Na rozdíl od filmů Nina či Ostrým nožem, který se taky zabývá zcela seriózním tématem, nejde do kin s českým dabingem, leč v původním jazyce, tj. v litevštině … Ne, samozřejmě ve slovenštině, jenže bez českých titulků, což pravděpodobně odradí dost lidí z cílové skupiny, která by měla být tak mezi 15 – 30 rokama. Jediný, kdo mluví česky, je David Švehlík, protože není Slovák, ale Čech. Hraje policejního vyšetřovatele, naproti kterému sedí u stolu pětadvacetiletá holka Sofie, jejíž přítel vyráběl syntetický heroin, kterému se říká fentanyl. Do kšeftíků nalákali kámoše a kámošku. Všechno šlo parádně, dokud se neobjevili příslušníci. Nikoli VB, nýbrž bolševické mafie, pro kterou pracuje týpek, co dělá široká ramena, nicméně se nelze zbavit dojmu, že patří k těm, před kterými když jednou pořádně dupnete, hned se běží schovat do nejbližšího kontejneru.

„Zaplaví to střední Evropu a mrtví budou všude.“ Tohle se říkalo i o koronaviru. Tady jde o fentanyl, který nabízí minimálně padesátkrát větší nářez než heroin (zdravíme bandu z Trainspottingu), ovšem zároveň dává padesátkrát větší šanci, že uživatele a uživatelky zabije. Fentasy se po celou dobu odvíjí ve zcela seriózní rovině, čímž se liší kupříkladu od Perníkové věže, kde se sice řeší osobní tragédie, nicméně současně se zboží posílá potrubní poštou direkt do žumpy, hrají se šachy přes telefon a létá se s drakundou. Tentokrát tvůrci vycházejí z reálného příběhu, který se odehrál u našich východních sousedů a který vyprávějí dostatečně poutavě na to, aby od užívání toho svinstva, na které lidské tělo evidentně není stavěno, náchylné jedince odradili.

Pravda, finální twist od myšlenky zase trochu uniká k líbivému bijáku, ale to nic nemění na tom, že je třeba vyzdvihnout práci kamery a střihovou skladbu, protože leckteré záběry zaujmou i z hlediska kompozice a vizuální stránky, aniž by to bylo na úkor té obsahové, čehož není jednoduché docílit. Jinak jsme nemuseli vidět sekvenci, ve které Sofie vypráví vyšetřovateli to, co přece sám ví, když tomu byl přímo účastněn. A jak uvedeno, onen finální twist skutečně nebyl potřeba. Tím spíše, že nechává vzpomenout na jistou postavu z jistého známého bijáku, ve kterém se však něco takového dalo čekat prakticky už od úplného začátku.

 










 

Tvůrcům se povedlo pěkně, nenásilně a uvěřitelně zakomponovat cosi, co můžeme s klidem nazvat automobilovou honičkou, a pak také přestřelkou ve skladu číslo 14 (což by byl teprve stylový název pro film). Čili dokázali, že lze takové situace natočit i s omezeným rozpočtem tak, aby to ve výsledku nepůsobilo nikterak směšně. A přestože občas předvedou scenáristický úkrok stranou, jaký rozhodně nepotěší, pořád platí, že to, že drogy, resp. konkrétně fentanyl je špatný, ukazují ještě důrazněji než kupříkladu takový Banger. Ačkoli prostor na to, aby byli ještě důraznější, tady nepochybně byl.

Fentasy staví do svého středu Kristínu Kanátovou, která film svým hereckým projevem utáhne, byť sem tam činí rozhodnutí, které jsou trochu v rozporu s charakterem její postavy (i proto, že vlastní zboží nebere) a jsou za vlasy přitažené. Do toho nespadá fakt, že se z ní stala svého druhu „traditore“, totiž zrádkyně, jaká neváhá udat ostatní, aby zachránila sebe. Nicméně tyhle sporné momenty bylo nutné do příběhu nacpat, jelikož jinak by se nedalo dojít k závěru, který byl s největší pravděpodobností – jak už to tak u filmových scénářů bývá – také rozmyšlený dopředu, před začátkem psaní. A jestli nebyl, je to vlastně ještě horší. Ale ať je to tak nebo tak, Fentasy je počin, za který se jeho tvůrci v žádném případě nemusí stydět. Naopak je může těšit, že ho lze zařadit mezi nejpříjemnější překvapení letošního roku.

FOTO: Bioscop