Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 886)

    Kráčím vratkým krokem k Divadlu na Orlí. Múza se ptá, proč mám v oblibě nonverbální experimenty. Protože jej dělají mnohomluvní kumštýři posedlí hledačstvím stylu mlčení, kteří nakonec pochopí, že se divadlo beze slov neobejde.

    Hlediště je plné mladých příznivců, rodičů absolvujících studentů, dětí a pedagogů v čele s jeho magnificencí panem rektorem.

    Dva šášové s červenými nosy kupí legrácky mezi prádelní šňůrou, kávovarem a bělostnými ověsy pokrývajícími vysokou stěnu.

    Poeticky naladěná múza povídá: Panečku, to je ale scéna. Maceško, slavnost začala, tak ukaž svoji trikoloru…

    Klaun metá salta, staví stojky a žongluje s několika papírovými koulemi. Nebo také vypouští z rukou papírové vlaštovky a lapá je do dlaní jako mouchy. Dívka je komik a elegantní akrobatka k tomu. Emancipovaná velitelka. Ráda by odehrála Julii v Shakespearově hře Romeo a Julie. Má sílu a je ohebná.

    Obecenstvo zírá, zírá, ale netleská. Škoda, potlesk by byl na místě a produkci by pomohl…

    Hra na klauny končí. Tleskám. Tleskají i diváci. Emancipovaná komička se děkuje s usměvavým robátkem v náručí…

    Múza povídá: Byli velmi dobří, ale některé situace bych škrtla. Dělaly inscenaci zbytečně pozvolnou

    Jsi přísná. Nejtěžší je příběh vymyslet a stanovit osu vyprávění…

    Následuje premiéra inscenace Mäyä, sděluje múza. Mäyä byla královna ze Sakya, matka Buddhy. Uvidíme zřejmě báseň beze slov.

    Černý prostor, tma. Vychází slunce. Kotouč žhne. Uprostřed klečí žena v barevném šatu orientu. Tělo se chvěje, bosé nohy víří, rozpažené ruce loví dlaněmi odlesky slunce, žena tančí. Shůry padají svitky, vytvářejí tři síně. Tanečnice prostupuje síněmi, v síních je mlha, hraje hudba.

    Bože, to je ale krása…

    Slunce se mění v Lunu, obličej ženy prochází změnou. Dívka se točí a točí a točí, strhává z očí pásku, zastavuje se, vláčnými pohyby paží zbavuje tělo i duši neklidu. Šťastný úsměv zdobí její tvář.

    Diváci aplaudují.

    Múza se ptá: Byl to sen?

    Možná, že byl.

     Brno – Komín, 28. 2. 2024 

    Divadlo na Orlí, Divadelní fakulta JAMU –

    Prokop Štěpánek: Posté. Koncept: Prokop Štěpánek, režie: Kristýna Kučerová, hudba: Jan Kyncl, výprava: Lucie Polášková, světla: Karel Eliáš, zvuk: Šimon Bryja. Hrají: Prokop Štěpánek, Veronika Ghisi. Produkce: Simona Gallová.

    Lucie Faltusová, Prokop Štěpánek, Kristýna Kučerová: Mäyä. Výprava Ester Hradilová, Lucie Polášková, light design Vladimír Burian, Karel Eliáš, hudba Ramin Kuliev, zvuk Šimon Bryja, produkce Simona Gallová, Nina Pospíšilová.

    Premiéra 27. 2. 2024.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 886)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,