Běžci tvrdí, že ze všech atletických disciplín nejvíce bolí maratón, pak možná desetiboj a nejdelší sprint - čtyřstovka. Analogicky, který starý silácký cvik přinášel největší bolest? Podle mého soudu je to již zapomenutá forma zvedání jedním prstem. Zesnulý americký silák-profesionál Jack Walsh vyprávěl, jak měl po zvednutí 332 kg doslova rozdrcené maso na druhém článku prostředníčku, navíc následný otok se hojil dva měsíce!
Tradici zvedání prstem, jednalo se o mramorový kvádr, založil v Německu "Bavorský Herkules" Hans Steyrer. Ohledně narození bavorského siláka známe datum 24. červen roku 1849. Příjmení svádí k překladu "Štajrák," obyvatel Štýrska, jenomže tento kraj leží v Rakousku a píše se "Steier-mark". Hansův otec byl řezník a hostinský. Malý Hansi se už jako kluk vyvyšoval silou a většinu hádek končil tím, že soupeře přepral. Rodina se roku 1863 odstěhovala do Mnichova, Hans nastoupil do učení k mistrovi Abenthumovi a díky tvrdé práci a dobrému jídlu s převahou kvalitního masa náramně zesílil. "S telaty a mladými býčky zacházel jako s králíky a cvičil s nimi, jako my s činkami," píše jeden německý autor. Jako tovaryš se Hans silou jen tak naplano chlubil, později zkoušel populární testy síly z údolí řeky Isar - zápas, přetahování prsty (fingerhakeln) a zvedání kamenů. Steyrera povolali na vojnu ke konci války Rakouska s Pruskem, v letech 1870 - 1871 sloužil u hipomobilního dělostřelectva. Také tady udivoval vojáky lehkostí, s níž zvedal nápravy vozů nebo sudy. Tenkrát si pravděpodobně uvědomil, že svojí silou může vydělat víc peněz, než když zůstane obyčejným řezníkem.
První veřejné vystoupení Hanse Steyrera se odehrálo v mnichovské Wartendhalle. Prostředním prstem, vsunutým do železného kroužku, zvedl nad zem kámen vážící 187,5 kg a záhy sestavil skutečný silácký program s narovnáváním podkov, zvedáním hlavní kanónů a sudů s pivem. S ním, oděný v jakémsi kostýmu se sukýnkou a botách z páskové kůže, vystupoval ve Vratislavi, Lipsku, Berlíně, Hamburku a Vídni. Steyrerova proslulost rostla a dosáhla až k uším jiných siláků, hlavně vídeňských vzpěračů Ericha Jägendorfa, Franze Stöhra, Zieglera a Röhrera, z Berlína se ozval Karl Ernst a z Hamburku Karl Abs. Důvodem snad nebyly obavy z konkurence ani čest a sláva, ale spíše obnos 1000 zlatých marek, který Steyrer za zopakování zdvihu kamene nabízel. Prémii nicméně nikdo nikdy nezkasíroval. Do roku 1879 Steyrer, už známý jako "Bavorský Herkules", vylepšil svůj rekord na 528 funtů čili 264 kg, v té době pravděpodobně nejlepší na světě. Kdosi hezky řekl, že "měl v prostředním prstu víc energie než většina těžkých atletů té doby v obou pažích." Stál při tom na dvou stoličkách a kvůli usnadnění zdvihu navlékl na háček, upevněný v kamenném kvádru, ještě jeden hák a na něj nasadil železný kroužek obalený kůží. Samotná výška zdvihu, zahájeného s nataženou paží a pokrčenými koleny, nepřesáhla 15 cm. Výkon ještě doplňoval upažením s 25kg koulí s uchem. Někdy prý taky ze žertu pozvedl k pasu dvoumetrákovou kovadlinu. Nato absolvoval turné po Holandsku, Belgii a Francii, na předpokládaný výlet do Ameriky ze strachu před mořskou nemocí neodjel.
