Durych, Čep, Deml, Mertl a Bochořák – povídky českých katolických spisovatelů

Jaroslav Durych: Legenda

Z bohaté autorovy povídkové tvorby vybíráme příběh, jehož děj se podobně jako v rozsáhlé románové trilogii Bloudění odehrává v době třicetileté války. Tak jako v dalších Durychových prózách, i v Legendě se prolíná naturalisticky drsné líčení válečného utrpení s vizionářsky vznícenou oslavou duchovních hodnot. Klášter, obléhané město, vojsko, hříšná láska, vyústění tragického děje na Velký pátek povyšují příběh do roviny mystiky, zázračnosti, pohádky. Autor zde navazuje na barokní literární tradici nejen myšlenkovým vyzněním, ale rovněž osobitou stylizací jazykového vyjádření.

Jan Čep: Pouť

Je léto roku 1915. Josef Nepustil se vrací s fronty, naštěstí jen s poraněním paže. Šťastně se shledává se svou rodinou a zanedlouho, na svátek Navštívení, vyráží se svým synem Vojtěchem ke kostelu za poutníky. Mladý Vojtěch je vděčný za chvíle strávené s otcem po tak dlouhém odloučení plném nejistoty. Podobné čekání na své blízké zažilo nebo stále zažívá mnoho lidí z jejich okolí. Josefovi se vrací vzpomínky z bitevního pole. Vzduch je tísnivý. Pouť se stává zvláštním prostorem uvědomění.

Věroslav Mertl: Stín blaženosti

Titulní povídku svého knižního debutu napsal Věroslav Mertl v roce 1966. Její dva hrdinové, postarší manželé Berta a Matouš, ve svém věku už „hledí na věci světa jakoby špehýrkou“ a „zbývá jim poslední touha – důstojné odcházení“. Poklidné plynutí jejich všedních dnů plní drobné vzpomínky, úsměvné rozmíšky i přiznání dávných poklesků, které už čas milosrdně zahladil. A tak jako se právě vysoko nad jejich hlavami, na oběžné dráze Země poprvé spojily kosmické lodě Gemini, tak i jejich pevně spojené koráby života plují vstříc svému nekonečnu.

Jakub Deml: Hrající revolver

V básnické próze z knihy Tanec smrti (1914) se autor vrací do svého rodného kraje a doby svého dětství. Hrající revolver je snem, který je plný vzpomínek na dny, kdy Deml dospíval, stal se knězem a setkal se se starým přítelem, ale také personifikovanou Smrtí. Smrt zde ovšem není děsivá, ale naopak je šťastná, dětská, pokojná. Vypravěč oslavuje smrt pro její moudrost či mnohost podob, v nichž se na světě objevuje. Nakonec se také cesta rodným krajem pro něj stává jeho cestou poslední.

Klement Bochořák: Povídal jeden..., Povídala jedna..., Povedená

Vyprávění o starých průjezdech, mamlasech v Brně nebo o zlobné Marině z knihy Příběhy po večerech sebrané, ve které autor navazuje na tradice moravských lidových pohádek a povídek. Uslyšíte také, co se stane, když se potkají dvě poslední stará česká strašidla. Ta si mají rozhodně o čem vyprávět! Však taky kdo jiný by si teď ještě pamatoval, jak dopadla dcera pána ze Zástřizl nebo starý Podagra.