Scéna.cz 

Kytice - o hříchu a odpuštění

Městské divadlo Zlín uvádí od listopadu loňského roku inscenaci KYTICE. Režisér a autor úpravy Dodo Gombár se nechal inspirovat dílem Karla Jaromíra Erbena. Dílo obohatil osobitým pohledem na danou látku. Erben je pro mnoho tvůrců velmi inspirující. Na jevištích se objevují nejen činoherní nastudování (soubor činohry Národního divadla v Praze, 2019), ale i baletní provedení (Pražský komorní balet, 2019) nebo operní (Carmina Burana, Kytice - opera Jihočeského divadla České Budějovice, 2023).

Dodo Gombár je známý svým výrazným režijním rukopisem. Na svém kontě má řadu velmi náročných projektů (MERLIN ANEB PUSTÁ ZEM, MD Zlín 2009; ŽITKOVSKÉ BOHYNĚ, MD Zlín 2014; a poslední BÍLÁ VODA, MD Brno 2024), kdy nabízí vlastní úpravu a dramatizaci, výrazné výtvarné vidění podtrhuje s velkým důrazem na herecké výkony. Pracuje se symbolikou, která umožňuje různorodý výklad. Nejinak je tomu v případě KYTICE v Městském divadle Zlín.
Režisér pracuje s výraznou stylistikou a výtvarnou symbolikou, ať už v případě scény (Lucie Žilák Labajová), tak i kostýmů (Hana Kelar Kontoková). Základní Erbenův text propojil v jeden divadelní celek a podtrhl hříchy protagonistů z jednotlivých balad. Vedle toho je ale nenechává padnout až na dno, ale nabízí jistým způsobem reflexi. Ta plyne směrem k divákovi v případě podobenství. Nebo sebereflexi, kterou přijímají zmínění protagonisté. Základem jeho úpravy jsou citace a odkazy na Písmo svaté.

Část scény má náklon. Pozorný divák si všimne křížů. Nacházíme se na hřbitově. Tady Gombár provokuje výrazným kontrastem s poutí. Sémantika výrazu pouť může směřovat dvěmi směry: zábava podmíněná slavností, nejčastěji u příležitosti patrona kostela. Pouť, ale může znamenat putování, pohyb z místa na místo. Opět to může být podmíněné vírou, pokáním, napojením na Boha nebo tříbením víry sám sobě. Podle mého toto jsou základní směry režijního výkladu. Využívá kýč světské pouti a zábavy, toto povrchní vnímání a motivaci propojuje s vírou. Ponořuje se do hloubky Písma a tím pádem prostřednictvím sebe vypořádání se s touto látkou nabízí divákovi jistou konfrontaci. Provokuje.

Kolotočář, DJ, v podání Jana Leflíka zve na párty. Na jeho DJ pultě (nákupní vozík) jsou obaly CD. Mimo jiné Petra Janů S LÁSKOU a Peter Nagy CHRÁŇ SVÁ BLÁZNOVSTVÁ. Odkaz na apoštola Petra asi čistě náhodná. Ovšem křesťanská víra staví právě na všeobjímající lásce Boha. A bláznovstvá? Pro nevěřícího může být věřící blázen. Ježíš v několika případech uzdravil nejen malomocné, ale posedlé zlým duchem, tedy blázny naplnil a obrátil.
Holub na scéně. Opět dimenzovaný do obrovských rozměrů, není bílý. Duch Svatý? Bílá labuť - součást kolotočářské atrakce, proti tomu symbolika bílé. Svatební košile je bílá, čistá duše je bílá…
A prodej párků a cukrové vaty (Marta Bačíková). Na jednu stranu to mohou být symbolické a povrchní odpustky, vedle toho hřích - obžerství. Nejen v jídle ale v konzumaci všeho povrchního, gelové nehty, tetování nebo konzumace psychotropních látek. Výčet negativů u nastupující generace včetně násilí a změna v chování žen a mužů, kdy si navzájem zaměňují své role, je mimo rozsah tohoto článku.

Papírové růže, opět v patřičné dimenzi, znamená nejen pomíjivé štěstí, v případě pouťové střelnice, ale také trny - utrpení, vykoupení. Trnová koruna Krista.
Vítejte ve svérázném světě interpretace KYTICE. Kdy se na jevišti objeví mnoho opilců, nerozhodnutých postav, hrdinů, jejichž víra je vystavená tlaku a pokušení.
Ať už je to POKLAD, POLEDNICE, VODNÍK, SVATEBNÍ KOŠILE, HOLOUBEK, ŠTĚDRÝ DEN nebo ZÁHOŘOVO LOŽE…

Hrůza a napětí vás neopustí. Pavel Leicman coby Stařec podtrhuje danou bezmoc. Připomíná nekonečnost, odkazuje na svět živých a mrtvých. Vodník Adama Kořána je patřičně brutální, ovíněný a sobecký. Muž Marka Příkazkého ve VRBĚ navazuje opět na sobectví, které vede až ke smrti jeho ženy. Zdeněk Lambor coby Milý ve SVATEBNÍ KOŠILI je opět krutý, s patřičnou averzí ke křesťanství, a tedy prázdný a bez jistoty, bez naplnění. Panna Karolína Vlčková se snaží odolat. Ovšem kořeny její víry nejsou ještě hluboko zakořeněné. Poddává se klamu povrchní lásky, kterou zákonitě doprovází slepá důvěra v milého.
Báseň POLEDNICE opět naturalistická a krutá. Matka Marta Bačíková s patřičným despektem zatracuje své dítě (Barbora Kupková). Ta velmi výrazně pracuje se zástupnou rekvizitou. Doslova děsivě vydává dětské zvuky, její pláč je skutečně nervy drásající.
Helena Čermáková, Jana Štěpánová a Jana Tomečková - Vrby, stařeny, velmi výrazně provází diváky Pašijemi, ale i v básni ŠTĚDRÝ DEN a VĚŠTKYNĚ.

Kytice v Městském divadle Zlín nabízí nejen zajímavý časový rámec 80. let minulého století, kdy tomu odpovídají kostýmy, ale i ponor do jednotlivých Erbenových balad. Dodo Gombár nastiňuje hříchy lidstva, ale také zároveň nabízí odpuštění. Základ křesťanské víry. Pokud mi někdo ublíží, nesouhlasím s jeho činem, ale odpouštím. Sám díky tomu zůstanu čistý a nebudu zatažený do tenat hříchu, ale zároveň respektuji, že soudit nemohu já, ale ten nad námi. Díky tomu nám i ta papírová kytice může zavonět.

www.divadlozlin.cz