Dramatizace posledního románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda byl nepochybně velmi náročný úkol. Jednak kvůli samotnému rozsahu objemného literárního díla a jednak pro výjimečné téma osudů řeholnic v době totality. Děj se soustřeďuje na skupinu řádových sester, které byly v roce 1950 násilím odvlečeny do internace právě do zdemolovaného kláštera v Bílé Vodě. V popředí stojí zejména příběh statečné a přesvědčivě temperamentní sestry Evaristy (Markéta Sedláčková), která se, spolu se stejně mladou Tobií (Radka Coufalová), rozhodne vstoupit do řádu právě v době, kdy se rozjíždějí represe proti církvi. S jejich osudy se seznamujeme prostřednictvím Leny (Lenka Janíková), která do současné Bílé Vody doputuje na útěku sama před sebou.
Doba komunistického pronásledování je tu velmi dobře charakterizovaná v řadě scén z internace, pracovního nasazení i vězení, kam se sestry záhy dostanou. Zupácké manýry s přehledem předvádí Petr Halberstadt v rolích, jako je místní správce nebo vyšetřovatel. Uhlazenějším, ale o to nebezpečnějším typem je s komunisty kolaborující páter Plojhar ve zdařilém podání Viktora Skály. I mezi ženskými postavami ale nalezneme odpudivé perzóny, pro které byla totalitní nesvoboda pravým požehnáním. Nejvýraznější z nich je soudružka Burdová, ztělesněná Evou Jedličkovou, která s gustem sestrám znepříjemňuje život. Z představitelů kladných mužských rolí ještě vynikne Jan Mazák jako zásadový otec Stauber a Oldřich Smysl, představitel kněze Jana otevřeného novým přístupům.
Pronásledování křesťanů, v tomto případě hlavně křesťanek, za komunistické diktatury, ale není jediným tématem hry. Dalším silným motivem je postavení žen v katolické církvi. Řádové sestry vycházely ze své zkušenosti, kdy byly dlouhodobě vystaveny represím včetně znemožnění podílet se na normálním náboženském životě. Proto hledají možnost, jak dosáhnout kněžského svěcení alespoň u některé z nich. Získají ho díky představiteli skryté církve, tajnému biskupovi Felixi Marii Davídkovi (Dušan Vitázek), který je zde ale vyloženě epizodní postavou. Toto řešení však není církví přijato a sestry marně bojují o jeho uznání i ve svobodných poměrech.
Sporným prvkem jsou kostýmy. Sestry jsou na jevišti překvapivě oblečeny ve fracích, které tu suplují řádový oděv. Zdůrazňuje to jejich výjimečnost, viditelně je to odlišuje od okolí. Jenže postava se jinak pohybuje ve fraku a jinak v hábitu. Navíc slavnostní odění silně kontrastuje s primitivními podmínkami, kterým jsou po celou dobu ženy vystaveny. To podtrhuje i skromná scéna, která připomíná nejspíš jeskyni s vysokou klenbou.
Renomovaný režisér Dodo Gombár, který předlohu Kateřiny Tučkové upravil, se snažil přenést na jeviště román pokud možno v co největší šíři. To se povedlo. Příběh reflektuje i současné poměry, které zdaleka nejsou ideální. Bývalý funkcionář Havraj (Jan Valeš) je stále místním mocipánem a Evaristu i ostatní sestry z duše nenávidí. A pro lidi z nejbližšího městečka jsou to v nejlepším případě bláznivé ženské.
Při tak velkém rozkročení v čase i v tématech se hra musí občas opřít o text a část děje odvykládat. Vychází ovšem z působivé předlohy, takže to není na škodu. Výrazný podíl na udržení kontinuity a napětí v příběhu mají výkony hlavních představitelů, zejména Markéty Sedláčkové v roli nebojácné Evaristy a Lenky Janíkové ztělesňující uzavřenou Lenu těžce hledající cestu z vlastního traumatu.
DIVADLO: BÍLÁ VODA
Autor: Kateřina Tučková, Dodo Gombár
Režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Miroslav Ondra
Scéna: Eva Jiřikovská
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Hudba: Vladivojna La Chia
Hrají: Markéta Sedláčková, Lenka Janíková, Eliška Skálová, Diana Velčická, Radka Coufalová, Pavla Vitázková, Míma Krajčová, Erika Kubálková, Drahomíra Hofmanová, Svetlana Janotová, Eliška Horňáková, Nikol Wetterová, Lenka Bartolšicová, Zuzana Holbeinová, Eva Jedličková, Mária Lalková, Jana Musilová, Jan Mazák, Viktor Skála, Oldřich Smysl, Jan Valeš, Martin Mihál, Dušan Vitázek, Patrik Földeši, Petr Halberstadt, David Kropáč, Jaroslav Záděra, Michal Hrazdira
Premiéra: 10. 02. 2024
www.mdb.cz
