Tématem lidské nesmrtelnosti se zabýváme od samých počátků. Přejeme si věčné mládí, velký život, chceme se vepsat do historie. K nesmrtelnosti přistupujeme různě, podle aktuálních možností a světonázorů. Dnes frčí umělá inteligence. Je už úplně všude, přišlo to neuvěřitelně rychle. A to jsme teprve na startu. Bylo tedy jen otázkou času, než si AI začne zahrávat i se smrtí.
Digitální duch na zakázku
Firmy nám dnes slibují, že znovu dokáží vytvořit naši zesnulou maminku, dceru, bratra, tatínka, babičku. Jinými slovy vytvoří digitálního avatara, s nímž si budete psát, mluvit, uvidíte se na videu a ve virtuální realitě se můžete dokonce potkat. Smrt blízkého nás zasáhne jako máloco. Chybí nám jeho přítomnost, chceme si naposledy promluvit, naposledy se vidět, potěšit, doříct, co jsme nestihli nebo napravit staré křivdy, abychom ulevili svědomí, že je mezi námi a zesnulým vše v pořádku.
Pohřební průvodci tomu přezdívají digitální duch. Stačí jen vyplnit osobní údaje, nahrát fotky, videa či záznam hlasu, zodpovědět pár dotazů, nasdílet profily ze sociálních sítí a zaplatit nějaký ten dolar. No a hele, milovaná osoba po pár kliknutích znovu ”ožije” a je tu pro nás. Je to sci-fi, sen, realita? Skutečnou inovací by bylo, kdybychom se přestali smrti tolik bát a dokázali se s milovanými rozloučit v klidu a porozumění. Ale my ne, chceme do toho fyzicky zapojit i technologie. Pohřební průvodce Oleg Vojtíšek ale truchlící právě před tímto varuje, dnes a denně to vidí ve své praxi, digitální duchové nadělají víc škody než užitku.
Nedovolí se rozloučit
Podstatou truchlení je uvědomit si, že s námi zesnulý už není. Odešel. Vypustíte ho na onen svět a učíte se žít bez něj. „Jenže digitální duch je nám kdykoliv po ruce. Je to trochu podobné, jako když si necháme urnu s popelem doma na polici, akorát mnohonásobně horší,” říká Oleg Vojtíšek, který se v naší společnosti snaží o to, aby téma smrti přestalo být tabu. Asi si dokážete i docela jednoduše představit, že si na avataru zesnulého vytvoříte závislost. Vždyť on vás už nikdy nemusí opustit. „Z naší praxe pohřebních průvodců víme, že klienti, kteří si podobnou službu zaplatili, ji zatím nedokázali ukončit. Naopak se ukazuje, že ji využívají čím dál tím více,” vysvětluje. Dnes služba stojí řekněme pár korun, ale vězte, že časem určitě podraží. Jako všechno. Vážně se potom chcete rozhodovat, zda bratra vypnout?
Dobrý sluha, ale špatný pán
Kdo kdy vyzkoušel interakci s umělou inteligencí, pak ví, že z ní občas padají hlouposti. Není neomylná, spíš právě naopak. „Představte si, že vás zesnulý partner bude prosit, abyste za ním odešla do lepšího, krásnějšího světa. I ze sebelepší umělé inteligence někdy padají přímo nebezpečné rady. Sice má zabudováno tisíce pojistek a zabezpečení, velké firmy na to mají lidi a peníze. Jenomže projekty digitálních duchů často připravují startupy s hrstkou zaměstnanců, kteří zkrátka nemají šanci vše uhlídat.”
Nezřídka se AI do konverzace zamotá a ocitne se v bludném kruhu. Najednou si neví rady, nechápe, co po ní chcete, případně se prokecne a ukáže, že je to stroj, příkladem mohou být dystopické filmy. A co když se to stane vaší digitální mamince, která ukáže, že je pořád jenom robot. Pro pozůstalého je to úzkostné a navíc už bude vědět, že se to kdykoliv může stát znovu.
Digitální duch se dá snadno zneužít
Nebude za vás odemykat telefon nebo posílat peníze, nebo alespoň ne zatím. V tuhle chvíli si totiž všechny způsoby zneužití digitálního ducha ani nedovedeme představit. Ale ono bohatě stačí, když virtuální nebožtík někomu nahraje lživý vzkaz, který se tváří, jako by ho nahrál ještě zaživa. Navíc je to něco, co se nedá ohlídat. „Na vytvoření avatara je potřeba mnoho osobních údajů – mnohem více, než jaké zná Google nebo Facebook. Tyto firmy jsou přitom docela regulované (a když na ně nedohlédne stát, dohlédne alespoň veřejnost) a nedovolí si naše data ohrozit. Co ale takový malý startup někde v Číně? Opravdu naše údaje ochrání? A opravdu bude dělat vše jen pro naše dobro?” pokládá Oleg Vojtíšek otázky k zamyšlení. „Česká televize se v dokumentu Obchod s duší zabývá obchodníky, kteří vydělávají na rodičích zesnulého dítěte. Za nemálo peněz jim nabízí, že si s ním znovu budou moci promluvit a mluví se o tom jako o nekalé obchodní praktice. V čem se digitální duch vytvořený umělou inteligencí od tohoto liší?” dodává pohřební průvodce.
A co na to nebožtík?
Po generace jsme vychovávaní ve víře, ať mrtví odpočívají v pokoji. Digitální duch může být pro jednoho neškodná forma útěchy, pro jiného důvod, že duše nemůže dojít klidu. Protože my, živí, jsme ji stále nepustili. A co když půjde o dceru, která tragicky zahynula při autonehodě. Půjčili byste ji její kamarádce nebo přítelovi, kterým také chybí? Úplně nejdůležitější otázka je ale ta, zda by s tím zesnulý vůbec souhlasil. „Zákony zatím digitální duchy neřeší. Ale co naše svědomí, pokud nám zesnulý nedal souhlas? Hollywoodské hvězdy už situaci pochopily správně a své AI kopie bez výslovného souhlasu zakázaly,” dodává Oleg Vojtíšek a na to doporučuje, že i vy můžete posmrtné výtvory se svojí osobou zakázat v závěti. „Je to nejjednodušší, zakázat jakékoliv posmrtné kopie, avatary, AI asistenty a chatboty, kteří by používali naše data nebo nás napodobovali. Po smrti to sice už neohlídáme, ale alespoň se vyjádříme jasně,” doporučuje.
Opačným řešením je všechny předběhnout a vytvořit si digitálního ducha sami ještě před smrtí. Výhody z toho plynou, můžete se přikrášlit, upravit si hlas, vyzdvihnout kvality. Vždyť to tak dělá vlastně úplně každý na sociálních sítích nebo seznamkách. Neustále se vylepšujeme. Ale pořád to dopadne tak, že po vás truchlícím zůstane něco, co jim může způsobit úzkosti a nedovolí se s vámi rozloučit. Zkuste svoji energii za života raději investovat do toho, že budete s blízkými mluvit, když tu ještě jste. Vyřešte mezi sebou křivdy a výčitky, najděte usmíření. Každý máme jinak vymezený čas a měli bychom každý den vychutnávat tak, jako by to měl být den poslední.
Zdroj: iGlanc.cz, Oleg Vojtíšek - zakladatel Pohřebních průvodců
