ Hlavní zásada: Nechte první kontakt na kočce. Když si chce hrát, tak si s ní hrajte, když ne, nechte ji být.

Devadesát procent rodičů podle Augustinové však pravidla dodržovat nechce: „A my jsme ti zlí, když jejich ratolestem v něčem bráníme. Děti přitom mívají ostych. Ale máma je ještě ponouká: jen běž, pohlaď si tu kočičku. A nejhorší jsou babičky s vnoučaty.“

Do části podniku děti nesmějí už teď. „Tam, kde kočky spí a odpočívají, je posezení jen pro dospělé,“ vysvětluje majitelka. A v únoru vyvěsila na sociální sítě apel návštěvníkům, ve kterém při nedodržování pravidel pohrozila omezením vstupu pro nejmenší. Přitom rodiče s dětmi tvoří zhruba polovinu zdejší klientely. „Hranice by byla asi šest sedm let, školáci už jsou rozumní. Musím se ale ještě poradit s právníky, zda je to možné. Pokud ano, tak to udělám, i když je mi jasné, že se pak strhne strašná mela. Už nám však dochází trpělivost.“ A kočkám? „Těm došla už úplně,“ konstatuje paní Jana.

František Kotrba, mluvčí České obchodní inspekce, uvádí, že prodávající může omezit vstup do určitého typu provozoven. „Například z důvodu ochrany zdraví dětí nebo ochrany zvířat. Musí však jít o opatření přiměřené konkrétním okolnostem,“ upozorňuje Kotrba a doplňuje: „Z judikatury také vyplývá, že se prodávající může zaměřovat na určitou klientelu a v takovém případě může omezovat vstup určitých skupin spotřebitelů. Důležité je mimo jiné hledisko předvídatelnosti - prodávající prezentuje, že se zaměřuje na určitý druh klientely.“

Zatím se strhla mela na Facebooku, kde na zmíněné varování přišlo přes 160 reakcí. Naprostá většina z nich záměr omezit vstup dětem schvaluje. „Divím se, že obsluha to tolerovala tak dlouho,“ píše například Markéta Pechová. Přispěvatel, který se podepsal jako Luf Hubkojc, si stěžuje: „Snad při každé návštěvě jsem svědek řvoucích, neposedných, nevychovaných dětí.“ Naopak Vendi, která kavárnu navštívila se svým dvouletým synem, vzkazuje: „Pro obsluhu byl problém i to, když jsem mu chtěla ukázat ležící kočičku na pelíšku, aniž by se jí dotkl. Po slovech ,netahejte mi sem to dítě‘ jsem se rozhodla v kavárně dále nesetrvat.“ Podle této diskutérky by měl podnik dát jasně najevo, že o děti nestojí. „Aby rodiče, kteří jedou do Plzně s určitým příslibem, nebyli stejně zklamaní jako já,“ dodává.

Augustinová oponuje tím, že jde o různé druhy pohledu. A že zmiňovaná pravidla jsou všude. „Na webu, na zdech, na dveřích i na jídelních lístcích,“ připomíná.

Pavlína, Jasmína, Mája, Adam, Harry, Mikeš, Pupík. To je současný tým sedmi chlupatých kavárenských povalečů. Z původní sestavy zůstala jen Pavlína. „Všechny ostatní kočky se podařilo umístit do rodin, často si je berou stálí hosté, kteří si je oblíbili,“ říká Augustinová.

Žádná kočičí šlechta, ale micky z útulku nebo nalezenci. „Třeba Jasmínka s Májou se k nám dostaly jako miminka. Otevřely se dveře a nějaký chlap je nám sem hodil v krabici,“ líčí paní Jana.

Plzeňská Kočičí kavárna není první, která se potýká s problémy kolem dětí, už před lety skončil stejně zaměřený podnik v Táboře. „Tenkrát jsem to nechápala. Už tomu rozumím,“ uzavírá Jana Augustinová.