Článek
Vynikající místo Prahy však nevypovídá skoro nic o skutečném životě v celé České republice, ale ani v Praze. Statistika naznačuje, že vysoké příjmy neurčitého množství Pražanů nejsou účelně využívány, jednoduše se s nimi plýtvá. Bohatý region, bašta proamerické pravice, nedokáže své bohatství přeměnit ve vysokou kvalitu života. Dostupností bydlení je Praha mezi nejhoršími v EU. Dalšími chronickými problémy jsou kvalita ovzduší a nepochopitelné soustředění nákladní i soukromé osobní dopravy.
Předáci jedné části zemědělských závodů přijeli protestovat hlavně proti unijnímu plánu ozelenění Evropy (GreenDeal). Za volanty traktorů, na rozdíl od jiných zemí, jistě neseděli jen majitelé zemědělských závodů. Pokud tam nějací vůbec seděli. Představa, že by šéf velké zemědělské společnosti, která sídlí ve městě, na podzim proháněl od tmy do tmy Zetora či John Deera po poli, a v únoru se s ním vydal demonstrovat, je dosti nadsazená. Zřejmě někdo jiný řídil stroj, někdo jiný demonstroval před ministerstvem a na Staroměstském náměstí. Media nerozlišují, takže demonstranty všechny jako zemědělce dala suma sumárum do jednoho pytle.
Demonstrace skončila nerozhodně. Když se na stranu demonstrantů připojili notoričtí demonstranti z řad odpůrců EU, české vlády, uprchlíků, očkování a podobně, bylo jasné, že zemědělské problémy musí ustoupit do pozadí. Traktory nenápadně zmizely. Komentářů a názorů na akci bylo bezpočet, a je doposud. Nezapomněl k ní promluvit ani český exprezident Václav Klaus. Nezklamal. Zkritizoval ministra zemědělství, předsedu vlády současného i minulého a především Evropskou unii. Musel přitom napomínat redaktorku televize, že diskusi odvádí jinam, než on si přeje. Nezklamal, i když ke konci rozhovoru se nějak zamotal, že skoro diváci měly obavy, že zkritizuje sám sebe. Na otázku, komu je lepší dávat dotace, malým nebo velkým farmám, řekl sice, že by se mu líbilo, kdyby v každé vesnici bylo 20 malozemědělců, avšak dotace pro malé farmy odmítl.
Podle Českého statistického úřadu v současnosti české zemědělství má něco málo přes 90 tisíc stálých zaměstnanců, z toho je 24 tisíc soukromých majitelů (od velkostatků s několika tisíci hektary až po podnikající zahrádkáře s několika m2). Za 35 let odešlo z českého zemědělství více než 300 tisíc lidí. Pro zajímavost v Rakousku, jehož zemědělství prezident Klaus také v rozhovoru zmínil, Austria Statistik uvádí 154.953 závodů o průměrné velikosti 45 ha, přičemž do průměru jsou počítány i šlechtické velkostatky s velkými výměrami lesních ploch. Rozdíl proti České republice není jen ve velikosti zemědělských závodů a v počtu lidí zaměstnaných v zemědělství, ale především ve vztahu veřejnosti k zemědělským dotacím. V průzkumech veřejného mínění si více než 80 procent Rakušanů přeje dotování rakouských malozemědělců, aby udržovali krajinu a život na rakouském venkově ve stávajícím stavu a přitom nebyli ekonomicky zaostalými občany a ze zemědělství proto neodcházeli. Rakousko je nyní navíc evropskou špicí v ekologickém zemědělství, možná i velkým propagátorem Green Dealu. Množství závodů hospodařících ekologicky se tam blíží k 25 procentům. Čeští ekonomové se s názorem, že zemědělskou výrobu má řešit pouze trh, velice mýlí. Pokud někdo prostuduje vývoj zemědělství, musí ho přepadnout kacířský názor, že české zemědělství nejlépe fungovalo a zemědělcům se ekonomicky dařilo v dobách totalit, kdy stály před obchody fronty na maso, zeleninu a jiné potraviny. Příčina, že v těchto dobách byl na trhu nedostatek potravin, nebyla jen v zemědělství. Nesoulad je mezi zemědělskou výrobou a obchodem je běžným jevem. Zemědělství je závislé na přírodních podmínkách, obchod na peněženkách zákazníků. O to, aby obchod měl, co žádá zákazník, musí se postarat úředník a zemědělské dotace. Velkovýrobu s optimální množstvím hnojiv a chemie potřebujeme dotacemi usměrnit, aby neprodukovala jen to, z čeho má největší zisk. Malovýrobu potřebujeme nasměrovat k udržování životního prostředí pro zdravý život lidí. Ekologický zemědělec se čtvrtinovou úrodou se nemůže rovnat zemědělci s konvenčním hospodařením. Stejně tak se ekonomicky nemůže malozemědělec chovající se šetrně ke krajině a zvířatům rovnat velkovýrobnímu kolosu. Bez dotací evropští zemědělci existovat nemohou, a malozemědělci zvlášť. A nejen evropští. Většina vyspělých států světa se snaží zajistit pro obyvatelstvo dostatek potravin. Nedostatek potravin totiž nahání lidi do ulic a vyvolává revoluce nacistické, komunistické a jiné.
Při pondělní demonstraci se protestovalo proti nadměrné byrokracii ze strany státu. Ta je v českém zemědělství problémem už od roku 1990. Stát chce mít kontrolu nad každou darovanou korunou. Exprezidentovi Klausovi a dalším odpůrcům dotací by se zřejmě v české kotlině zamlouvali urostlí vousatí Amishové, jejichž vesnice jsou roztroušeny po několika státech ve středu USA. Ti odvedou daně jako jiní obyvatelé, a pak jim americká vláda může vlézt na záda. Nic od ní nechtějí, školy, zdravotnictví, důchody a jiné si financují sami. Nepotřebují motorová vozidla včetně traktorů, elektřinu, telefon ani televizi. K zemědělské práci jim stačí ruce a koně, tak jako by žili v 19. století. Takové zemědělství by se v Evropě líbilo i zeleným aktivistům. Amishové mají svá stará pravidla života, které dobrovolně dodržují. Mají pověst nejlepších zemědělců světa, prosperují zásluhou práce, jejich počet se zvyšuje. Amišská rodina má průměrně 6,8 dětí, které jsou od nejútlejšího mládí vedeny k tvrdé práci.
