Adam Sandler jako kosmonaut Jakub Procházka, který se ztratí ve vesmíru, a Paul Dano coby velký chlupatý pavouk, který se tam s ním objímá. „Ano, zažil jsem leccos, ale tohle zatím vše ostatní přebilo,“ smál se Sandler v Berlíně na konto své nové role.
Spacemana (český distribuční název Kosmonaut z Čech) prezentuje Netflix, který film od 1. března zařadí do svého programu jako vesmírnou sci-fi podle české předlohy. To druhé je pravda (knihu, jíž se inspiroval scenárista Colby Day, napsal Čech žijící v New Yorku Jaroslav Kalfař), to první spíš ne. Děj se sice odehrává na palubě kosmické lodi, žánrově se nicméně pohybujeme spíš na pomezí meditace, vztahového melodramatu a existenciální metafory.
Do Čech za samotou
Jinými slovy, kdyby se Adam Sandler místo do rakety zavřel třeba do maringotky uprostřed českých luhů a hájů (kde se ostatně natáčela většina retrospektivních scén s hrdinovou manželkou), na příběhu by to vlastně nic moc nezměnilo. Spaceman je film o hledání sama sebe, nejde v něm o dobývání kosmu, ale spíš o zpytování vlastních snů, ambicí a přešlapů. Když Procházka opustí těhotnou manželku, aby prozkoumával pofiderní mlhovinu kdesi u Jupiteru, řeší víc, co nechal na Zemi, než co objeví v kosmu.
„Být sám se sebou je jedna z nejtěžších věcí, jaké znám. Neumím to. Když jsme Spacemana natáčeli, nejdřív jsem byl několik měsíců zavřený sám ve studiu, kde jsem se hodiny opuštěně vznášel. Načež jsme se přesunuli do Čech, kde byla sice spousta strašně milých lidí, ale rodina a mí přátelé zůstali v jiném časovém pásmu, a tak jsem byl vlastně zase sám,“ popsal Sandler.
Ten prý své manželce do Spojených států volal v podobném rozpoložení jako jeho filmové já. „Jakub samozřejmě strávil v izolaci mnohem více času než já, navíc prakticky znehybněný. Jako terapie asi dobré, ale já bych se z toho zbláznil,“ přiznal herec, kterého má většina diváků zafixovaného jako komika, ovšem na placu Spacemana mu do smíchu nebylo. „Vlastně si nepamatuju den, kdy bych vycházel ze svého přívěsu a říkal si, jaká to bude zábava. Bylo to celé zatraceně těžké, i když krásné!“
Každý potřebuje svého Hanuše
Na Berlinale film představil spolu s kolegou Paulem Danem, který propůjčil hlas Jakubovu průvodci-terapeutovi v podobě velkého mimozemského pavouka Hanuše. „Každý by měl mít svého Hanuše, je to dobré pro duši i pro tělo,“ žertoval Dano, jehož postava pomáhala Procházkovi přežít samotu a přehodnotit priority. „Faktem je, že když mě jeho osm nohou objalo, cítil jsem se líp,“ pobaveně kvitoval Sandler.
Herce do Berlína doprovodil i jejich režisér a guru Johan Renck, jenž stojí mimo jiné za úspěšnou minisérií Černobyl. I když by se mohlo zdát, že z Černobylu není do Čech zas tak daleko, a to, že sáhl po české látce, navíc v knižní podobě silně politicky podbarvené, dává vlastně smysl, opak je pravdou.
„Po Černobylu jsem byl doslova zavalen Leniny, Staliny a příběhy z východního bloku, takže jestli mě na předloze Jaroslava Kalfaře něco odrazovalo, bylo to její ukotvení v komunistické minulosti vaší země. Zoufale se mi nechtělo do stejné řeky podruhé. Ale ten příběh je zároveň tak moc o mně, že jsem prostě neodolal. A jsem za to nakonec moc rád,“ řekl Renck Reflexu.
