Čad: Lidé prchající před násilím v Súdánu pořád žijí v otřesných podmínkách. Pomoci není dost pro všechny.

Od začátku války v Súdánu uprchlo ze země 1,6 milionu lidí, z nichž přibližně 610 000 hledá bezpečí v Čadu. Bývají mezi nimi i čadští navrátilci, kteří se sice vrací do země svých předků, často už k ní ale nemají žádné pevnější vazby. Do Čadu přišli za ochranou a pomocí stejně jako ostatní uprchlíci. 

Alimè uprchla ze Súdánu se svou dcerou a našla útočiště v Daguesse. „Viděla jsem spoustu věcí, které se v Súdánu dějí, třeba rabování. Některé domy byly dokonce vypáleny. Na vlastní oči jsem viděla zabíjené a zraněné lidi. I po cestě jsem byla svědkem toho, jak jsou lidé okrádáni o všechno, co mají,” vypráví.  

Od května 2023 provozuje náš tým ve zdravotním středisku Daguessa tři dny v týdnu mobilní kliniku a dva stabilizační stany s kapacitou 10 lůžek. Pacienti se zdravotním stavem vyžadujícím další péči jsou pak odesíláni do specializovanějších zdravotnických center. Provozujeme mobilní kliniky také v Andresse a Goz-Aschiye, kde provádíme v průměru 200 a 300 konzultací týdně, diagnostikujeme respirační infekce, průjmy a malárii a také mnoho případů těžké akutní podvýživy u dětí do pěti let. 

„Jsem tu sama. Můj manžel zůstal v Súdánu. Přišla jsem na kliniku Lékařů bez hranic, protože můj syn je nemocný,"” říká Awa, která také hledá bezpečí v Čadu. Jejímu dítěti byla diagnostikována těžká malárie a průjem a bylo odesláno do zdravotního střediska Daguessa, kde náš tým stabilizuje pacienty v kritickém stavu. „V táboře jsme každý z jiného místa, nejsou mezi námi žádné vztahy, které by mi umožnily získat od někoho pomoc. (…) Sbíráme slámu v buši a prodáváme ji ostatním, abychom měli co jíst," říká Awa. 

Ve vesnici Goz-Aschiye se lidé dělí s nově příchozími o své tenké zdroje, ale potravin je stále málo. Distribuce v této oblasti nestačí pro všechny obyvatele, většinou Čaďany, kteří se do země vrátili od začátku konfliktu v Súdánu. Už tak přetížené zdroje totiž sotva stačily hostitelské komunitě. 

Kromě nedostatku potravin je v oblasti nutné také zlepšit hygienické podmínky a přístup k pitné vodě. Naše týmy vybudovaly několik vrtů a začaly dovážet vodu nákladními auty. Přístup k čisté voděale pořád nedosahuje minimálního standardu 15 až 20 litrů denně, většina lidí například v Daguesse má k dispozici jen 6 litrů. 

„Humanitární pomoc v této odlehlé oblasti je stále nedostatečná kvůli nedostatku finančních prostředků. Působí zde také málo humanitárních organizací, kvůli tomu je poskytování pomoci lidem pomalé.” vysvětluje Khatab Muhy, vedoucí mise v Čadu. „Už před súdánskou krizí se východní Čad potýkal s chronickým nedostatkem potravin. Příliv súdánských uprchlíků a Čaďanů, kteří se v uplynulém roce vrátili, zatěžuje velmi omezené zdroje a křehkou zdravotnickou infrastrukturu země.” 

Giuseppe La Rosa / Lékaři bez hranic. Čad, 2024.