Právo veta je pro hnutí ANO nedotknutelné, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz lídryně kandidátky do voleb do Evropského parlamentu Klára Dostálová. Umí si představit rozšíření pravomocí Evropského parlamentu, nicméně důležité je pro ni nekoncentrovat moc v Bruselu. Hnutí ANO je podle ní stále liberální.
Klára Dostálová je ekonomka a bývalá ministryně pro místní rozvoj za hnutí ANO mezi lety 2017-2021. V politice má zkušenosti i jako náměstkyně na stejném ministerstvu, nebo krajská zastupitelka v Královéhradeckém kraji. V současnosti zastává post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny ČR, kam byla zvolena za ANO jako nestranička.
Zatím jsem nenašel program ANO pro volby do Evropského parlamentu. Kdy ho budete mít a co v něm bude?
Program budeme představovat 1. května, kdy oficiálně spouštíme kampaň do evropských voleb. Budeme to mít ve Zlíně, bude i tisková konference, na které zveřejníme kompletní program. Ten je postaven na třech hlavních pilířích.
První je bránění českých zájmů v Evropě. Chceme revizi Green Dealu. Chceme se znovu vrátit k migračnímu paktu tak, abychom některé věci, co tam jsou z našeho pohledu špatně, napravili.
Druhým pilířem je určitě soběstačnost, nejenom České republiky, ale celé Evropy. Musíme se opravdu vrátit ke zdravému selskému rozumu, abychom si pod sebou neřezali větev. My říkáme, že Green Deal je politická deklarace o lepším životním prostředí, což chceme všichni, ale musíme reflektovat to, že tady máme válku na Ukrajině, že jsme po covidové době, po energetické krizi a je potřeba cíle Green Dealu buď přenastavit, nebo uchopit trošičku jinak. Aby se Evropa nestala závislá na jiných zemí, zejména z Asie, což si myslím, že pro Evropu určitě není krok správným směrem.
Třetí pilíř našeho programu je svoboda volby. Rádi bychom se vrátili k základním úkolům, které Evropská unie má, tedy jednotný trh. Určitě se budeme chtít bavit o dokončení Schengenského prostoru a taky o rozšiřování EU, což je samozřejmě velmi důležité i z pohledu bezpečnosti Evropy.
Já třeba jako bývalá ministryně pro místní rozvoj vím, že v Evropě je nutno řešit i bydlení. Stát nebo veřejný sektor, jako jsou obce a kraje, mají občas problémy a nevědí, jak konkurovat developerům na trhu. My si myslíme, že pro veřejně prospěšné profese nebo pro nějakým způsobem ohrožené skupiny, jako jsou mladí, kteří zakládají rodiny, by měla být cílená podpora nájemního bydlení z pohledu veřejného sektoru.
To je ale záležitost pro městskou nebo samosprávní úroveň.
Ano, ale veřejnou podporu musíte řešit na úrovni Evropy. To je zcela zásadní a my musíme zjistit, jestli podpora bydlení nenarušuje pravidla veřejné podpory, neboli jestli nenarušuje buď přeshraniční, nebo domácí trh. A já si myslím, že když Evropská komise uměla například malé sportovní zařízení v obcích vyjmout z veřejné podpory, tak stejně tak by to mohlo nastat v případě, pokud by byty stavěl veřejný nebo státní sektor pro určité skupiny lidí.
Právo veta je pro nás nedotknutelné
Na loňské programové konferenci ANO jste zmínila význam udržení práva veta a právě Zelenou dohodu. Podle vašich slov je důležité uchránit právo veta, a tím i suverenitu Česka. Nicméně, v EU už se většina záležitostí dávno hlasuje kvalifikovanou většinou, a ukazuje se, že ten způsob je mnohem efektivnější, což je mimo jiné taky jeden z vašich bodů v některých příspěvcích – že Unie je rigidní a neefektivní, což chcete taky změnit. Z toho vychází, že možná procedurální změna v hlasováních by mohla pomoci.
