Daniel Kroupa: Jak papežové přicházejí o morální autoritu

Úřad papeži dává právo například v případě, že v církvi hrozí rozkol v otázkách věroučných či mravních vyhlásit ex cathedra konečné a závazné rozhodnutí pro věřící katolíky. Toho a pouze toho se týká ona papežská neomylnost.

Čtěte také

Martin Fendrych: Papež sice nevyzval Ukrajinu ke kapitulaci, ale vynechal zlo, vynechal Putina

Nevztahuje se na papežovy osobní názory ani na jeho stanoviska ve věcech politických. V těch musí papež morální autoritu získat svým jednáním a vystupováním. Ne vždy se mu to však daří.

Zdá se, že papež František některými svými postoji svou osobní morální autoritu v poslední době ztrácí nejen u nevěřících, ale i u věřících. I pro ty, kteří jsou mu nakloněni, jistě není příjemné, když jeho výroky opakovaně musí následně vysvětlovat mluvčí Vatikánu s tím, že to myslel jinak, než vyzněly. Tím spíše, když jsou i po korektuře problematické.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Ztráta věrohodnosti papeže Františka

Rozhovor pro švýcarskou televizní stanici RSI, v němž papež řekl, že „nejsilnější je ten, kdo zhodnotí situaci, pomyslí na lidi a má odvahu k bílé vlajce a jedná“, musel ředitel Tiskového střediska Svatého stolce Matteo Bruni vysvětlil tak, že „svými slovy o Ukrajině chtěl Svatý otec vyzvat k příměří a obnovit odvahu k jednání. Jeho nadějí je diplomatické řešení pro spravedlivý a trvalý mír."

Problematické na tom je, že spravedlivého a trvalého míru na Ukrajině lze dosáhnout pouze stažením ruských vojsk z okupovaných území, jejich navrácením a náhradou napáchaných škod. K tomu ovšem nevedou apely na Ukrajinu, aby kapitulovala či jednala o příměří.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Papež a Ukrajina

Vždyť to by Rusku umožnilo udeřit znovu a ještě s větší silou. Cožpak sama „speciální vojenská operace“, jak Rusové nazývají útok na Ukrajinu, není porušením příměří, které Angela Merkelová a Francois Hollande vnutili napadené zemi v Minských dohodách? Jediným adresátem papežových výzev k míru proto mělo být Rusko.

Je to Ukrajina, kdo usiluje o spravedlivý mír právě tím, že se brání. Dokud má vůli se bránit, zaslouží si podporu všech, kdo usilují o spravedlnost. Ve válce jde přece o to zlomit vůli protivníka bojovat. A ti, kteří v průběhu války vyzývají napadenou zemi k jednání o příměří, či dokonce ke kapitulaci, její vůli podlamují a pomáhají agresorovi.

Dobro nazývat dobrem a zlo zlem

Papež dal rovněž najevo, že je ochoten mírová jednání zprostředkovat. Možná, že právě ve snaze stát se mírotvůrcem, se od počátku k tomuto konfliktu vyjadřoval vůči Rusku opatrně a nepostavil se jasně na stranu země, která se stala obětí zločinné agrese.

Daniel Kroupa|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Paradoxně tím ale o možnost takovou roli sehrát pravděpodobně přišel. Po jeho váhání a ospravedlňování ruského napadení Ukrajiny tím, že NATO poštěkávalo u ruských hranic, po jeho promluvách k petrohradské mládeži a po jeho nynějších vyjádřeních jej sotvakdo na Ukrajině bude považovat za nestranného vyjednavače.

Smutné ovšem je, že se tím papež František připravil o morální autoritu v očích těch, kteří očekávali, že na rozdíl od světských politiků bude bez taktizování říkat pravdivě, jak věci jsou, dobro nazývat dobrem a zlo zlem. Takového papeže dnešní svět naléhavě potřebuje.

Autor je filozof a pedagog