Mendocíno
Mendocíno je jednou z jejích nejznámějších, ale krásných písniček, z nichž mnohé pro ni napsal její manžel, muzikant Juraj Velčovský (1936-2012), nazpívala daleko víc. Jen pro Slovenský rozhlas přes dvě stovky. Oľga Szabová (*1. února 1942) jako školačka chodila do baletu a chtěla tančit. Zároveň navštěvovala soukromé hodiny hry na klavír a připravovala se na konzervatoř. Nebylo jí ještě ani patnáct, když začala zpívala na tehdy velmi oblíbených Čajích o páté v bratislavské kavárně Reduta, později v klubu vysokoškolských kolejí Mladá garda. Ať to byla náhoda, či osud, pokud v něj věříte, jedno setkání jí ovlivnilo celý život.
K celoživotnímu propojení
Jak zavzpomínala zpěvačka pro slovenský tisk při příležitosti svých 80. narozenin, do Reduty přišel navštívit své kamarády pohledný student hry na dechové nástroje a dirigování z brněnské konzervatoře. Setkali se o přestávce, a když se loučili, chtěl jí dát pusu. Bránila se, a tehdy jí prý s úsměvem řekl, že se stejně stane jeho ženou. O rok poději se objevil v Mladé gardě po boku známého brněnského dirigenta Miro Foreta, který hledal zpěvačku do svého orchestru, ve kterém začínal i mladý muzikant. Nemusíme hádat, kdo ho tam přivedl, je to nasnadě...
Na zpěvačku sice proběhl konkurz, ale ještě před ním bylo rozhodnuto. Olga dostala smlouvou a odešla do Brna. Moc se jí nechtělo, i maminka byla proti. Podpořil ji tatínek, který řekl, že pokud chce opravdu zpívat, jinou šanci už dostat nemusí.
V Brně byla Oľga sama, ale pomáhal jí Juraj. Nacvičoval s ní písničky, později je pro ni začal psát. Zval ji do kina, divadla, chodili na procházky a přišla první pusa. Čtyři měsíce po zpěvaččiných osmnáctinách si ji o šest let starší muzikant odvedl k oltáři. Ač jak zpěvačka vzpomíná, sice to pro ni nebyla láska na první pohled, ale ta časem přišla, byl jí velkou oporou, přítelem. Získal ji svou moudrostí, trpělivostí a vážila si ho jako výborného muzikanta. Navzdory občasné divočině spolu jako manželé byli padesát dva let.
Mladá zpěvačka a muzikant
Stále na šňůře
Mladá zpěvačka zpívala ve Foretově orchestru, nahrávala v rozhlase, vystupovala v televizních pořadech. V roce 1963 založil Juraj Velčovský svůj vlastní orchestr, kde kromě Olgy později zpívaly tehdejší slovenské hvězdy jako Dušan Grúň, Jana Kociánová, Karol Duchoň a mnoho dalších. Od konce 60. let koncertovali v evropských zemích, měli také stálé angažmá ve Švýcarsku, západním Německu, Skandinávii... Za hranicemi strávili dohromady před dvě desítky let.
Kromě toho účinkovali ve východoněmeckých i domácích pořadech, z nichž nejznámější byl tehdy velmi oblíbený Repete. Z českých televizních obrazovek si Olgu můžeme pamatovat z Televarieté nebo Silvestrů, hostovala u Karla Vlacha. Účastnila soutěží, a jak vzpomíná, nešlo jí o úspěch, ale radost z účasti. Umísťovala se na předních příčkách anket v časopisech. Nahrála desítky singlů v Opusu i Supraphonu a jedno LP. V 90. letech ještě krátce vystupovala se svým starším synem s modernějšími aranžemi svých hitů.
Oľga Szabová a její Mendocíno,1970:
Hořký kalich
Její starší syn dostal jméno po tatínkovi. S péčí zpěvačce od jeho narození pomáhali její rodiče, kteří s nimi bydleli. Jako odměnu dostali Fiata. Jednou si vyrazili na krátký výlet a měli těžkou autonehodu. Tatínek tehdy dvaadvacetileté Oľgy zemřel na místě, maminka utrpěla těžká zranění, mnohočetné zlomeniny, bojovala o život, hrozila jí amputace nohy. Nakonec se z toho dostala, i nohu jí lékaři zachránili. Vrátila se domu se značně omezenou pohyblivostí a bez pomoci se dalších pětadvacet let života neobešla.
Paní Olga Szabová jako maminka dospělých synů
Další obrovská rána zpěvačku postihla, když její syn Petr nedlouho po své svatbě zůstal zcela nečekaně ležet v posteli se zkroucenými končetinami, v klinické smrti. Lékaři ho sice oživili, ale skončil v přes sto padesát kilometrů vzdálené léčebně, kde ho zpěvačka dvakrát týdně navštěvovala. Velká opora ji stála mnoho sil a skončila s rakovinou tlustého střeva. Prodělala operaci, ozařování a léčbu. Bojovala, protože věděla, že ji syn potřebuje.
Do toho přišla mozková příhoda její manžela a musela se starat i o něho. Lékaři mu zakázali hrát, což po třiceti letech muzicírování ve své kapele, pro kterou žil, nesmírně těžce nesl. Velkou ranou pro oba byla i nutnost odstěhovat se z velké vily, kterou on miloval a postavil pro rodinu, protože by nákladný dům Olga sama neutáhla. Ani s tím se nedokázal smířit. V té době po devíti letech strávených na lůžku vzdal svůj boj její syn, který zemřel v pouhých pětačtyřiceti letech. Za dva roky poté ji po infarktu navždy opustil také její manžel.
Více o životě v rodině vypráví na následujícím videu paní Olga a syn Juraj (2016):
Hořký kalich neměla však ještě dopitý. Pár kapek v něm zbylo…
S optimismem i slzami
Před několika lety si po uklouznutí doma zlomila krček stehenního kloubu a rok byla v korzetu, pak chodila o berlích. Před sedmi lety se podrobila opakované operaci kyčelního kloubu, která se nezdařila a došlo při ní k porušení nervu. Jak vzpomíná, do nemocnice přišla po svých, odešla jako mrzák. Či spíš neodešla. Skončila na invalidním vozíku. Dnes i ona většinou leží, protože delší sezení ji působí problémy. Stará se o ni starší syn Juraj, který se potatil. Je muzikant a skladatel.
Žijí skromným životem v malém domku v Podunajských Biskupicích na okraji Bratislavy, kam se ještě se zemřelým muzikantem odstěhovala. Kromě syna jí zbyla ještě vnučka Petra, dcera zemřelého syna, kterou má velmi ráda. Navzdory všem životním trápením si paní Oľga stále zachovává sílu a optimismus, za což prý vděčí své mamince, která jí byla velkým vzorem a obě se v těžkých chvílích dokázaly podržet.
Paní Olga je dnes upoutaná na invalidní vozík
Zdroje: plus7dni.pluska.sk, www.teraz.sk, www.cas.sk,
