Znalost priorit ministerstva zdravotnictví, odhad analytické komise, jakou sumu by mohl mít každý segment pro příští rok k dispozici, a nepředkládání nerealistických požadavků – to jsou podle předsedy Sdružení ambulantních specialistů Zorjana Jojka body, které by mohly napomoci k úspěšnosti dohodovacího řízení. Podle něj by přitom mohli mít letos větší motivaci se dohodnout jak svazové pojišťovny, tak sami ambulantní specialisté, vzhledem k tomu, že ani jeden není spokojen s tím, jak pro ně ve finále dopadla úhradová vyhláška pro tento rok.
Jaká očekávání máte od letošního dohodovacího řízení? Má podle vás šanci na úspěch, respektive uzavření dohod ve více segmentech?
To zatím nelze ani odhadnout. Jde například o to, že se nedávno objevila zpráva, že většina firem v Česku plánuje letos navyšovat mzdy a platy až o 10 procent, což je něco, o čem jsme do té doby nevěděli, přitom to jistě bude mít vliv na výběr pojistného a tedy na možnosti pojišťoven hradit za péči. Mimo to hraje roli třeba i fakt, že nijak zásadně nestoupá nezaměstnanost. A takových pozitivních nebo i negativních zpráv se ještě v blízké době může objevit víc. Takže uvidíme.
Není za současného stavu, kdy svazové pojišťovny s největší pravděpodobností nenabídnou v podstatě skoro žádné navýšení, na což většina poskytovatelů nepřistoupí, tak trochu ztrátou času?
Ono bude hodně záležet na tom, jestli v rámci dohodovacího řízení svou nabídku přeci jen nezmění, respektive nenavýší. A taky na tom, jaká bude přesná struktura toho, co nabídnou. Přeci jen se zatím mluví jen o průměrném dvouprocentním navýšení, ale my neznáme žádné podrobnosti. Rozhodně si myslím, že je třeba to zkusit. A také věřím tomu, že po zkušenosti s úhradami na rok 2024, na které si svazové pojišťovny stěžují, budou mít vyšší motivaci k dohodě. Ostatně náš segment asi taky.
Co by podle vás bylo třeba udělat k tomu, aby dohodovací řízení bylo úspěšné? Bylo by na místě nějak upravit vstupní podmínky? Případně by podle bás byla na místě jiná forma nastavování úhrad?
Jako základ bych uvítal celkem tři věci. Za prvé, aby ministerstvo zdravotnictví před začátkem dohodovacího řízení jasně vymezilo, co pro rok 2025 bude považovat za veřejný zájem a to se pak dodrželo, respektive v čase nenafukovalo. Za druhé, aby nejlépe analytická komise vytvořila odhad celkové částky, která bude pro rok 2025 k dispozici k jednání, včetně toho, že by provedla odhad, kolik z toho má dostat který segment, přičemž rozdělení by nemělo protěžovat či upozaďovat žádný z nich. I toto je pak třeba dodržet. A za třetí, aby opravdu všichni zástupci poskytovatelů vstupovali do jednání s vůlí k dohodě a s reálnými požadavky, nikoli s návrhy, o nichž sami vědí, že neprojdou, a navrhují je tedy nikoli ve snaze se dohodnout, ale nejspíše ze zcela jiných důvodů. Naplnění těchto podmínek není, samozřejmě, samo o sobě zárukou dobré dohody, vytvořilo by se ale prostředí, v němž by bylo možné kvalitně jednat, a tedy se pravděpodobněji domluvit.
Co bychom měli udělat do budoucna, aby byl systém nastavování úhrad funkční a také efektivní?
Mimo to, co jsem vyjmenoval výše, myslím, zbývá ještě požadavek, aby politici při tlaku jakékoli skupiny na navýšení její finanční pohody upustili od jednoduchých řešení, například tak, že bez jakýchkoli dalších racionalizačních kroků jen této skupině přidají peníze, které jiným segmentům seberou. Dostávají tím totiž ty ostatní segmenty do minimálně relativní nevýhody, která se jen obtížně dohání – pokud to vůbec jde – v rámci dohodovacího řízení.
–mk-