Ne, ne, tady si asi nerozumíme v tom, jak my to pojmenováváme. Právo veta se užívá, to jste řekl velmi správně, v podstatě ve velmi omezených případech: zahraniční politika, bezpečnostní politika a rozpočet. Zahraniční a bezpečnostní politika je opravdu velké téma v rámci Evropské unie a já jsem naopak přesvědčená o tom, že pokud bude nadále zachováno právo veta, tak to nutí státy si sednout k jednomu stolu a debatovat. V Radě Evropské unie, kde zasedají ministři, nebo v Evropské radě, kde zasedají premiéři, tam se používá právo veta. Pokud se hlasuje kvalifikovanou většinou (kvalifikovanou většinou se hlasuje v Radě EU, a to v 80 procentech evropské legislativy – pozn. red.), je třeba sehnat blokační menšinu.
A teď, když si vezmete, jak je rozložená EU, jak jsou postaveny státy, tak blokační menšinu mohou mít čtyři státy, které mají ale dohromady zhruba 35 % všech obyvatel. Když jsem si spočítala, kolik má dohromady V4 (Visegrádská skupina složená z Česka, Polska, Slovenska a Maďarska – pozn. red.) a kolik je v kontextu celé Evropské unie těch 35 %, tak aby Česká republika mohla vůbec využít třeba blokační menšinu, tak by musela sehnat státy, které dají dohromady 157 milionu lidí. To znamená, že v tu chvíli nás vždycky přehlasují ty velké státy typu Francie, Německo atd.
Co se týče práva veta, nemyslím si, že je výhodné, aby ho ČR v určitých tématech neměla. Je ale spravedlivé říci, že ČR využila práva veta jednou, a to se týkalo piva (jednání o spotřební dani z piva se odehrálo v roce 2006 a jedná se o jedinečný případ, kdy ČR vystoupila proti všem ostatním zemím – pozn. red.), takže paradoxně to nebylo žádné ze strategických témat. Česká republika vždycky jde cestou vyjednávání, ale zároveň se snaží vyjednávat za takových podmínek, aby to pro ni bylo zajímavé.
Ano, ale ono se nediskutuje zrušení práva veta jako celku, ale jen v případě zahraniční politiky, aby se zefektivnila pomoc ze strany EU a podobně.
No, ale to je otázka. Protože pak tady máte možnost obejít právo veta, viz. migrační pakt, který se posunul pod agendu ministerstva vnitra, tedy nedalo se to do bezpečnostních otázek (zatímco v otázkách bezpečnosti lze uplatnit veto, v otázce migrační politiky se hlasuje kvalifikovanou většinou– pozn. red.). To paradoxně komentovali i někteří premiéři například Malty či Bulharska, že to není úplně fér, protože jsou to výhradně bezpečnostní otázky jednotlivých zemí.
Takže, pokud to chápu správně, vaším cílem není zachraňovat právo veta, ale zpřesnit procedury.
Právo veta je pro nás nedotknutelné. Minimálně pro mě je právo veta skutečně jedním z nástrojů, jak prostě dostat všechny k stolu, jednat a hledat nějaký výhodný kompromis pro ČR. Třeba se budeme bavit o rozšiřování EU a tam jednoznačně právo veta bude fungovat. Řeknu to narovinu, na rozšiřování se budeme muset podívat z různých úhlů pohledu. Rozšíření Evropy je určitě žádoucí z pohledu bezpečnosti Evropy a dokončení Schengenu. Proto jednoznačně ano. Na druhou stranu, jakmile dojde k rozšíření Evropy, tak se taky můžeme bavit o 35 státech v EU. Nejpozději v roce 2025 se začne rozjednávat víceletý finanční rámec. No, a teď půjde o to, že pokud do toho budou vstupovat ty další země, budeme muset uplatňovat politiku soudržnosti vůči těm méně vyspělejším státům. Tak se z ČR stane čistý plátce, což budeme muset samozřejmě vážit na miskách.
Možná ano, ale na druhou stranu, už jste to pojmenovala, získáme silnější, větší a bezpečnější Unii.
