Bílá Voda Kateřiny Tučkové se dočkala prvního divadelního zpracování, atmosféru románu však přibližuje jen zčásti
Městské divadlo Brno převedlo na jeviště bestseller Kateřiny Tučkové Bílá Voda. Obsahově režisér Dodo Gombár sedmisetstránkový příběh zúžil, avšak vhodný divadelní tvar odkazující k lehkosti románové předlohy nenašel. Tříhodinovou inscenací rezonuje zásadní otázka: Co hrát a co vyprávět?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Je to údajně nejprožitější kniha Kateřiny Tučkové. Na Bílou Vodu čtenáři čekali deset let, zatímco se autorka probírala archivy, studovala materiály, mluvila s pamětníky a pobývala v klášteře.
Hned po vydání v roce 2022 se kniha stala bestsellerem a Tučková za ni získala Státní cenu za literaturu. Jevištní adaptace Bílé Vody se tedy přímo nabízela a jako první se jí zhostilo Městské divadlo Brno, v dramatizaci a režii Doda Gombára. Inscenace tu měla premiéru 10. února.
Pokud připustíme, jak výjimečný styl autorka má a nakolik intenzivní a přirozené její vyprávění je, s jakou alchymií mísí témata temná, duchovní a současně lyrická, nabízí se hledat v divadelní adaptaci totéž. Dodu Gombárovi se to podařilo jen částečně. Snad až s přílišným respektem k románové předloze se snaží hutně předestřít, co je vysloveno v knize, a prostoru pro svébytnou divadelní poetiku příliš nezbývá.
Režisér Gombár už v Městském divadle nastudoval autorčin předchozí román Žítkovské bohyně, a to s podtitulem Krev je krev. Ostatně dramatizace próz Kateřiny Tučkové v Brně patří k těm nejpozoruhodnějším, ať už je to déle než dekádu uváděný titul Vyhnání Gerty Schnirch v HaDivadle, či Vitka v Huse na provázku. V této sezoně Bílou Vodu uvede v květnu ještě
