Historie cihlářství v Kostelci nad Orlicí

Město Kostelec nad Orlicí a jeho obyvatelé jsou spjati s výrobou produktů z pálené hlíny stovky let. Uplynulý rok přinesl hned několik jubileí, a to 25 let od vstupu Cihelny Kinský, spol. s.r.o. do skupiny Wienerberger, 50 let od současného závodu tzv. nové cihelny, 125 let od založení první kruhové cihelny rodem Kinských v Kostelci nad Orlicí a 500 let od počátku cihlářství. Lidé zde ale hlínu už používali mnohem dříve.

Hlínu z okolí dnešního Kostelce nad Orlicí používali k výrobě keramiky lidé už v dobách pravěku, svědčí o tom četné nálezy archeologů. Už v roce 6000 př.n.l., tedy v mladší době kamenné, byly přímo v těžebním prostoru Cihelny Kinský objeveny pozůstatky sídliště kultury popelnicových polí a také kultury se šňůrovou keramikou. V polovině 11. století zde přilákala kvalitní hlína, mokřady a lesy plné zvěře generace osadníků. Dokazuje to archeologický nález kosterních pozůstatků v řadovém pohřebišti v dobývacím prostoru cihelny.

Počátky cihlářství na Kostelecku

První písemná zmínka o cihelně v Kostelci nad Orlicí pochází z roku 1558. Bavorský kníže Arnošt prodával panství Václavu Staršímu Hrzánovi z Harasova a k prodejnímu zápisu patřil i soupis majetku obsahující cihelnu s pecí. Cihelna tehdy produkovala jak cihly, tak střešní tašky a vypalovala je ve vápenné peci.

V roce 1796 koupil kostelecké panství Josef Kinský z Vchynic a Tetova. Rozvoj panské cihelny významně podpořilo zavedení železnice do Kostelce nad Orlicí v roce 1874.

První písemný doklad o modernizaci cihelny v Kostelci nad Orlicí je záznam z roku 1898 týkající se kolaudace kruhové cihelny Bedřicha Karla Kinského. Z tohoto záznamu také vyplývá, že ze staré cihlářské pece byly zřízeny dělnické byty.

Válečné a poválečné období

Na počátku 20. století zaměstnávala cihelna 80 dělníků. Po první světové válce měla dobré hospodářské výsledky díky zkušenému personálu a vedení. Kromě zdicích cihel a střešních tašek vyráběla cihelna i skruže pro stavbu studní a žlábkové cihly. Její specialitou byla výroba drenážních trubek. V roce 1929 však poničila větrná smršť všechny budovy cihelny a o rok později pak započala hospodářská krize. I přesto došlo v cihelně k postupnému znovuoživení díky vysoké kvalitě výrobků.

Druhá světová válka nebyla dobrým obdobím ani pro cihelnu, i když se vedení zpočátku dařilo získat pro své zaměstnance různé úlevy nebo např. vyšší příděly a potravinové lístky pro těžce pracující, postupně cihelna přišla o kvalifikované dělníky, kteří byli odvedeni nebo odveleni. Přišel i zákaz prodeje výrobků drobným zájemcům a bylo nařízeno omezení sortimentu.

Po válce se tak dříve úspěšný a prosperující podnik ocitl ve špatném stavu. V roce 1948 byla kruhová cihelna Františka hraběte Kinského v Kostelci nad Orlicí znárodněna a zařazena do národního podniku Středočeské cihelny Praha. V tomtéž roce byla pak začleněna do národního podniku Polabské cihelny.

Sedmdesátá léta

V roce 1972 došlo k reorganizaci, cihelna se stala součástí národního podniku Východočeské cihelny a byla zahájena výstavba moderního závodu. O rok později se konalo slavnostní otevření nového moderního automatizovaného závodu, změnila se technologie a spustila se tunelová pec. V socialistickém Československu šlo o počin na tehdejší dobu nevídaný, technologie dodala západoněmecká firma LINGL, lis byl italské výroby MORANDO. Kostelecká cihelna byla jednou z prvních, která přešla z kruhové pece na tunelovou. Novinkou bylo i využití odpadního tepla v sušárně. Provoz v nové moderní cihelně byl automatizován a první cihla zde byla vyrobena přesně 29. 7. 1973 ve 14.50 hodin.

Nový závod začal vyrábět zdicí blok v německém formátu 36 × 24 × 11,3 cm. V průběhu dalších let ale sílil tlak na výrobu českých formátů a cihelna začala vyrábět cihelné bloky INA A (36,5 × 24 × 14 cm) a poloviční INA B. Cihelna byla vytápěna mazutem, k plynofikaci došlo až v roce 1992.

V roce 1974, konkrétně 1. července, měla cihelna v Kostelci nad Orlicí 64 zaměstnanců. V průběhu let jejich počet narůstal a dostal se i přes stovku. Ve srovnání s ostatními starými cihelnami neexistovala v Kostelci těžká fyzická práce, dokonce byly postupně odstraněny noční směny.