Ano, ale říkám, že v Evropě to není černobílé. Třeba tu blokační menšinu si vlastně prosadily Německo, Francie a Velká Británie. Velká Británie tam už není a Německo s Francií teď na blokační menšinu nedosáhne. Na druhou stranu, státy západní Evropy mají k sobě blíž a když se projednávají témata, které pro nás mohou být kruciální, potřebujeme právo veta. Proto si myslím, že teď jakákoliv debata o zrušení práva veta jako takového není na místě.
Ještě když se zdržíme u zefektivnění procedur v rámci EU, tak jedna z diskusí se vede o zvětšení pravomocí Evropského parlamentu, což by se týkalo i vašeho působení. Měl by Evropský parlament získat další pravomoci, jako například navrhovat legislativu podobně jako národní parlamenty?
Určitě nejsem pro koncentraci moci v Bruselu. Ale myslím si, že by to mohlo být hodně podobné národním parlamentům, to znamená, že by Evropský parlament mohl mít i nějakou zákonodárnou iniciativu. Teď jenom přijímá věci, které vzejdou z Evropské komise, a tam je potřeba upozornit na to, že na rozdíl od Parlamentu, v Komisi jsou nikým nevolení úředníci.
Když si vezmeme evropské komisaře, tak oni jsou nepřímo voleni.
Ano, ale nemají mandát od voličů jednotlivých členských zemí. Samozřejmě je to diskutabilní, protože rozumím tomu, že eurokomisaři jsou vyslanci jednotlivých zemí, na druhou stranu oni mají na starost celou Evropskou unii, ne ten konkrétní vysílající členský stát. Takže někdy se to trošičku pere v rámci pravomocí, souhlasila bych, aby měl Evropský parlament jako volení zástupci zákonodárnou iniciativu.
Zelené šílenství je potřeba zastavit
Vraťme se k druhému velkému tématu, které jste zmiňovala, tedy Zelená dohoda. Podle vašich slov je to zelená ideologie. Přiznám se, že úplně v tom nevidím nějakou ideologii, protože jde o ochranu klimatu. A Zelená dohoda je vlastně něco jako programové prohlášení vlády.
Naprosto s vámi souhlasím, a tak to bylo na samém začátku. Vraťme se do roku 2019, kdy je Green Deal vlastně politická proklamace, není to žádná smlouva, nemohl to nikdo nikdy podepsat. Je to balíček zhruba padesáti nařízení, které se pod tu Zelenou dohodu schovávají. Na samém začátku byla snaha snížit emise a zajistit lepší životní prostředí. Ale v té proklamaci je také to, že se nesmí snížit konkurenceschopnost Evropy a potažmo životní úroveň občanů EU. No, a na tyto dva body jsme trošku zapomněli. Proto říkáme, že se z toho stalo zelené šílenství, které nedbá na to, že nesmíme snížit konkurenceschopnost a životní úroveň občanů EU. A toto zelené šílenství je opravdu potřeba zastavit.
My jsme pro mokřady, sázení stromů, lepší ekologii, lepší životní prostředí, nemyslím si, že by se našel vůbec někdo, kdo by řekl, že něco takového nechce. Ale pak se podívejme na ta další nařízení, jako emisní povolenky. Za prvé, podle mě nemají co dělat jako obchodovatelné na trhu, protože to samozřejmě vyvolává spekulace. Ale vezměte si, jak se to rozšiřuje. Teď si Evropská komise vzala na paškál prdící krávy (krávy produkují methan, skleníkový plyn. V EU se jednalo o jeho omezení v zemědělství, ale nyní není v žádné legislativě ani v návrzích – pozn. red.), občané budou platit za to, že nemají zateplené domy (schválená směrnice o energetické náročnosti budov tlačí země k tomu, aby renovovaly existující domy, včetně rezidenčních – pozn. red.) atd. Možná bychom všichni životní prostředí lépe vnímali, kdybychom byli lépe motivováni, abychom ho chránili.
Já jsem si třeba našla takový velmi zajímavý údaj: My jsme v průběhu 25 let snížili emise v zemědělství o 22 %, ale zároveň Amerika +6 %, Indie +24 %, Čína myslím +8 % atd. Takže z mého pohledu není možné, aby Evropa měla ambici zachraňovat celý svět. To prostě nejde, protože by nás to zničilo.
