Filip Rožek bydlí s Gumpem

Navíc je psisko zvyklé na návštěvy i focení. Všimněte si, že je téměř na každém záběru. Možná i díky tomu je moderně zařízený byt, s nábytkem většinou vyrobeným na míru a podle představ majitele, tak útulný.

Kouzlu místa v novém bytovém komplexu pro našeho hostitele nahrává i to, že se v této čtvrti - Michli - narodil a maminka dodnes bydlí v sousedství vzdáleném tři sta metrů.

„Tohle místo u Botiče, kde už asi čtrnáct let bydlím, jsem znal hodně dobře už od dětství. Maminka se často chodila opalovat s kamarádkou na sousední kopec Reitknechtku a já jsem za nimi touhle cestou po škole chodil. V té době tady ještě byla torza předchozích domů, a tak jsme si tady s kamarády hráli. Když jsem tenkrát objevil, že na tomto místě začíná vyrůstat obytný dům, byl jsem jeden z prvních, kdo si tady koupil byt.“

Pro Filipa Rožka jde o strategickou polohu, protože střídavě s Prahou bydlí ve městě Táboře, a tak to má kousek na brněnskou dálnici a nemusí projíždět celou Prahu.

„Zanedlouho poté, co jsme byt koupili, otěhotněla moje tehdejší přítelkyně, a tak už jsme byt společně vybavovali trochu pro miminko. Mám v něm taky spoustu věcí, o kterých jsem snil, když jsem začal pracovat, a představoval jsem si, jaké věci si koupím do svého prvního bytu. Když mi bylo devatenáct, pracoval jsem kousek od Václavského náměstí a do práce jsem chodil kolem prodejny nábytku Natuzzi. Tam byla ve výloze velká lampa z ořechu. Několikrát jsem se u ní zastavil a přemýšlel, jak by byla krásná u mě doma.“

Lampa byla první věc, kterou si sem koupil. Velká výhoda koupě tohoto bytu byla také ta, že si ho pořídil v době úplného počátku realizace. „Velmi rychle jsme se s přítelkyní skamarádili s ostatními vlastníky bytů, a tak jsme už například do společných prostor vybírali zařízení podle našeho vkusu, a ne podle projektu developera. A tak to bylo i s mým bytem, který jsem převzal bez podlah, vypínačů a dalšího vybavení.“

Spokojený majitel nového bytu neváhal změnit i projekt vstupu na terasu, který měl být původně vyveden přes ložnici točitým schodištěm.

„Viděl jsem v jednom filmu vstup na terasu přes předsíň se zavěšeným schodištěm. Tenkrát jsem si část filmu, kde tento interiér byl, nahrál na mobil a stavební firma přesně podle toho udělala projekt a potom ho zrealizovala. Mým snem také bylo mít doma posilovnu. A tak ji z jednoho pokoje udělali. A takhle bych šel sen po snu, i třeba v tom, že dcera miluje borůvky, takže jsme tady na terase deset keřů vysadili. V létě máme asi měsíc v kuse borůvky každý den. Tohle místo miluju i ještě z jednoho důvodu. Když v létě otevřete okno, slyšíte, jak šumí potok. Ruch z hlavní silnice, kde jezdí tramvaje, skoro neslyšíte, protože ho zvukově odděluje pás budov. Když jsme se sem přestěhovali, přímo naproti našemu domu vyrůstala snad třicetimetrová lípa. Měli jsme ji od okna ani ne pět metrů. A když tam ptáci na jaře stavěli hnízda, párkrát jsme jim viděli až do dětského pokoje,“ usmívá se spisovatel inspirující se i životem zvířat.

V poslední době střídavě žije i v Táboře. „Už když byla maminka těhotná, tak si u Tábora koupila srub (na břehu Lužnice u Kvěchova mlýna, uprostřed lesů), kam jsme pak celá léta jezdili na prázdniny. Miloval jsem to tam. Dodnes, když se blížím k městu, mám pocit, že jedu na prázdniny, a cesta je pro mne celá optimistická. Zhruba před dvanácti lety jsme si tam pořídili byt v secesní vile kousek od starého města.“

Stejně jako v Praze má byt dvě patra a k tomu ještě kus zahrady. „Stylově je ale vybaven jinak. Když jsme byt zařizovali, byly dceři asi čtyři roky a mnoho věcí v něm už mi pomáhala vybírat. Jednou jsme hledali kámen v Lužnici, ze kterého nám pak pan kovář udělal svícen. Pamatuju si taky, jak jsem jednou stál v ložnici a říkal dceři: Naty, přijde mi to tady takový moc bílý, smutný. A Natálka řekla: Co kdybychom to tady vymalovali, jako je to kafíčko, latíčko? A tak jsem hned druhej den šel pro barvu a přesně tak to vymaloval.“

Může se vám hodit na Zboží.cz: Gump: Pes, který naučil lidi žít - Filip Rožek, Gump: Jsme dvojka - Filip Rožek