Pokud jde o rekordy, Steyrera vyrovnal Michael Schmied z Bavor, když v roce 1881 v pařížském hipodromu zvedl jeho 264kg kámen. Dalším rekordmanem se stal někdy v té době Phillip Brumbach z Vídně, otec slavné silačky Katie Brumbach - Sandwiny, zdvihem 291 kg. Po něm se v roce 1907 vepsal do análů Warren Lincoln Trawis výkonem 302 kg a roku 1950 zvedl Američan Jack Walsh, vážící jenom 80 kg, rekordní váhu 332 kg. Podobným zdvihem se ukázal další "Bavorský Herkules" Paul Merker z Mnichova. Tříkolku BMW Isetta, vážící 370 kg, zvedl ve stoji na konstrukci prostředním prstem pravé ruky.
Se slušnou sumou peněz v kapse se Steyrer vrátil do Mnichova a oženil se s dcerou bohatého řezníka Mathilde Schöffer (nar. 1861). Úspory s věnem stačily k pronájmu hospody "Wilhelm Tell" na Lindwurmstrasse, třídě dělící okrsky Ludwigsvorstadt a Isarvorstadt, od roku 1890 vlastnil penzion a hostinec se svým jménem (Gasthaus Steyrer Hans) ve čtvrti Obergiesing, u silnice vedoucí do asi 50 km vzdálených lázní Tegernsee. A udělal z něho slušnou atrakci. Kromě levných potravin a nápojů, především "kraftbier" a "siláckých porcí vepřového", přidával pro hosty i nějakou tu zábavu. Tak třeba o svátcích a nedělích předváděl následující trik. Vzal 40kg činku, zvedl ji do předpažení a nechal syna Hanse (nar. 1880) cvičit na ose různé gymnastické prvky! Prohlédněte si ale fotografii, jež je nepochybně naaranžovaná, jak Steyrer drží osu činky - v nápadné hřbetní flexi zápěstí!
S činkou a synem prý chodil po celém lokále (popis vystoupení se dostal i do novin München Neueste Nachrichten z června 1892). Poté přidal ještě něco. Jedním prstem každé ruky zvedl z podlahy 40litrový soudek piva a položil jej na pult. Působivý pohled skýtal i sám hostinský. Mohutný chlap (cca 170 cm a 130 kg) v hornobavorském kroji z období biedermeieru, s půlkilogramovým řetízkem od hodinek na břiše a téměř 40 cm dlouhými kníry (jsou dobře vidět na obrázcích i náhrobku). Cizím hostům někdy nabízel "šňupeček na posílení" z dvacetikilové tabatěrky o rozměrech 30 x 20 x 15 cm a smál se, když nováček krabičku sotva udržel. Na procházky chodil s 10kg ručně kovanou železnou holí a v ruce nosil 30kg železný klobouk. Přišel do kavárny, odložil klobouk na stůl a zvolal: "Hej, číšníče, pověs ten klobouk na věšák!" Představte si, co nebohý kelner asi tak udělal, zatímco Hans se bohatýrsky řehtal! Všechny Steyrerovy artefakty jsou uloženy v muzeu Valentin-Karlstadt na ulici Tal v Mnichově.
Vedle hospody měl tento prototyp bavorské síly cosi jako soukromé muzeum. Návštěvníci zde mohli obdivovat výstřižky z novin, fotografie, malby i různé další příslušenství jako kameny (jeden vážící 508 funtů a druhý 528 funtů), železa, osy, nápravy a podobně. Muzeum navštívili četní proslulí borci jako zápasníci Hans Eberle, Michael Hiztler, Jakob Koch a George Lurich, vzpěrač Hans Beck, a hlavně Georg Hackenschmidt. Ten za Steyrerem přišel v říjnu 1901 během zápasnického turnaje v Mnichově a zvedl jednou rukou nad zem 300 kg - byl to kámen obložený dalšími závažími.
Osobnost "Bavorského Herkula" je neoddělitelně spjatá s Oktoberfestem. Jako běžný člověk (radši neříkám Čech), který pivo zrovna denně nemusí, ovšem vím, že Oktoberfest je tradiční mnichovská slavnost piva. Pro místní je zkráceně "Wiesn" podle původního místa pořádání slavnosti, louky před branami města, pojmenované Theresienwiese na počest princezny Therese. Festival se pořádá v září a končí první neděli v říjnu. Další tradicí je prohlášení starosty Mnichova "O'zapft is!" ve správné němčině pak "Angezapft ist es!" neboli "Poklepáno!" Starosta poklepe na první sud piva a festival začíná.