Ale Green Deal mají i v USA. Čína a Indie se také zavázaly k snižování emisí…
Ano, a to bylo součástí politické proklamace, že snížíme emise o 55 %, ale na úrovni Evropské unie, ne na úrovni každého členského státu.
A nebylo by lepší, kdybyste místo strašení Green Dealem a zákazem prdících krav ukazovali spíš na pozitivní stránky, investice, finanční náhrady za problémy a podobně?
A vám nepřijde absurdní to, co teď říkáte? Na jedné straně od občanů vybereme peníze a na druhé straně jim budeme dávat sociálně klimatický fond (fond má pomoci nízkopříjmovým domácnostem zvládnout dopady zelené transformace – pozn. red.), aby si mohli požádat, aby nedřeli, pardon, pusou o zem? Mně tohle přijde úplně absurdní.
Mně jde o to, aby se Green Deal postavil do reálu, aby byl hmatatelný a aby i občané díky motivaci vnímali i některá pozitiva, která tam jsou. Znovu říkám, celý Green Deal je o lepším životním prostředí, na tom se určitě všichni shodneme, ale pojďme hledat realistické cesty toho, jak toho dosáhnout. Zatím jde Evropě jenom to, že tahá peníze z daňových poplatníků. Je jasné, že Green Deal něco bude stát, abychom klimatickou změnu nějakým způsobem přibrzdili. Ale také hledejme cesty, jak se přizpůsobit některým klimatickým změnám.
Zkušenost z exekutivy je v europarlamentu výhodou
Posuňme se dál. Vedete kandidátku hnutí ANO, ale jste nestranička. Nepůsobí to tření uvnitř strany?
Nepůsobí to vůbec žádné tření, protože i v naší vládě byla spousta nestraníků. Pan předseda Babiš i celé předsednictvo hnutí ANO říkalo, že jim ani tak nejde o straničnost jako o odbornost. Pan předseda Babiš po mně vstup do strany nechce, naopak vždycky říká, že se mu docela i líbí, že má odborníka, který není straník, ale přitom jednoznačně bojuje za politiku hnutí ANO.
Na kandidátce jste přeskočila i současné europoslance hnutí ANO. Znamená to tedy, že hnutí není spokojeno s jejich prací?
Takhle to určitě není. Když jsme stavěli kandidátku, tak jsme říkali, že v Evropském parlamentu velmi chybí lidé z exekutivy. A mně hrozně vadí, že je tam hodně akademiků nebo podnikatelů, ale nikdo z nich nemá tu praktickou zkušenost. Přijde nařízení, a jak se to promítne do českého právního řádu? Co to tady způsobí? To v podstatě umí vlastně ze stávajících europoslanců jen Saša Vondra (Alexandr Vondra, europoslanec za ODS – pozn. red), který byl samozřejmě také v exekutivě. A já tím, že jsem vyrůstala zespoda, prošla jsem jak veřejným sektorem, byť ne na politické úrovni, tak i státním sektorem jako náměstkyně, následně i ministryně, mám zkušenosti velké. To bylo moje přání vůči panu Babišovi, že bych měla ambice být členkou europarlamentu a pokusit se některé věci změnit přímo tam.
Zkušenost z exekutivy je tedy víc jak zkušenost z Evropského parlamentu?
Ne. Zkušenost z exekutivy v České republice by byla určitě přínosná pro členství v europarlamentu.
Ale přesto současní europoslanci byli přeskočeny lidmi z domácí politiky…
Ale oni nikdy nepracovali v exekutivě. Oni jsou skvělí, jeden je na zemědělství, jeden je na průmysl, Ondra Kovařík (Ondřej Kovařík, nestraník a europoslanec zvolený za hnutí ANO – pozn. red) se hodně orientuje v právech spotřebitele, nebo v automobilovém průmyslu. Oni jsou kluci odborníci každý v nějaké věci. Mně šlo o to, že tam ale nikdo z nich nemá praktickou zkušenost z exekutivy. A myslím si, že právě takto postavená kandidátka je dobře vyvážená, že tam budeme mít jak odborné zázemí, tak i nadhled na to, co vlastně způsobí ta konkrétní opatření, do jaké legislativy se to promítne atd.
