Uloveno na síti: Jazzová pylová sezóna je tu

Arne Eigenfeldt & MuseBots: A Walk To Meryton

Začněme něčím „třeskutě mediálně aktuálním“. Někomu nahání AI hrůzu, pro jiné jde o užitečný a nezbytný krok ve vývoji. Kanadský skladatel Arne Eigenfeldt se už léta zabývá prací s interaktivními autonomními systémy a tvorbou tzv. generativní hudby. Hlásí, že je to bezpečné a inspirativní. A že ho AI o zaměstnání nepřipraví a neošidí o kšeft ani „živé“ muzikanty.

Jako spoluautora hudby na pomezí soudobé hudby, jazzu, mluveného slova a elektronického ambientu uvádí Eigenfeldt „MuseBots“, jak pojmenoval své elektronické „múzické roboty“. Nicméně lidský element v nahrávce nechybí. A strojem vygenerovaná elektronika bez problému souzní se vstupy jazzového trumpetisty a taktéž skladatele Johna Korsruda či saxofonisty Jona Bentleyho (Seamus Blake, Kenny Wheeler).

Annie Chen: Guardians

Dnešní jazz bývá nejvynalézavější ve svojí kosmopolitní podobě. Skladatelka a zpěvačka Annie Chen se narodila v Pekingu a působí v New Yorku. Když jednou navštívila Národní park Acadia (v Mainském zálivu), intenzivně inspirována přírodou napsala čtyřvětou suitu Guardians. K ní přidala třeba kompozici s jasným zeměpisným určením Güle Güle Istanbul. A vše natočila s důsledně nadnárodní sestavou. Houslista Fung Chern Hwei pochází z Malajsie, pianista Vitor Concalves z Brazílie, kytarista Marius Duboule z frankofonní části Švýcarska, perkusista Satoshi Takeishi z Japonska a samozřejmě nechybí ani pár rodilých Američanů. Všichni vložili něco svého.

„Anniino porozumění pro fúzi hudby východní polokoule s jazzem je naprosto unikátní,“ rozplývá se recenzent DownBeatu. A má pravdu. I v době, kdy už se zdánlivě vyzkoušelo vše, lze přijít s překvapivou tvorbou.

Michael Arbenz: Classicism – A Point Of View

Švýcarský pianista Michael Arbenz je spojován s triem VEIN, jenže nyní se mu zalíbilo na samostatné dráze. Po loňském debutu pro sólové piano Reflections Of D, věnovanému Ellingtonovi, se pustil do další „oblíbené činnosti“. Do jazzového obrábění klasiky, kterému ostatně často holdoval i v triu. Na albu Classicism si vzal na paškál třeba J. S. Bacha a Preludium C dur přeonačil pomocí bluesového frázování do kusu Where It Springs Into Being. Podobně naložil s Debussym či Brahmsem.

Svého druhu klasikou je i Clarinet Concerto (1947), ač ho Paul Hindemith zkomponoval na míru Bennymu Goodmanovi. Arbenz ho přefrázoval na trhaně swingující klavírní nápor Riding For A Fall. Navzdory názvu (Řítit se do katastrofy) to dopadlo výtečně. Pokud skladbu na bandcampu ještě neslyšíte, neb deska vychází až v půli března, počkejte si na ni, dle novinářského náslechu stojí za to.

Lothar Ohlmeier, Isambard Khroustaliov, Rudi Fischerlehner: In the Gloaming

Německo-rakousko-britské (Isambard Khroustaliov je pseudonym elektronického muzikanta Sama Brittona) improvizační trio vydalo první album v roce 2019 a chystalo se začít koncertovat. Covid vše změnil a než se vytratil do ztracena, aby hudebníci mohli odehrát stále odsouvané festivalové a klubové koncerty, vzniklo album druhé. A okolnosti mu daly téma: „Naše volná improvizace pojednává o přátelství a vytrvalosti,“ vysvětluje Sam alias Isambard.

Béla Fleck: Rhapsody In Blue

Béla Fleck už mnohokrát šokoval publikum tím, co lze dokázat s banjem, nástrojem s relativně krátkým dozvukem. Kdo si však myslel, že už nemůže překvapit, mýlil se. Že lze motivy Gershwinova průlomového díla naroubovat na bluegrassové aranžmá, to by se dalo pochopit. Úpravu Rhapsody In Blue(grass) servíruje virtuóz na úvod, asi aby posluchače opatrně připravil. Jenže Fleck a jeho „zrádné banjo“ si troufli na původně klavírní kus i v symfonickém aranžmá. Z plnosti interpretace padne čelist a Virginský symfonický orchestr Flecka nepřeválcuje ani náhodou.

Jen tak mimochodem přihodil Fleck na desku i bluesovou verzi kompozice, ve které mu sekunduje jeho dlouholetý spoluhráč z The Flecktones, basový génius Victor Wooten. A navíc i párek kratších Gershwinových kusů.

Lynne Arriale: Being Human

Na závěr se hodí něco optimistického a povzbudivého. A svým způsobem „důvěrněji známého“, americká pianistka Lynne Arriale nejen hrála v Praze či na hradeckém JGTT, ale také natáčela a vystupovala s Georgem Mrazem. A mimochodem, na triové desce Being Human hraje u nás dobře známý polský bubeník Lukasz Zyta.

„Napsala jsem tuhle suitu jako reakci na rozdělení a vřavu současného světa. V hudbě se soustředím na kvality, které nás spojují a definují naše lidství. Doufám, že album je povznášející a podpoří pocit jednoty a naděje,“ vysvětlila autorka. Jednotlivé části suity pak pojmenovala Vášeň, Víra, Zvědavost, Oduševnělost… Část nazvanou Odvaha věnovala konkrétně Ukrajině.