Hlavní obsah

RECENZE: Nabucco utopený ve vizuální okázalosti

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Verdiho v pořadí třetí a přitom jeho první slavná opera Nabucco se v posledních letech vrací na scény domácích divadel. Hraje se v Brně, Olomouci, donedávna i v Ostravě a Plzni, její nové nastudování uvedlo v únoru pražské Národní divadlo ve Státní opeře.

Foto: Daniel Dančevský

Scénografie libereckého Nabucca ctí babylonskou ikonografii příběhu.

Článek

Opera pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí by jistě mohla přinášet aktuální podobenství, ale většina inscenací spoléhá spíše na efektní sbory, krásné melodie a vizuální působivost.

Platí to i o Nabuccovi v libereckém Divadle F. X. Šaldy, který má k aktuálnosti opravdu daleko. Smysl příběhu je zastíněn okázalou a až agresivní barevností scény i kostýmů. Navíc stupňovité uspořádání scény zabírající zbytečně mnoho prostoru této opeře s mohutnými sbory spíš překáží, než pomáhá.

Foto: Daniel Dančevský

Miguelangelo Cavalcanti v titulní roli Verdiho opery Nabucco

Režie Dany Dinkové se utápí ve spoustě nepříliš funkčních detailů. Na scénu se přinášejí a vzápětí zase odnášejí sedmiramenné svícny, rám s oprátkou, socha krávy; plameny zaplanou a opět zhasnou, stejně tak symboly promítané na horizont.

Po scéně jsou vláčeny zajaté dívky v až humorně nadsazené pohybové stylizaci. Jsou to ale jen osamocené výjevy, jež společně neslouží čitelnému tématu propojujícímu celek inscenace.

RECENZE: Brněnský Dalibor pod palbou samopalů

Divadlo

Necitlivost vůči Verdiho hudbě dokládá scéna slavného sboru Židů, kdy do naléhavé touhy po svobodě sugestivně vyjadřované zpěvem baletky vesele cákají do rytmu vodu z bazénku.

Inscenace postrádá výklad opřený o situace a vztahy postav, z nichž každá trčí na scéně sama za sebe. A to je škoda, protože pěvecký i herecký potenciál představitelů hlavních rolí se zdá být slibný.

Foto: Daniel Dančevský

Vizuální okázalost je hlavním rysem libereckého Nabucca.

Barytonista Andrej Kharlamov svým kvalitním pěveckým i hereckým výkonem povýšil kněze Zachariáše na hlavní postavu příběhu. Miguelangelo Cavalcanti v titulní roli je vedle něj herecky i pěvecky méně přesvědčivý, stejně tak obě stěžejní ženské postavy, Abigail Frédérique Friessové a Fenena Petry Vondrové, jež ale nemají dost prostoru k rozehrání svých dramatických osudů. Pěveckým nárokům postavy Ismaila dostál spolehlivě Dušan Růžička.

O přínosu hudebního nastudování Zbyňka Müllera si lze jen těžko udělat představu. Mnou zhlédnutou reprízu řídila poprvé dirigentka Anna Novotná Pešková. Její gesta jsou čitelná a přesná, soustředění maximální, přesto zněl orchestr bez větší plasticity, výrazu a s rozházenými tempy, což mělo za následek i občasné rytmické kolize orchestru s jinak velmi dobře připraveným sborem.

Foto: Daniel Dančevský

Dušan Růžička (Ismail) a Fréderique Friessová (Abigail) v jedné ze scén inscenace Verdiho Nabucca

Vzdor aplausu vestoje, jímž většina diváků umělce v závěru odměnila, nelze nového libereckého Nabucca pokládat za víc než jen nepříliš nápaditou repertoárovou inscenaci, jež potěší diváky, kteří jdou do divadla především za vnější okázalostí a líbivostí.

Giuseppe Verdi: Nabucco
Hudební nastudování: Zbyněk Müller, režie: Dana Dinková, scéna a kostýmy: Lucia Šedivá, sbormistr: Tadeáš Tulach. Premiéra 15. prosince v Divadle F. X. Šaldy, Liberec (psáno z reprízy 28. prosince)
Hodnocení: 50 %

RECENZE: Nabucco. Strhující rodinné drama se nekoná

Kultura

Verdiho Nabucco uzavře sezónu Opery pražského Národního divadla

Kultura

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo F.X.Šaldy

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám