O Bhútánu jsem poprvé slyšela na vysoké škole v hodině pozitivní psychologie. „Ona vážně na světě existuje země štěstí. To je naprosto báječné a musím tam jet. Hned!“ napadlo mě. Později jsem strávila jsem v zemi devět měsíců a změnilo mi to život.
Jaká je podstata?
V zemi hřmícího draka, jak se Bhútánu přezdívá, jsem prováděla výzkum štěstí a spirituality v porovnání s jinými vybranými zeměmi, jako je například Česká republika a Norsko. Proč je u mladých Bhútánců v módě sebevražda? Vymyslel si bhútánský král Gross National Happiness, aby pomohl marketingu a popularitě své země, nebo to byla opravdu reflexe spokojenosti obyvatel? Proč jsou v Bhútánu všichni tak milí, ale když člověk potřebuje vyřídit formality s vízy či s povolením vycestovat mimo hlavní město, může přitom naběhat téměř vesmírnou vzdálenost? Proč se turistům v Bhútánu ukazují pouze pozlátka? „Sebevraždu spáchá 20% našich studentů,. Někteří také berou drogy a mají problémy s alkoholem,“ sdělila mi americká učitelka Sarah žijící v Bhútánu.
Zarazilo mě to. Když jsem se v rozhovorech dotazovala starších lidí na jejich štěstí, všichni svorně tvrdili, že jsou spokojení a že nejlepší moment z každého dne jsou modlitby a meditace. Idyla. „Mladí nejsou moc věřící, spíš se bojí démonů, školy a rodičů. Často se zabíjejí z nešťastné lásky, nebo z velkého stresu ze zkoušek, nebo z tlaku přísných rodičů,“ pokračovala Sarah. Otázkou je, zdali se informace od Sarah dají zevšeobecnit. Podle dalšího učitele z jiné fakulty se ale sebevraždy v Bhútánu pohybují pouze okolo 1%, což stále není zanedbatelné množství, ale už to neznamená takový extrém, o jakém mi povídala Sarah.
Ministr štěstí
„Lidi v Bhútánu jsou spokojení, protože jim odmala rodiče říkají, že mají být vděční za to, co mají. Cílem není toužit a stále nemít, cílem je prožít to, co je právě tady a teď. To je také princip buddhismu,“ vyprávěl mi bývalý ministr štěstí Saamdu ve stísněných prostorech největšího bhútánského knihkupectví. Lidé prý byli dřív šťastnější, protože se nikam nehnali a nebombardoval je moderní svět. „Proměna, co u vás na západě trvala sto let, se tady odehrává během deseti. Před dvaceti lety bylo normální pást dobytek i v hlavním městě Thimphu. Nikdo nikam nespěchal. Teď je město ucpané auty a není tu místo pro život,“ pokračoval Saamdu ve vysvětlování.
Prožitek, ne teorie
Cesty za štěstím od Kristýny Tronečkové
Cesty za štěstím
Kristýna Tronečková je nejen psycholožkou a výzkumnicí zaměřující se na pozitivní přístup k životu (www.epsychologie.cz), ale hlavně autorkou knih Cesty za štěstím (o Bhútánu, Izraeli a Islandu) a Cesty za štěstím 2 (o Norsku, Arménii a Číně), které odrážejí příběhy z jejích předchozích cest strávených po boku místních obyvatel, se kterými dělala hloubkové rozhovory o pohledu na štěstí. V nové třetí knize Naše Cesty za štěstím (o Turecku, Kostarice a Japonsku) se rozhodla pokračovat v podobném duchu a ke svým toulkám a zkoumáním roztodivných krajin a lidských příběhů přizvala partnera Matouše. Turecko, Kostarika a Japonsko: Tři význačné země, tři strhující přístupy k životu. Spolu s věnováním a dárkem si knihy můžete objednat přímo u autorů na www.cestyzastestim.cz nebo u všech dobrých knihkupců. Nalaďte se na vlnu štěstí!
