Článek
Ano, jistě se vyskytují a vedou. Ne každý si povšimne a uvědomí, že jich existuje několik druhů. O jaké se jedná?
Jako první si vezmeme na paškál běžnou výměnu informací. Úplně přesně nevím, s jakými cíli dnes lidé přicházejí na ples. Za dřívějších časů se chtěli pobavit, popovídat si se sousedy a známými a něco se dozvědět o jejich životě, úspěších a starostech. Docela přirozený proces, ne? Nepáslo se po senzacích, dokázali jsme ocenit, když se někomu podařilo zdárně se vyrovnat s potížemi apod. Pochopitelně nemám v úmyslu předchozí roky idealizovat. Jak víme, všude se nějaké stíny objeví.
Do druhé skupiny zařadíme pomluvy. Se zvýšenou pravděpodobností se na zmíněné akci zjeví. Část osob je má jako ústřední bod. Nerady by přišly o cokoli „zajímavého“. Jejich cíl obsahuje více položek. Za prvé se chtějí něco dozvědět. Za druhé mají dobrý pocit, když na někoho něco zjistí. Za třetí je jim ještě lépe, pokud jiný jedinec tone v trampotách. O kus se posunou čtvrtí, jestliže cizí komplikace jsou o dost vyšší než jejich a než by se čekalo. A za páté je tady element, že je čím se pochlubit před ostatními ve smyslu - „podívejte se a poslouchejte, co já vše vím“. Tak si díky trablům ostatních zvyšují svoji společenskou pozici. Mnoho lidí jim jejich divadlo a úmysly bere. Kdybych měl vybrat konkrétní příklady znění, vypadaly by - „no viděli jste ji, jak se nese?“, „no jako paní generálová ředitelová, co?“, „všimli jste si, co má na sobě?“, „no, dědek jeden, vlasy nemá, tak to maskuje přehazovačkou“, „zase hostil ty svoje kámoše, normálně si je kupuje“, „jasně, nové auto nestačí, tak si pořídí drahé šaty“ ad.
Ve třetí bych se zaměřil na závistivé teze. Jedni jimi otevřeně projevují svoji osobní závist. Druzí používají tzv. nepřímá vyjádření a hodnocení. Jejich komentáře vypadají zaměřeny na někoho a něco jiného, přičemž se přítomní mají dovtípit, o koho a o co se jedná. Aby pochopili, je zapotřebí, aby byli zasvěceni. Nejlépe hlouběji do historie.
Neměli bychom zapomenout na oficiální řeči. Mám na mysli proslov, kterým se ples zahajuje. Pomůžeme si následujícími otázkami. Jedná se o váženou osobu? Byla vybrána tak trochu náhodou? Umí mluvit? Chtěl se jí někdo tak trochu pomstít? Čeká někdo na její slova? Nebo jejich nejméně půlka zanikne v počínající hudební produkci? Anebo jako naschvál hudebníci ladí a zkouší nástroje a kabely? Jsou někteří z účastníků a účastnic ochotni si vyslechnout, co se jim říká? Nebo prohlášení berou jako zdržování? Co v něm vlastně má být obsaženo? Mají se pořadatelé pochválit za velké úsilí? Nebo o něm mají skromně pomlčet? Bude lepší zkrátit řeč na co nejstručnější proslov a hlavně všem popřát, aby si večer užili?
V neposlední řadě platí, že svůj nemalý podíl zde má alkohol. Jak víme nebo si dovedeme představit, leckdo pod jeho vlivem začne produkovat řeči, které nejsou nikomu u stolu a na jiných místech příjemné. Pozor - na druhé straně může platit, že právě vlivem popíjení se sníží práh obav, který navenek vypadá jako zvýšená odvaha. Poté se sdělí něco, co člověka již delší čas trápí a s čím chtěl vyjít ven. Dnes se konečně objevila příležitost. Jinou otázkou je, zda bude vhodné, aby se objevili svědci a posluchači. Nastane tím lepší situace k posunu věci? Nebo se podroušený řečník při pohledu na ně zarazí a odhodlání náhle vyprchá? Nikdo neví a ani nedokáže přesně dopředu posoudit.
Uzavřeme, že působení psychologických mechanismů a zákonů se nám bez pozvání vnutí rovněž na ples, aniž by platilo vstupné. Na nás je, jak se zachováme a co s ním budeme dělat. Pokud vůbec!
