Čižmárová odstartovala svou kariéru v divadle Rokoko, nicméně ani zářný start není ještě zárukou navždy trvajícího úspěchu. Pamětníci si její hity ze sedmdesátých let pouštějí dodnes, a to i přesto, že když umělkyně překročila třicítku, pomalu se z jevišť a září reflektorů začala vytrácet. Nakonec její hvězda vyhasla úplně, stejně, jako její vůle žít.
Malá Valérie se narodila v Michalovicích, které leží na východním Slovensku. Už odmala milovala tanec i zpěv, a tak poté, co veřejnost zaujala svým vystoupením v Jihlavě, dostala nabídku nahradit Helenu Vondráčkovou v divadle Rokoko.
Vondráčková se tehdy rozhodla angažmá divadla opustit, protože se spolu s Václavem Neckářem a Martou Kubišovou chystali založit dnes již legendární trio Golden Kids.
V divadle si jejího talentu všiml i samotný ředitel Darek Vostřel a i on měl na svědomí vznik jejího největšího a nejznámějšího hitu písničky s názvem Léta letí. Song z roku 1971 je českou verzí zahraničního hitu Looky Looky. Poté, co se divadlo Rokoko uzavřelo, cestovala Čižmárová po SRN se svou vlastní hudební skupinou, kterou založila. Posléze se opět vrátila do divadla, a to sice do Semaforu, kde působila až do roku 2000, tedy více než pětadvacet let.
Chtěl ji i Menšík, nemohla otěhotnět
Ten, kdo Valérii Čižmárovou rád poslouchal, vždy zbystřil, když se na televizních obrazovkách objevily Holky z porcelánu nebo Jak utopit doktora Mráčka. Mohli tam totiž slyšet její hlas. Valérie se ale objevila i před kamerou, ať už v roli zpěvačky v komedii Petra Schulhoffa Já to tedy beru, šéfe...! a nebo v Kachyňově filmu podle knižní předlohy Oty Pavla Smrt krásných srnců.
To bylo ale její poslední výraznější vystoupení na veřejnosti. Poté se objevovala převážně v divadle Semafor, kde navázala na někdejší spolupráci. Po revoluci v 1989 se po ní ale takřka slehla zem, což ona sama těžce nesla. Navíc se jí nedařilo ani v osobním životě.
Ačkoliv po ní prahli i kolegové z branže a nejvíce herec Vladimír Menšík, krásná zpěvačka dala přednost jinému muži. Její srdce si získal lékař, za kterého se i provdala. Manželství ale nevydrželo, a to prý i kvůli tomu, že Valérie nemohla otěhotnět. Jednou o miminko přišla a šance, že by se to mohlo povést znovu, byly mizivé, spíše vůbec žádné.
Konec kariéry, konec života
Čižmárová byla v koncích jak kariérně, tak v osobním životě. V cyklu České televize Příběhy slavných to potvrdili i její kamarádi a kolegové. „Jakmile ztratila zázemí divadla, byla jako bezruká a beznohá,” zavzpomínala Alexandra Weberová a záhy ji doplnil i Jiří Krampol: „Nedokázala se smířit se svým ústupem ze slávy. Jako by jí skončil život.“
Do toho začala mít někdejší zpěvačka zdravotní problémy, trápila ji štítná žláza. Ačkoliv ji její okolí přemlouvalo, aby zašla k doktorovi a řešila to, Valérie to odmítala a raději tiše trpěla. „Pozorovala na sobě příznaky, přesto nešla k doktorovi. Absolvovala vyšetření, ale nechtěla jít na operaci a ztrácela hlas.
Praktický lékař jí promlouval do duše. Byla to otázka čtyř dnů. Byl jsem s ní u praktického lékaře. Viděl, že sotva dýchá. Poslední dny to s ní šlo rapidně dolů. Pak už jsem zavolal sanitku. To bylo v neděli. V pondělí jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu,“ smutně zavzpomínal na obrazovce její druh Pavel.
Valérie Čižmárová zemřela 7. března 2005 v Praze ve věku 53 let.
Zdroje: zeny.iprima.cz, krajskelisty.cz, idnes.cz