A jak do toho zapadá pětka kandidátky, Jana Nagyová?
Tak ona má zase zkušenosti z komunální úrovně. Byla radní na jihlavské radnici, zároveň zastupitelkou, ale paní Nagyová má obrovské zkušenosti taky s Evropskou unií, zejména co se týče přípravy pro podnikatelský sektor z průmyslu.
Z čehož byla obžalovaná.
Ano, ale byla osvobozena. Takže si myslím, že toto není úplně na místě.
O liberálnosti ANO není na místě diskutovat
V průběhu tohoto období od vás odešly tři europoslankyně – Dita Charanzová, Radka Maxová a Martina Dlabajová. Charanzová byla považována za jednu z nejmocnějších žen v EU. Když k tomu připočítáme odchody výrazných politiků na domácí scéně, tak si říkám, že jste v tomto ohledu jako hnutí neměli úplně nejlepší období. Čemu to připisujete? Máte nějakou personální krizi?
Co se týká Radky Maxové, ta odešla hned, jak se dostala do Evropského parlamentu, přešla k socialistům. Co se týká Dity Charanzové a Martiny Dlabajové, tak ony nedostaly nominace z regionu. Přece jenom hnutí ANO, stejně tak jako jiné strany, má nějaká regionální uskupení, která dávají nominace na zastoupení do voleb, ať už jsou to evropské, krajské, poslanecké atd. A ony nedostaly žádnou z těch nominací. Vzhledem k tomu, že asi nechtěly být před novináři, já nevím, pranýřovány za to, co se stalo, proč tu nominaci nedostaly, tak začaly útočit jako první…
Budu vám trochu oponovat. Proč by nedostala nominaci hnutí jedna z nejmocnějších žen EU? To zní nepravděpodobně.
Nejde o hnutí, jde o ta regionální uskupení. Paní Charanzová do regionů nejezdila a neprodávala svoji práci těm, kteří potom mohou nominovat. Nominace nevznikají jen proto, že ji někde někdo nějak označí.
Takže jejich tvrzení, že se s hnutím ANO názorově rozešly, je podle vás nepravdivé?
Takhle to teď prezentuje ona (Dita Charanzová – pozn. red), ale podle mě to tak není. Protože to skutečně celé vypuklo, až když se dozvěděly, že ty regionální nominace nedostaly.
Změnu chování ANO vyčítají mnozí, hlavně zahraniční partneři. Velká nespokojenost je v evropské liberální straně ALDE a taky v europarlamentní frakci Renew. Dokonce proti vám ALDE spustila šetření, jestli jste stále liberální strana. V jaké fázi to aktuálně je?
O liberálnosti ANO, díky kterému se prosadilo partnerství pro všechny, kde jsme narovnali práva, není na místě diskutovat. (Poslanecká sněmovna ČR hlasovala o svazcích stejnopohlavních párů na konci února 2024 – pozn. red.).
Co se týče toho zákona, LGBTI+ lidé to za narovnání práv nepovažují.
Protože to nedopadlo jako vyloženě manželství pro všechny. Já jsem souhlasila s tím, že registrované partnerství je šílený a trošku dehonestující pro homosexuální páry. Jsem velmi liberální člověk, jsem pro to, aby si každý žil svobodně, jak uzná za vhodné. Takže se nakonec domluvilo, aby to bylo průchozí napříč sněmovnou, to slovo partnerství, ale pak už jsou tam všechna práva. Každopádně bez hlasů hnutí ANO by neprošlo vůbec nic a byl by zachován ten stávající stav. Myslím, že jejich reakce není fér.
Co se týče ALDE, měli jsme spoustu jednání, říkala jsem, že nerozumím některým postojům. My si říkáme rodina, rodina ALDE, tak když jste v nějaké rodině, někdo má jiný názor, tak to přece neznamená, že je váš nepřítel. S takovouto demagogií je blbost jít do jednání. Je potřeba vždycky hledat nějaké kompromisy, nějaké vyjednávací taktiky, hledat podporu i v jiných frakcích na konkrétní záměry.
