Plzeňský Prazdroj nás na představeních svých nových piv zve už mnoho let, ale teprve teď nás akce tolik zaujala, abychom se k ní připojili. V bistru Klášterního pivovaru Strahov bylo totiž představeno rovnou šest nových piv.
Tentokráte to není jako dříve ve Volbě sládků, kdy Prazdroj uvařil svoji verzi a minipivovar dle stejné receptury svou (jako třeba Plzeňský Prazdroj vs. Zlatá kráva „Ty krávo!“). Prazdroj se spojil s pěti klášterními pivovary, ale každý pivovar měl víceméně volnou ruku – jedinou spojující linkou je použití alespoň nějakých historických přísad či postupů. Každé pivo je tedy úplně jiné.
Pořádající Plzeňský prazdroj uvařil Poutní polotmavý speciál s nakuřovaným sladem. Pivo je to nakouřené opravdu jen decentně – pokud o tom člověk neví, nemusí si toho ani všimnout. Jinak je docela karamelové až s lehkým máslovým nádechem (bohužel častý neduh piv z Volby sládků, nemluvě o ještě výrazněji máslovém PU), s docela zřetelnými tóny červených jablek. Nic o čem bychom psali domů, ale pije se to celkem dobře.
Samotná klášterní piva vezmeme podle síly. Strahov připravil Poutní Grätzer, nakuřované pšeničné pivo polského stylu Grodziskie, jen v moderním hávu s šafránem a Nelson Sauvinem. Překvapilo nás, jak dobře to spolu s nakuřovaným pšeničným sladem funguje – je lehké, svěží, krásně aromatické a nebezpečně pitelné. Jen název „Grätzer“ se možná může zdá našim polským bratrům trochu neuctivý – ač tento styl zažil největší rozmach za pruské nadvlády, jeho původ je ještě v Polském království.
Klášterní pivovar Porta Coeli se s vymýšlením receptu moc nepáral – jeho Vorkloster Poutní Velikonoční vznikl tak, že prostě vzal klasický svůj märzen a přihodil do něj dubové hobliny. Pivo je to hutně sladové, ale i výrazněji chmelená, asi i trochu drsnější díky přidanému dřevu. Těžko říci, jestli v tomto případě dub pivu nějak zásadně prospěl, každopádně je chuťově čisté a velmi pitelné.
Pivovar Ossegg z kláštera v Oseku vsadil na osvědčenou kombinaci medu a bylinek, vznikl tak Poutní Herb Honig Bock. Mateřídouška, vřes i citrónová tráva jsou v pivu docela znát, je méně prokvašené, sladce medové. Pohodový a dobře pitelný kousek.
Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha se inspiroval v Bavorsku a připravil Poutní Rauch Weizenbock. Na rozdíl od ostatních pivovarů do něj už kromě dvou druhů nakuřovaného sladu nic speciálního nepřidal, vyšel z toho výrazný a příjemně pitelný pšeničný bock. Uzený tak akorát, příjemně ovocný a kořeněný. Je to příjemné překvapení – břevnovská piva nás totiž v poslední době spíše zklamala.
Největší divočinu a nejsilnější pivo přivezl klášterní pivovar Želiv. Do svých Poutních Velikonoc o stupňovitosti šestnáct přidal nakuřovaný slad, vřes a puškvorec. Uzené a kouřové je to pivo dosti výrazně, byliny jsou taky docela znát, i když se možná trochu s uzeným sladem perou. Nicméně nejvíce nám na pivu vadí znatelná máslová linka, ale i tak se docela dá pít. Lepší než další želivská piva, která jsme v poslední době měli (některá z nich se skoro pít nedala).
Poslední pivo do „poutní“ série přidá Plzeňský Prazdroj v rámci své Volby sládků v dubnu – na to si tedy ještě počkáme. Půjde o světlý nakuřovaný speciál, zrající na dubovém dřevě. Na to jsme docela zvědaví.
Ve výsledku snad všechna piva předčila naše očekávání, která jsme z daných pivovarů měli. Nejspíše už jsou teď k dispozici v restauracích a prodejnách těchto pivovarů, ale můžete je ochutnat všechny na jednom místě v dubnu. Zmíněné pivovary totiž pořádají na Břevnově festival klášterních pivovarů, kde bude možné ochutnat jak poutní speciály, tak klasickou produkci klášterních pivovarů. Jde o akci inspirovanou dříve populárními klášterními pivobraními u kostela sv. Tomáše.
Každopádně doporučujeme alespoň některá Poutní piva ochutnat – minimálně to extra povedené strahovské :)