V roce 1978 byl zlikvidován objekt staré kruhové pece včetně komína. Cihelna měla už od doby výstavby nového závodu pro své zaměstnance byty na sídlišti. I díky dosažitelnému bydlení byl v cihelně poměrně mladý kolektiv s minimální fluktuací.

Technolog, později postupně mistr výrobní směny, vedoucí výroby a nakonec i tehdejší ředitel závodu Ing. Jiří Tamáš vzpomíná na první roky provozu cihelny: „Všichni jsme byli mladí s touhou poprat se nejen s problémy provozu cihelny, ale prožívat společně i volný čas. V podnikovém bytovém domě to vypadalo jako v mateřské školce. Každé nově narozené dítě bylo důvodem k oslavám.”

Moderní historie cihelny

V roce 1990 byly v rámci restitucí rodině Kinských vráceny pozemky pod cihelnou a hliniště. Samotnou cihelnu ale bylo nutné od státu odkoupit. Josef Kinský, otec dnešního spolumajitele a jednatele Františka Kinského, proto s dalšími třemi společníky Jiřím Tamášem, Stanislavem Barvínkem a Josefem Novákem založili společnost Cihelna Kinský, spol. s r. o. a vzali si na odkup cihelny úvěr. V roce 1992 proběhl zápis firmy do obchodního rejstříku a zahájila se výroba cihel s perodrážkou pod značkou KINTHERM. Proběhla také plynofikace výroby.

František Kinský: Dosáhli jsme určitého technologického vrcholu!

Letos to je již padesát let od založení tzv. nové cihelny v Kostelci nad Orlicí, která je od roku 1998 součástí mezinárodní skupiny Wienerberger. U této příležitosti proběhly 21.…

Z důvodu splácení úvěru nezbývaly v roce 1995 prostředky na nutnou modernizaci, proto byla část podílů ve společnosti prodána belgické firmě KORAMIC. O dva roky později došlo k instalaci automatické paletizační linky ALPINA. Do té doby byl z pecních vozů speciálními kleštěmi na vysokozdvižném vozíku odebírán blok cihel (90 ks) a převážen na sklad, nebo byl přímo naložen na auto. Zákazníci ale čím dál více vyžadovali odběr zboží na paletách, které se již stávaly standardem.

V roce 1998 převzal podíl firmy KORAMIC rakouský koncern Wienerberger. Po vstupu společnosti Wienerberger se sortiment cihelny vrátil k německému formátu, ale již s výškou 23,8 cm. Současně se začaly vyrábět bloky o šířce 11,5 cm, 24 cm, 30 cm, 40 cm, 44 cm v pevnosti P15.

V roce 2000 pak společnost Wienerberger odkoupila podíly tří společníků. Nadále tak majetkově v cihelně figurovali jen Wienerberger a Josef Kinský, později jeho syn František Kinský. Toto spojení rodinné firmy a velkého korporátu funguje úspěšně i v současnosti. Cihly prodávané pod názvem KINTHERM byly nahrazeny bloky s obchodní značkou POROTHERM.

Výrobním ředitelem Cihelny Kinský se nejprve stal jeden ze společníků Ing. Jiří Tamáš, který v cihelně na různých pozicích pracoval od roku 1974. Jeho funkci převzal Josef Novák a následně další dlouholetý pracovník Jaroslav Adámek, Vladimír Fajtl a od roku 2018 je ředitelem Ing. Robert Cerhák.

Cihelna zvládala a stále zvládá produkovat i stropní vložky MIAKO, které od roku 2000 standardně v rámci Wienerbergeru vyrábí závod Řepov. Kostelecká cihelna však v případě potřeby s výrobou stále vypomáhá.

Strop bez nadbetonávky – plnohodnotná novinka pro jednodušší realizace stropů

Po dlouhé době se na českém trhu objevuje nový druh stropu, a to keramobetonový strop bez celoplošné nadbetonávky. Jedná se o novinku od firmy Wienerberger nesoucí s sebou řadu…

Rok 2006 přinesl výměnu původního lisu Morando za nový HÄNDLE a přibyl také jeřáb, který odstranil namáhavou ruční manipulaci s formami. Díky neustálé průběžné modernizaci tedy významně ubylo ruční práce. Dále pak v roce 2008 byly instalovány přepalovací jednotky spalin a v roce 2016 se začaly vyrábět akustické cihly.

Největší investici od 90. let do technologie závodu představuje instalace nové brusky v loňském (2023) roce. Závodu přináší rozšíření sortimentu o žádané broušené cihly, které jsou nejnovějším trendem v technologiích v cihlářském průmyslu.

Aktuálně cihelna zaměstnává 42 lidí a vyrábí ve dvousměnném provozu. Jednateli jsou František Kinský, Ing. Kamil Jeřábek a Ing. Michal Filla, PhD.