Článek
Vysvobodila nás až sedm minut před koncem nová posila a žolík David Huf, který konečně dostal šanci se ukázat v našem dresu. Remíza na hřišti Baníku se cení. Dokázali jsme Ostravu přehrávat, a to i v oslabení bez vyloučeného Davida Puškáče. Mára od Botiče je opět tady.
Bohemka spalovala šance
První poločas jsme neexistovali
Musím se přiznat, že utkání na Baníku bylo prvním kláním, na kterém jsem osobně nebyl přítomný. Na první poločas se mi koukalo velice smutně. Byli jsme pomalí, bez sebemenší šance a nějakého momentu překvapení. Pár rohových kopů v úvodu a jinak velké nic. Už je to takový kolorit a soupeř se dostal do laciného vedení po našem nedůrazu. Další gól naštěstí neplatil a naděje na lepší výsledek byl stále ve hře.
Poločasové zlepšení a změny v sestavě
Druhý poločas to už byla jiná káva. Trenér Jarda Veselý během pětapadesáti minut čtyřikrát vystřídal a bylo to znát. Zranila se naše jednička Michal Reichl a na druhou půlku se v kase ukázal Roman Valeš. Samotného mne zaskočilo, když náš trenér Veselý na tiskovce řekl, že Reichl šel do zápasu s menším zraněním a rozhodnutí nechal na něm. To je na profesionální úrovni trochu zvláštní a mohlo nás to stát lepší výsledek. Ale našeho trenéra a jeho rozhodnutí plně respektuji a ten borec na lavičce ví, co dělá.
Pálení čarodějnic a nesmyslný loket Puškáče
Samotná druhá část byla docela fajnová. Zatím nejsvětlejší moment v Bohemce předvedl Robert Hrubý, když si zkušeně došel pro penaltu. Byla jasná! Před desítkou jsem měl velmi špatné tušení a takové nervové cítění, že Matěj Hybš selže. Bohužel se tak stalo a Letáček si ho v bráně vychutnal. Následný lokýtek pana Puškáče nechám bez komentáře. Kouč na něj byl pořádně naštvaný a vyvodí z toho důsledky. Tenhle moment nás ale nastartoval. Čarodějnice pálil i Adam Kadlec s Erikem Prekopem. Pak to ale konečně přišlo…
Huf, Huf, David Huf
Deset minut před koncem dostal šanci David Huf. Na lavičce se probíralo, koho na hřiště poslat jako poslední variantu. Jarda Veselý ukázal právě na útočníka Hufa, i přesto, že zbytek realizačního týmu chtěl na hřiště poslat spíše Jana Shejbala, nebo Láďu Mužíka. Hlavní kouč si však prosadil Hufa, který je sice ještě nedotrénovaný a nesžitý s týmem, ale góly prostě dávat umí. Čich na ,,banány“ Huf ukázal už po necelých čtyřech minutách na hřišti a svým perfektním výběrem místa a zavřením zadní tyče hlavičkou srovnal.
Role žolíka mu sedí. Doufám, že i v dalším utkání v Olomouci se nám David postará o radost ze vstřeleného gólu. Za pár vteřin nám předvedl, že dávat góly umí i v nejvyšší soutěži a není to žádná náhoda.
Situace v brance. Bohemka ulovila Jakuba Šimana
Michal Reichl musel pro zranění střídat a do druhého poločasu ho vystřídal v zápase velmi jistý Roman Valeš. Musím se přiznat, že jsem měl z Romana velmi dobrý pocit, a dokonce jsem byl daleko klidnější, než když byl v brance Reichl. Valda situace dost klidnil, jednou měl sice velké štěstí, že nedostal vlastence od Jana Vondry a zvonila tyčka, ale jinak to byla z jeho podání gólmanská pohoda. Sbíral centry, nevyrážel míče do nejistých míst a celá obrana vypadala daleko kompaktněji než v první půlce. A to jsme prosím už v té době hráli s Valdou v kase o deseti. Hra a klid našich obranných řad a taková ta symbióza defenzívy s brankářem byla znát.
V týdnu a před koncem přestupového období Klokani přivedli ze Zbrojovky Brno brankáře Jakuba Šimana. Je mu 29 let. Záhada je ale taková, že klub v čele s vedením, to nikde oficiálně neoznámil.
Rozdíl mezi Reichlem a Valešem
Michal Reichl je velký introvertní flegmatik, a to je jeho devíza, nic ho nerozhází a je velmi koncentrován na svůj výkon. Je dobrý na brankové čáře a samostatných únicích. Jeho nevýhoda je v rozehrávce nohou a vybíhání na centrované míče. A z jeho boxování mám vždycky pár šedivých vlasů.
Roman Valeš je pořád luxusní dvojka. Po souboji v Ostravě si myslím, že by Valda mohl v brance zůstat. Má lepší rozehrávku a hru nohou, zbytečně míče neboxuje, a když ano, tak jen v krajních mezích. Samozřejmě se Valeš nevyhne občasným hrubkám (minulý ročník na Spartě), ale jsme všichni jen lidi, co dělají chyby a fotbal je o chybách. Jinak by nepadl ani jeden gól, že jo?
Zelenobílá parta si vždycky zakládala na dobrých brankářích. Z dob dávných to byl třeba Zdeněk Hruška a Vladimír Borovička. Ze své minulosti vzpomínám na Kamila Čontofalského, Radka Sňozíka, Zdeňka Zlámala, Martina Berkovce a posledním byl Martin Jedlička. Všechno super brankáři, ale každý byl ve svém stylu chytání odlišný.
Výborná kulisa a pěkné zastoupení našich věrných
Na Městském stadionu ve Vítkovicích bylo skoro osm a půl tisíce diváků, a to je moc hezké číslo. Chachaři nezklamali a předvedli na jejich poměry standardní výkon. Spokojenější z divadla fotbalu, ale odcházela přece jenom spíše smečka asi osmdesáti věrných bohemáků. Klobouk dolů, před vámi, fanoušci. Bohemka žije hlavně kvůli fanouškům, to víme všichni. Na tiskovce to ocenil i stratég Jarda Veselý a poděkoval jim za neúnavnou podporu.
Všichni v sobotu na Hanou, klokani!
Ať žije Bohemka, jediná milenka!
Autor: Mára od Botiče
