Hlavní obsah

Režiséři filmu Přišla v noci Pavlíček a Vejnar: Máme podobný smysl pro humor

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Českého lva za nejlepší režii si v sobotu večer odnesli z pražského Rudolfina Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar za film Přišla v noci. K Cenám české filmové kritiky za nejlepší film, režii a herecký výkon Simony Pekové tak přidali další trofeje včetně té pro hlavní herečku.

Foto: Stanislava Benešová, Novinky

Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček s cenami za režii filmu Přišla v noci

Článek

Že máte radost, je zřejmé. Čekali jste to?

Pavlíček: Upřímně, já jsem sem šel s tím, že když nic nedostaneme, bude to úplně v pohodě, ale bude mě to mrzet za Simonku. Takže když dostala Českého lva Simona Peková, řekl jsem si, že mise je splněna, a tohle považuji za hodně nečekaný bonus. Ono popravdě řečeno je to s naším filmem tak, že už to, že jsme ho dotočili, byl velký úspěch a bonus je všechno navíc počínaje uvedením na karlovarském festivalu.

Na pódiu jste zmínil, že vás dal někdo dohromady, aniž to plánovali…

Pavlíček: To byl náš kamarád Petr Semecký, který mi jednou volal, že si myslí, že bychom měli s Honzou společně něco napsat. První byl scénář k Cenám české filmové kritiky, pak následoval jejich další ročník, a potom jsme začali velmi přirozeně toužit napsat scénář filmu.

Baví mě točit o střetu generací, říká režisér Tomáš Pavlíček nejen o svém filmu Přišla v noci

Film

Jak se režíruje ve dvou? Říká se, že maminka a režisér mají vždycky pravdu, ale co když jsou tam dva?

Pavlíček: Základ bylo, že jsme se skamarádili a zjistili jsme, že máme podobný pohled na filmy a trochu podobný smysl pro humor. Baví nás kombinovat žánry.

Vejnar: Pro Ceny kritiky jsme si zkusili fiktivní reportáž a bavilo nás, že jsme se nemuseli rozdělovat. Že větší efektivita byla v tom, že jeden vyběhl jedním směrem a druhý druhým. Každý mluvil na jiného herce, jeden na kameramana, druhý na skriptku.

Jak jste objevili Simonu Pekovou?

Pavlíček: Já jsem ji znal od gympláckých let z představení divadla Husa na provázku, poté jsem na ni trochu zapomněl, ale pak jsem ji viděl v představení Naši, kde není vůbec exaltovaná, ale civilní. A pochopil jsem, že od ní můžeme dostat všechno.

Trailer k filmu Přišla v nociVideo: Bohemia Motion Pictures

Vejnar: Já jsem ji viděl jen na fotografii a podle ní mi připadalo, že by to mohlo být ono. S Tomášem jsme pak měli schůzku v Brně a najednou vidím dámu, jak si vykračuje zády k nám. Tomáš mi řekl, že je to Simona, a už z té řeči těla bylo jasné, že to je ona.

Necítíte teď určitý závazek, že jste z dosud skoro neznámé filmové herečky udělali v jejích devětašedesáti letech hvězdu?

Pavlíček: Já cítím hlavně touhu vymyslet pro ni další roli, ale Simona sama říkala, a myslím, že správně, že by chtěla hrát úplný opak, třeba řádovou sestru, která nebude skoro mluvit.

Vejnar: Já myslím, že jsme něco vyslali do světa a ten svět si s tím musí poradit. Rád bych se Simonou pracoval, ale nesmí to vykrádat film Přišla v noci.

RECENZE: Přišla v noci. Tanec mezi komedií a hororem

Kultura

Reklama

Výběr článků

Načítám