Evropa ztrácí odvahu a mezeru po USA nemá kdo zaplnit
Komentář Edwarda Lucase: Bez amerického angažmá se v Evropě začínají rýsovat nebezpečné skryté rozpory.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Evropské postoje k riziku jsou různé. Zastánci hesla „Žij ve svobodě, nebo zemři“ se domnívají, že riziko otroctví pod ruskou nadvládou je mnohem horší než smrt. Ti budou za svou svobodu a suverenitu bojovat, ať se děje, co se děje. Přední místo mezi nimi zaujímají Ukrajinci, kteří tak právě teď činí. V těsném závěsu za nimi jsou pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva plus Finsko a Polsko. Válku – zejména pokud Ukrajina prohraje – vidí jako hodně reálnou možnost. Podle toho také jednají.
Finsko bylo i v blouznivých desetiletích po roce 1991 vždy velmi dobře připraveno a v roce 2022 svou vojenskou a civilní připravenost ještě posílilo. Estonsko, Lotyšsko a Litva na své východní hranici budují opevnění. Polsko zdvojnásobuje velikost své armády. Všechny tyto země zvyšují své výdaje na obranu, a to výrazně nad standard NATO ve výši dvou procent HDP. Z hlediska připravenosti a informovanosti jim šlape na paty Švédsko následované Dánskem a Norskem.
Na opačném konci spektra jsou ti, kteří za žádnou cenu nechtějí bojovat. Patří k nim
