RECENZE: Sladký život plynule vyvolává hořkou pachuť

Pro tehdy debutujícího režiséra Horského to byla ona pověstná pecka, která se někdy podaří jen jednou za život.

Jeho předchozí scénáře (Láska je láska, Život je život a Bezva ženská na krku) ani následující Srdce na dlani, které také režíroval, zdaleka takového úspěchu nedosáhly.

Tomáš Hoffman byl v době Žen v běhu úspěšným producentem (od Účastníků zájezdu přes Ženy v pokušení k Tátově volze) a v Bezva ženské na krku si poprvé zkusil i režii.

Ke Sladkému životu spojili síly jako scenáristé a Hoffman opět režíroval. Jejich novinka je však bohužel ze všech dosavadních filmů obou tvůrců zdaleka nejslabší. Sentimentální příběh má k avizované komedii na hony daleko, a co hůř, scénář téměř postrádá smysl.

Jeho hrdina Rosťa Beran (Vladimír Polívka) je hokejová celebrita. V devětatřiceti letech je čerstvým mistrem světa a jeho manažer (Vojtěch Kotek) očekává nabídku z Ameriky.

Rosťa má luxusní auto i byt, peněz na rozhazování, což činí s bohorovným klidem milionáře, a spoustu krásných mladých dívek spíš jen na dvě hodiny než na jednu noc. Navíc je to nafoukaný hulvát s pusou vždy připravenou vypustit libovolné množství nadávek.

Když při jedné ze sexuálních hrátek dostane infarkt a následně nové srdce, pád na finanční i hokejové dno učiní z drsného svalovce řečeného Beranidlo učiněného beránka, jehož oblíbené rčení „ženskou přes třicet neberu“ bere rychlostí světla za své.

To by snad ještě mohlo být. Jenže ve Sladkém životě je na tuto i tak chabou kostru navěšeno tolik klišé, nepravděpodobných náhod, nelogičností a nesmyslů, že nad tím zůstává rozum stát a původní chuť vidět Sladký život střídá pachuť hořkosti z dalšího marného filmu.

Lékařka, která Rosťovi transplantuje srdce (Petra Hřebíčková), se vyjeví být jednou z těch, kterým před léty slíbil zavolat, ale nezavolal.

Její otázka „Proč myslíš, že máš to srdce od chlapa?“ v něm vyvolá jistotu, že dostal srdce od ženy, což ho rozzuří, ale rozhodne se najít a poznat její rodinu.

Že se s jejími členy, vdovcem (Jan Cina) a malou dcerkou, setkal už dříve, je nasnadě. Oba sice mají důvod ho nesnášet, ale když jim momentální bezdomovec sdělí, že má manželčino/matčino srdce, nezaváhají uvěřit a on má hned kde bydlet.

Když pak nejprve dítě a později i muž kladou ucho k jeho hrudi, aby slyšeli maminčino srdíčko, jen citově velmi vydíratelný divák se nezačne svíjet trapností.

Ve filmu je sousedka, která kdysi úpěla pod zvuky Beranova sexuálního dovádění, a později se s ní setkáváme v profesi úřednice na pracáku, jež si může padlou hvězdu vychutnat.

Je v něm vaření marmelády podle maminčina receptu, kteréžto riskantní snaze o podnikání dá vdovec přednost před nabídkou pozice šéfa finančního oddělení. Je v něm též dcera zhrzené lékařky, a i když člověk tuší, kdo se z ní vyklube, zdráhá se uvěřit. A dalo by se pokračovat do nekonečna.

Vznikla zkrátka další v řadě českých takzvaně romantických komedií, jimž chybí romantika, humor i smysl.

A chybí jí do značné míry i hvězdy z titulků. Jenovéfa Boková, Tereza Kostková i Zlata Adamovská, které zářily v Ženách v běhu, se v ní mihnou v doslova miniaturních rolích, o mnoho větší prostor nemají ani Vojtěch Kotek, Hynek Čermák či Miroslav Táborský.

Nicméně alespoň Jan Cina, Vladimír Polívka a Petra Hřebíčková jsou zárukou práce na profesionální úrovni, malá Olivie Sulženková je roztomilá a za kamerou stál velmi dobrý Jan Drnek.

To povyšuje Sladký život přece jen o kousek nad dílka jako Jak přežít svého muže nebo Franta mimozemšťan, o Superženě nemluvě.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina

Může se vám hodit na Zboží.cz: DVD Ženy v běhu