„Tady je to samé štěstí, na každém rohu je napsáno, jak jsme šťastná země. Ve školách se učí o štěstí, na autobusech jsou slogany o štěstí, pořádají se tu velmi seriózní konference o štěstí. Ale proč se tady o štěstí mluví tak vážně a s takovou důležitostí? Týká se to stále štěstí? Vždyť lidi tu jsou a vždycky byli šťastní, ale jak se to moc analyzuje, působí to spíš obráceně. Já bych to nechal plynout jako dřív,“ vyjadřoval názory jiný z respondentů. Já s nimi souhlasím, štěstí je v obyčejnostech, v hezkém chování normálních lidí, ne v hloubkových analytických spisech, které jsou v rámci Hrubého národního štěstí tak populární. Navíc Bhútánci nemají zálibu pouze v duchovních aktivitách, rádi si občas zajdou na diskotéku nebo karaoke. Ptala jsem se jich, jestli si čtvrtý král vymyslel GNH kvůli marketingu, nebo jestli byli Bhútánci šťastní a on pro to vymyslel pouze termín. Řekli mi, že „možnost B“ je správně, že Bhútánci byli a jsou prostě spokojený národ. Z GNH se prý stala úspěšná reklama pro turistický průmysl a propagaci Bhútánu vlastně úplnou náhodou. Dalo by se říct, že je to vedlejší produkt bhútánského štěstí.
Podívejte se, jak vypadát "turistický" Bhútán
Jsou šťastní, protože nechtějí víc
Bhútánci umějí vyžít s málem, radovat se a ještě ze svého rozdávat. Přišlo mi až neuvěřitelné, jak moc se liší život Bhútánců od toho, co se ukazuje turistům, kteří povinně zaplatí 100 až 200 tisíc korun za týden pobytu v tomto království. Jaký je asi Bhútán pro ně? Svážejí je luxusní autobusy, spí v nablýskaných hotelech a suvenýry nakupují v noblesních obchodech. O nic se nestarají, všechno je pro ně připraveno, pohybují se ve smečkách se svým průvodcem v čele, bez kterého nikam nemůžou. Do Bhútánu je ale těžké se dostat jinak než jako turista, který svůj výlet draze zaplatí. Bhútán se tak chrání před masou návštěvníků. Půl roku jsem si těžce vyjednávala víza do Bhútánu, a když jsem je nakonec zázračně dostala a do země přijela, dlouze a hořce jsem vyjednávala „route permit“, abych mohla do jiných oblastí než jen do Thimphu.
Tipněte si, na jakém místě se ve zveřejněné Světové zprávě o štěstí (World Happiness Report) umístilo mezi 140 zeměmi Česko
Neturistický Bhútán
Chtěla jsem například cestovat do odlehlých oblastí, do kterých je třeba si vyžádat extraspeciální povolení. „To nemůžeš, ty tady žiješ a děláš výzkum, neplatíš nám žádné peníze. Tam mohou jen dolaroví turisti,“ odpověděl mi úředník a bylo hotovo. Dalším příkladem rozdílu může být termální horký pramen, který znají jen místní obyvatelé, na internetu o něm není ani zmínka a těžko se tam dostává. Když jsem se ale na místo probojovala džunglí, kromě léčivých posvátných pramenů tam byl malý dům, ve kterém bydlelo několik rodin. Všichni na mě zírali a každý mi rukama a nohama naznačoval, že se mám u něj najíst a přespat. „Ten horký pramen znám a nedivím se, že na tebe všichni tak koukali, byla jsi tam asi třetí běloch v historii. Před pěti lety tam zavítali dva američtí milionáři. Chtěli v Bhútánu prožít něco extra a taky za to extra zaplatili,“ vyprávěl mi Karma. Neexistuje pravý a umělý Bhútán, Bhútán je jen jeden s mnoha příchutěmi. Stejně jako štěstí.
