Vintíř Langášek, 14letý houslista, s nevšedním jménem a dědičným talentem, si získal obdiv na scénách v Praze, Litomyšli a Bruselu.
O tématu dnes informovala náš magazín Ing. Ivana Šalbabová z mavepr.cz s tím, že každý den při svítání se zvedá jako první a svými houslovými tóny budí celou domácnost. Čtrnáctiletý Vintíř Langášek, vysoce nadaný houslista, se díky účasti v programu MenART pro vynikající mladé muzikanty představil na významných hudebních akcích jako je Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a dokonce i v renomované koncertní hale Palais des Beaux-Arts de Bruxelles (Bozar) v Belgii. Jeho hudební talent je dědictvím od předků, zatímco neobvyklé jméno převzal po ctihodném poustevníkovi z Šumavy.
„Vintíř má čtyři sourozence a u všech vidíme, že mají hudební nadání. Všichni, včetně nejmladšího syna, kterému je teprve 5,5 roku, hrají na nějaký hudební nástroj,“ popisuje maminka mladého nadaného umělce Petra Langášková, která sama hraje na klavír. K hudbě měli vřelý vztah i Vintířovi předci. Jeho pradědeček ovládal hru na klavír a housle, ve 30. letech minulého století měl vlastní kapelu, a dokonce mu tehdejší hudební vydavatelství Ultraphon vydalo gramofonovou desku s vlastní tvorbou. Dědeček z druhé strany zase zpívá ve folklorním souboru.
„Už když byly Vintířovi 2 roky, vypozorovali jsme, že častěji zpíval, než mluvil. K hudbě jsme ho proto vedli od malička. Housle si vybral sám v 5 letech,“ vzpomíná Petra Langášková. Na housle hraje každý den. Vstává kvůli tomu už po šesté hodině. „Vintíř má řadu dalších zálib, takže odpoledne nemá tolik času cvičit. Vstává proto brzy ráno. Dříve jsem ho musela budit, ale teď už si to řídí sám,“ vysvětluje maminka. Velkou motivací je pro něj především hraní na prestižních koncertech, spojené s cestováním, nebo dobré umístění na houslových soutěžích, kterým ale často předchází velký boj s trémou. Z Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky v Praze si odnesl trofej za druhé místo, loni na jaře získal první cenu na houslové soutěži v Novém Jičíně a čestné uznání na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí. Dvakrát si jako sólista zahrál s Filharmonií Brno. Velkou vzpruhou pro něj byla také účast ve stipendijním programu pro mladé nadané umělce MenART, kde měl možnost trénovat hru na housle pod vedením koncertního mistra České filharmonie Jana Fišera. „Každý hudebník přistupuje k nástroji a studiu skladby po svém, Vintíř se učil nejen od mentora, ale také od dalších dětí, které s ním byly ve skupině. Navázal tu i pěkná přátelství,“ dodává Petra Langášková. Kromě sólového hraní se Vintíř věnuje také cimbálové muzice. Hudba však není jeho jediným koníčkem. Je také zapáleným skautem a zdatným horolezcem. „Zatím leze především na umělé horolezecké stěně, zkusil si i horolezecké závody. Protože je hubený a vysoký, má pro tento sport skvělé dispozice, ale kvůli houslím se mu nemůže věnovat tak intenzivně, jak by chtěl. Musel si zkrátka vybrat, co bude dělat, a v tom zatím vyhrávají housle,“ doplňuje jeho maminka. Jestli se však vydá na profesionální dráhu houslisty, zatím Vintíř neví. Stále tedy není jisté, zda bude dobývat koncertní haly, nebo vrcholky hor.
Komentář pedagoga
„Vintíře učím na housle už 7 let. Než nastoupil ke mně, věnoval se mu Jiří Pospíchal, který byl členem České filharmonie a nyní působí jako pedagog na brněnské konzervatoři. Vintíř je mimořádně nadaný houslista, zároveň je i velmi chytrý. Už když jsem se s ním poprvé setkal v jeho 6 letech, měl uvažování devítiletého dítěte. Nyní, ve svých 14 letech, již hraje repertoár určený studentům konzervatoře. Hra na housle ho navíc baví. Kromě studia na ZUŠ si své znalosti stále doplňuje – hraje s cimbálovou muzikou, trénuje na ZUŠ Open, kde bude hrát pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila, dvakrát absolvoval stipendijní program MenART pod vedením Jana Fišera, a také se účastnil týdenního kurzu u Ondřeje Lébra. Výborně zvládá veřejná vystoupení, kde působí poměrně suverénně, i když od jeho maminky vím, že doma často bojuje s trémou. Na pódiu však není nic poznat. Pokud se Vintíř rozhodne pro dráhu profesionálního houslisty, má podle mě všechny předpoklady tohoto cíle dosáhnout,“ doplňuje Dušan Kovařík, pedagog ze ZUŠ Vítězslavy Kaprálové Brno a ZUŠ Brno.