Festival má svůj původ ve svatebním obřadu bavorského korunního prince Ludvíka a princezny Therese Saxe-Hildburghausen ze dne 12. října 1810. Byla to ohromná sláva venku i na jevištích divadel, průvod s národní stráží i civilními střeleckými kluby, hudba, jídlo a pití, trumpety a bubny ve veliké party v rušném centru města. Pozvání obdrželi občané a slavnost-festival měla sloužit jako národní oslava, sjednocující bývalé části země Švábsko, Falc a Franky. Oslavy ukončily dostihy koní z vyšší střední třídy 17. října na louce u bran Mnichova. V následujícím roce bylo rozhodnuto dostihy opakovat a rozšířit o zemědělskou výstavu. V roce 1818 obdržel jistý Anton Gruber licenci na prodej jídla a piva, k tomu přibyly obvyklé pouťové atrakce jako kolotoče, houpačky a střelnice.
Roku 1879 (nebo 1887) přichází na řadu Steyrer. Pronajal si na slavnosti stánek piva Pschorr a chtěl z reklamních důvodů vystavovat svoje rekvizity - kameny, tabatěrku a činky, městská rada však výstavku zakázala. Proto Steyrer vymyslel další trik, který dodnes funguje jako příchod hostí na Oktoberfest. S cílem přitáhnout pozornost naložil na kočár tažený čtyřspřežím koní rodinu a sudy s pivem, přizval sedmičlennou dechovku a vyrazil přes město k Theresienwiese. Hlučný průvod však byl zastaven policií a majitel obdržel pokutu 100 marek za rušení klidu a pořádku. Rok nato policie dostala hlášku, že Steyrer chystá nový průvod, a předešla jej písemným zákazem s hrozbou stejné sankce. Silák samozřejmě vyrazil na cestu, opět byl pokutován, ale na Oktoberfest dojel! Ve 30. letech 20. století si lidé na původní myšlenku vzpomněli a vznikl tak vstup hostí na festival v den jeho zahájení.
Od roku 1890 měl Steyrer na tradiční mnichovské slavnosti piva Oktoberfestu propachtovaný stánek číslo 8 a další boudu se švagrem Wilhelmem Schöfferem, kde prodávali silné pivo, silné polévky a silné maso. Jako mistr reklamy platil navíc i hudebníky s papírovými klobouky ve tvaru činek na hlavě. Na přední straně byl nápis "Hans Steyrer" a vzadu "250 pfund". Sám Steyrer během přestávek ukazoval před stánkem silácké triky a vyzýval návštěvníky k zopakování. Coby pravověrný bavorský řezník Steyrer miloval jídlo i pití, pečeným vepřovým počínaje, přes klobásy se zelím a sekanou až po svíčkovou a bavorské vdolečky s povidly a tvarohem. Jeho tělesná váha rostla, začal trpět vodnatelností, ledviny i srdce už neměly sílu na vylučování moči a přečerpávání krve. Přírodní silák zemřel 27. (25.) srpna 1906 ve věku 57 let. Je pochován ve východní části hřbitova Ostriedhof, hrob číslo 46-5-12. Manželka Mathilde skonala roku 1913, syn Hans se dožil pouhých 48 let.
Steyrerův hrob v Mnichově (detail vpravo zdroj:
Mutter Erde, Attribution, via Wikimedia Commons)
Tradice zvedání kamene pokračovala i po Steyrerově smrti jako součást Oktoberfestu, byť už ne jedním prstem. Soutěžilo se s lehčím 254kg kvádrem soupažně na výšku výtahu a v květnu 1967 se jako vítěz zapsal do seznamu Arnold Schwarzenegger.
Použité zdroje :
Martin, P.: The stones
Webster, D.: The Iron Game, Irvine, Scotland, 1976
Bürger, H., Weidt K.: Kraftproben: Starke Männer einst und jetzt, Sportverlag Berlin, 1985
Víte, že...
