Co že se to vlastně doopravdy děje? Český penzijní systém je založený na tom, že současné penze se vyplácejí z toho, co právě teď odvádějí pracující do kolonky sociální pojištění.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Reforma, sprosté slovo české politiky

To to vše může fungovat ve chvíli, kdy je počet pracujících výrazně vyšší než počet těch, co dostávají důchody. Bohužel takzvané silné ročníky, které posledních několik let slaví padesáté narozeniny, se nepostarali o stejně velký počet potomků.

Což znamená, že až dospějí do důchodového věku šedesáti či pětašedesáti let věku, nebudou aktuální odvody na sociální pojištění na důchody stačit. 

Pokud se má společnost tvářit, že chce, aby i její staří členové měli důstojný život a penze, z níž se dá přežít, musí se stávající systém změnit. Možností není moc a ani tady není žádná z nich tajná.  

V patové situaci

Reformu založenou na povinném investování do fondů už si Česko vyzkoušelo a tuto cestu zavrhlo. Potom zbývají už jen dvě základní možnosti – zvyšování daní, případně zvyšování věku odchodu do důchodu.

Co se týká daní, Česko se této variantě stejně nevyhne, ale v tuto chvíli, kdy politici stále vyspávají kocovinu ze stomiliardového propadu příjmů po zrušení takzvané superhrubé mzdy, je neprosaditelná.

Druhou možností, kterou představil ministr Jurečka, je pozdější odchod do důchodu u profesí, u kterých je to zdravotně realizovatelné. Nejde o novinku, na podobné myšlence byla založena takzvaná malá důchodová reforma exministra Jaromíra Drábka (TOP 09) z roku 2011. Která nepřežila další vládu. 

Reakce současných opozičních politiků na aktuálně představenou Jurečkovu reformu připomíná déjà vu. Šéfka poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová už avizovala, že až bude hnutí opět vládnout, udělá kompletní revizi navržených důchodových změn.

Což v překladu znamená, že žádná reforma důchodů a to ani parametrická, v Česku není možná.

Možná se dá považovat za unáhlené prodlužovat věk odchodu do důchodu ve chvíli, kdy se zdraví populace nezlepšuje a věk dožití v plné síle se nemění. Možná by stálo za to před podobnou důchodovou reformou udělat zdravotní reformu, která by byla založená na větším důrazu na povinnou prevenci.

A možná by stálo za to udělat i daňovou reformu, která by minimálně odsoudila konzumaci toho, co prokazatelně škodí zdraví. 

Každopádně se zdá, že co se týká důchodů, je Česko v patové situaci. Je jasné, co je potřeba. Současně politici ví, že jakékoliv opatření, která povedou ke zlepšení finanční bilance důchodu, budou extrémně nepopulární. A že se dá nahnat úspěch už jen na tom, že budou avizovat jejich zrušení. 

Česko je země uvážlivých politiků, kteří slovo reforma dávno zařadili do šuplíku, od kterého ztratili klíč. Vědí, že populace žádné skutečné reformy nechtějí a to v žádné oblasti ekonomického ani politického života. Ke změnám tak dochází pouze ve chvíli, kdy jsou nevyhnutelné, respektive když stávající politika narazí čelem do zdi. S odpovídajícím výsledkem. 

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít