Článek
Darja se narodila 11. března 1730, jak se říká, se stříbrnou lžičkou v puse. Rodina patřila mezi moskevskou aristokracii. Bylo to období, kdy bohatí Rusové přijímali a osvojovali si zvyky západní Evropy. Myšleno materiální zboží, po kterém vždy východ bažil, přestože nadále zůstával duchem na Východě. Darja tedy vyrůstala v palácích francouzského stylu, nosila italské róby a zobala sladkosti importované ze západní Evropy. Jinak, stejně jako ostatní šlechta, zůstávala spjatá se středověkou kulturou, ve které žila. Vlastnila stovky nevolníků, množství vesnic s obrovskou plochou půdy a jako šlechta byla téměř nedotknutelná.
Ve dvaceti letech se provdala za císařského důstojníka Gleba Alexejeviče Saltykova, který měl na císařském dvoře velký vliv. O Glebově bratrovi Sergeji Saltykovovi se říkalo, že je milencem Kateřiny Veliké a také skutečným otcem Pavla I.
Již od mládí byla velmi zbožná a trávila dlouhé hodiny modlitbami. Vykonávala cesty po církevních památkách a posvátných místech. A ani po svatbě se na tom nic nezměnilo. Manželovi porodila dva syny a vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Ve věku dvaceti pěti let ale Darja ovdověla. Manžel jí zanechal obrovské dědictví zahrnující rozsáhlé pozemky, významné společenské postavení a v neposlední řadě jako součást inventáře šest set lidských duší, nevolníků. A již několik měsíců po jeho smrti se objevily první problémy.
V osmnáctém století v Rusku bylo nevolnictví formou feudálního otroctví, kdy byli lidé připoutáni k zemi, na které žili. Nevolníci byli legálním majetkem těch šlechticů, kteří půdu vlastnili. Ačkoliv bylo technicky nezákonné prodávat nevolníky bez půdy, mnoho šlechticů v této praxi tiše pokračovalo a změnilo terminologii z „rolníka a půdy“ na „najímání sluhů“. Většina šlechticů měla životy svých nevolníků zcela ve svých rukou. Odhady z roku 1861 uvádí, že se obchodovalo, kupovalo, prodávalo a využívalo více než dvacet milionů nevolníků v soukromém vlastnictví.
Krátce po smrti svého manžela si Darja našla milence. Žádný aristokrat, ale zeměměřič Nikolaj Tjutčev. Zda jejich románek začal před nebo po smrti jejího manžela není známo. Ale v roce 1762 ji milenec opustil kvůli jiné, mnohem mladší ženě. Některé verze tvrdí, že přestal Darju navštěvovat kvůli jejímu násilnému zacházení se služebnictvem. Když se Saltykovová dozvěděla o jeho zradě, nařídila vypálit Tjutčevův dům do základů a poté poslala vrahy, aby je oba zabili. Naštěstí se Nikolaj a jeho přítelkyně dozvěděli o úmyslech zhrzené milenky a včas uprchli do Moskvy.
Přibližně půl roku po smrti muže se u Darji objevily první excesy. Nejčastějším důvodem byla údajná nedbalost služebnictva při mytí podlah či praní. Služky začala tlouci prvním předmětem, který jí přišel pod ruku, nejčastěji polenem. Její dílo pak dokončili pacholci, kteří nešťastnici ubili k smrti. Postupně přešla od prostého bití k sadistickému mučení. Své oběti běžně trápila hlady, polévala vroucí vodou, trhala jim uši žhavými kleštěmi, pálila vlasy na hlavě, nechávala nahé umrznout atd. Po nějaké době začala jíst vybrané části jejich těl. S oblibou zabíjela nevěsty, které měly těsně před svatbou.
Podle pozdějšího vyšetřování měla celkem zavraždit 139 lidí – svých poddaných. Souzena však byla jen za 38 vražd, víc se jich prokázat nepodařilo. Z celkového počtu obětí byli pouze dva muži.
V dalším svědectví o její krutosti se říká, že se rozzuřila na jednoho nevolníka, kterého považovala za nevděčného, a zabila jeho manželku. Jakmile se znovu oženil, nechala zabít i jeho druhou ženu a poté i třetí. Darjiným plánem bylo zlomit ducha muže, který jí nedokázal projevit respekt, a sledovat ho, jak trpí.
Vesničané se přitom nemohli takřka nijak bránit. Tehdejší zákony jim to neumožňovaly. A když už doputovala nějaká stížnost na stůl úředníků, společenské postavení Saltykovovou spolehlivě ochránilo. Stálo ji to jen několik úplatků a stěžovatel zmizel značně potlučený ve vyhnanství kdesi na Sibiři. Takto vyřešila dvacet jedna stížností od odvážných nevolníků. Až ta dvacátá druhá došla vyslyšení. V roce 1762 předali dva muži žalobu nové carevně Kateřině Veliké. Saltykovová oběma zabila snoubenky.
Vzhledem k jejímu bohatství a rodinným stykům s ruskou královskou rodinou mohly její hrubé zločiny na jejím panství pokračovat téměř deset let. Petice obsahovala prosbu císařovně, aby zachránila nevolníky před hrůzami Saltykovové a zajistila spravedlnost pro mladé nevolnice zavražděné na jejím pozemku. Kateřina neměla jinou možnost, než předat Darju Saltykovovou soudu a nechat Kolegium spravedlnosti vyšetřit zločiny spáchané na jejích nevolnících.
Saltykovová byla zbavena šlechtického titulu a její majetek byl postoupen synům. 17. října roku 1768 stála odsouzená žena na moskevském náměstí na veřejné hanbě. Přikována ke sloupu měla nad hlavou nápis „mučitelka a hubitelka duší.“ Odtud putovala do Ivanovského monastýru. Jedenáct let strávila v kobce bez denního světla. Svíčky měla povolené jen v době podávání potravy. Nemohla přijímat ani posílat korespondenci. Ven se dostala pouze v době hlavních církevních svátků. Tehdy přihlížela bohoslužbám skrze malé kukátko v chrámu. Po jedenácti letech byla přesunuta do cely s malým oknem. Ve vězení strávila celkem třicet tři let. Během této doby také porodila dítě jednomu z vězeňských strážných. Osud dítěte ale není znám.
Zde také 27. listopadu 1801 zemřela. Pochována byla na hřbitově Donského kláštera, kde byla pohřbena i její rodina. Dochoval se zde její náhrobek.
Po její smrti byla její kobka přeměněna v sakristii. Ta byla v roce 1860 spolu s kostelem zbořena.
Zdroje:
