Jaká byla evoluce skla (a proč můžete být šťastlivci) – Vědátoreferát

Na úvod: Chcete prožít něco fakt úžasnýho (v kontextu vědy, evoluce a vůbec)?

Je jedno, co tam uvidíte

odívejte se ven z okna… podstatné je, že uvidíte víc než jen černotu. Díky průhlednému sklu (plus mínus podle toho, jak často si je umíváme) ale lidi disponujou už pěkných pár tisíciletí relativně dobrým izolantem, který je průhledný a k tomu i relativně odolný! A to je úžasný!

Nic podobného totiž žádný jiný živočišný druh nezná! Zapomeňte na nástroje – nějaké předměty používají ke svému prospěchu i různá jiná zvířátka; zapomeňte i na oheň – také v jeho případě známe hrstku jiných druhů, které nějak jednoduše využívají přirozeného ohně (byť lidi jsou skoro zcela jistě jediní, kteří ho umí kontrolovat).

Až sklo je příkladem relativně primitivní technologie (v tom smyslu, že když vidíte tabuli skla, tak z toho dneska asi už nechytíte instantní orgáč nad tím, jak je to úžasný), u které ale žádný přírodní analog… neznáme!

(Ano, i lidi jsou pořád součást přírody, resp. jsou taková nová konstanta v dosavadním koloběhu, takže je nesprávné to oddělovat na „lidi“ vs. „příroda“, ale nad tím teď neztrácejme znaky. Chápeme se.)

Sklo jako keramika

Historie skla v zásadě navazuje na jinou technologii, která definuje řadu kultur naší historie – totiž na zpracováním keramiky. Od okamžiku, kdy lidem (díky kontrole ohně!) došlo, že můžou z „hlíny“ dělat tvrdí předměty (předměty!), došlo na boom nejrůznější šíleností – keramické nádoby, keramické okrasné předměty (boost do kultury a náboženství!), keramické čepele zbraní. Kdo ovládal keramiku, ovládal universe – nebo aspoň místní údolí!

Pak se však v případě keramické produkce z písků (jiný typ „hlíny“; přesněji oxidu křemičitého jako hlavní složky sklářského písku, pokud chcete pyskovat nad termity) ale tohle „vypalování“ vedlo nejenom ke vzniku tvrdého, ač křehkého matroše – ale hlavně trochu průhledného matroše a.k.a. skla!

V době po počátku civilizace, kdy lidi už připomínali lidi, nikoliv bytosti putující po sedmi dnech z fesťáku, se sklo uchytilo jako dekorační předmět poměrně rychle. Není teda přesně jasné, kdo sklo vyvinul jako první – nejspíše nezávisle na sobě vzniklo ke konci doby bronzové v Mezopotámii, Egyptě, Číně i Indii. Typicky však šlo fakt o bižuterii – jako první začali okna vyrábět zřejmě až Římani kolem 1. století našeho letopočtu…

Recentní vynález

Sklo ale bylo pořád luxusní komoditou až do několika posledních staletí. Třeba skleněná okna se pro běžného člověka stala dostupná v podstatě až od 16. až 19. století (dle regionu a státu). Před tím se na místě oken nepoužívalo buďto nic, anebo se používal papír (zejména v Asii) či zvířecí kůže. Bohatýři (třeba církev) si skleněná okna samože mohli dovolit dříve, ale i skrze jejich vitráže jste toho moc nevykoukali. Spíše než průhledná byla leda tak průsvitná.

Sklo je zkrátka takový malý zázrak civilizace, který si drtivá většina vašich předků nemohl dovolit z nejrůznějších důvodů – a nad jehož famózností, historií i výrobou se stojí za to zamyslet.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz