I přesto, že ve své knize Život se mnou pěkně cvičí popisuje některé těžké momenty, zůstává pozitivní a rozhodně se nevzdává. Její partner ji dokonce požádal o ruku, svatbu si ale nechají až na osmdesátiny. Motivačně.
Pohyb jste milovala odmala?
Za mého mládí jsme se hýbali všichni. Doma jsme seděli za trest. Nejvíc mě to bavilo v Sokole, tam jsem byla každý den. Navštěvovala jsem i hodiny, které byly pro kluky. Se Sokolem jsme chodili na výlety, jezdili na hory, chodili na atletický stadion, bylo to nádherné mládí. Můj táta mě ve sportu podporoval a pořád mě hlásil do nějakých sportovních oddílů. Chodila jsem plavat, hrála tenis, chodila na gymnastiku, nakonec jsem v patnácti začala skákat z letadla – a to mi zůstalo dodnes.
Vy jste doma seděli za trest, mladá generace je mnohdy s telefonem v ruce za odměnu. Co byste jí vzkázala?
Začněte se hýbat, než vám zchátrá tělo a budete mít zdravotní problémy. Při sportu se zažije legrace a přivede k vám kamarády. To pro vás mobil a internet neudělají.
Kde berete tolik energie, když s vámi život tak pěkně cvičí? Ostatně jak avizujete ve své stejnojmenné knize...
Nemám ráda líné lidi. Jak se říká, zahálka je hřích. Chci toho hodně stihnout. Život letí a je škoda ho promarnit nicneděláním. Energii si asi beru z těch, kteří denně chodí na mé fitness lekce. Ale hlavně – žiji vesele.
Kaskadérkou a dublérkou jste už desítky let. Některé pády nemusí být úplně příjemné. Co pro vás znamená bolest?
Dokud nemám něco zlomeného nebo utrženého, tak jsem v pohodě. Bolest je součástí toho, co dělám, Zvykla jsem si na ni. Nevadí mi. Nekňourám. Bojuji.
Jak avizujete ve svém proslovu na přednášce TEDxPragueWomen, „děláte jakoby nic“. Existuje na to nějaký návod?
Lehké překážky se dají jakoby nic překročit a s těmi těžšími, se kterými nehnu, se musím nějak skamarádit. A dělat jakoby nic, protože nic jiného mi nezbývá. Nemá cenu se nervovat a upadat do depresí, to si člověk určitě nepolepší. Vždycky si říkám, že může být ještě hůře, a to mě vždy podrží.
Dublovala jste mimo jiné světové filmové hvězdy. Na jaký zážitek nikdy nezapomenete?
Určitě na natáčení Trojské války na Maltě a také setkání s Bradem Pittem. Ten je moc příjemný.
Poté, co vám doktoři zjistili nádor na mozku, apelovali na to, abyste se šetřila. Je to vůbec ve vašem životním stylu možné?
Musela bych úplně svůj životní styl změnit. A to prostě nechci. Tak žiju stejně jako předtím a na svou nemoc vůbec nemyslím. Stejně bych nic nevymyslela. Baví mě se hýbat, sportovat a vést lekce. Dokud to půjde, budu to tak dělat. Určitě nechci zarůstat do gauče.
Pokaždé jste usměvavá a pozitivní žena. Byla jste taková vždy?
Chechtám se celý život, a nejraději sama sobě. Humor je koření života a být pozitivní je lepší než být morous, ne?
Jaký je podle vás recept na šťastný život?
Určitě to není touha po moci a po penězích. Každý vidí své štěstí v něčem jiném. To moje je založeno na empatii s ostatními, na starosti o druhé, na možnosti udělat každý den alespoň jednoho člověka šťastným. Štěstí je mít v životě dobrého parťáka, se kterým svůj život sdílíte.
V osmdesáti vás čeká svatba. Máte už představu o tom, jak by měla vypadat?
Člověk plánuje a pánbůh se směje. Hlavně abych se toho dožila. Aby můj „pán“ už nebyl v pánu. Ale určitě bych tam chtěla mít všechny svoje kamarády a kamarádky. Snad je na ten jeden den vypustí na chvíli z chorobinců.