Přece jenom ale nevidíte žádný problém? To radikální vyjadřování vašeho předsedy, způsob, jakým vedl prezidentskou kampaň. To všechno vám v ALDE vyčítají. A Babiš ještě přednášel na konzervativní konferenci amerických republikánů do Budapešti.
A slyšel jste jeho projev na té konferenci?
Přiznám se, že jsem si ho nepustil.
Tak si ho pusťte. Něco pojmenovává, ale neznamená to, že by měl být třídním nepřítelem. On spolupracoval v rámci V4 se všemi a na půdě konzervativců řekne třeba trošku svoje názory, tak co je na tom tak jako strašného?
Ale přesně to vám ALDE vyčítá, tedy že názory ANO jsou jiné.
No, ale to je právě podsouvání něčeho, co tak prostě není. Já jsem byla velmi ráda, že přijelo vedení ALDE, a že jsme se o tom tady pobavili. Měli jsme samozřejmě oficiální jednání, dokonce jednali i s Mladým ANO, aby zjistili některé postoje a názory. Vyříkali jsme si to. Oni rozumí tomu, že některá prohlášení, která třeba vnímali trošičku citlivěji, jsou součástí voleb a souvisí s preferencí domácího publika. Jsme strana s docela velkým počtem preferenčních hlasů, oni to vnímají a mě velmi pozitivně překvapilo, jak jsme se dokázali otevřeně bavit.
Abychom se vrátili k tomu šetření, tak z něj tedy nebude nic vyvozováno a všechno jste si vyjasnili?
Dohodli jsme se. Oni chtěli znát naše názory a v podstatě to celé utichlo, zatím je všechno v pořádku. Příští týden (tento týden – pozn. red.) bude probíhat kongres ALDE, kde se budeme ještě o některých věcech bavit, ale všichni čekají na výsledek voleb. Nebudu zastírat, že spoustu těch frakcí čeká názorová změna více do středu od těch hodně levicových postojů, které doteď v Evropském parlamentu byly. Takže i tuto situaci je potřeba nějakým způsobem reflektovat.
Do Renew či ALDE by chtěla vstoupit i část Starostů. Znamenalo by to, že STAN by byl váš stranický kolega. Umíte si takovou spolupráci představit?
Tak s námi zatím nikdo nejednal. A možná by nejdříve měli oslovit stranu, která v Renew za Českou republiku je, protože se vstupem do frakce musí souhlasit všechny strany, které tam jsou. Asi by to bylo přirozenější sednout si s českým partnerem, a snažit se o nějaký dialog, než takhle volat do světa. Ale nic takového se neděje.
Nechci za ně mluvit, ale oni možná nemají o dialog s vámi zájem, protože čekají na to, že vás třeba z Renew vyloučí.
Můžu být zcela upřímná? Já se velmi omlouvám, ale i v Renew umějí počítat. My nejsme strana, která má nějakou dvouprocentní preferenci, jsme hnutí, které má dost významné preference do evropských voleb, a co si budeme povídat, samozřejmě v těch frakcích jde i o sílu po volbách. Pokud tam bude strana, která bude mít 6 nebo 7 europoslanců, tak to pro ně bude zajímavé. Je potřeba to nevidět jenom ideologicky, ale trošku pragmaticky. My se jakýmkoliv dialogům po volbách nebráníme, ale budeme věci nazývat pravými jmény.
Když už jsme u hnutí STAN, tak například od pana Farského jsem zaslechla, že i oni jsou připraveni otevřít migrační pakt, takže ten prostor k dialogu je, ale nás zatím nikdo neoslovil.
Jourová to neměla jednoduché, někdy jsem ji litovala
Pojďme na hodnocení. Současnou českou eurokomisařku nominovalo ještě vaše hnutí. Jak hodnotíte práci Věry Jourové? Jste s ní spokojena?
No, tak Věrka měla takové náročnější portfolio. Na druhou stranu, mně se nikdy třeba nelíbilo, že se mluvilo o tom, že má slabé a nic neříkající portfolio. Kdyby to tak bylo, tak by nemohla být na žebřících nejvlivnějších žen Evropy.
Ona je i místopředsedkyně Komise, takže to také pomohlo.
Ano, ale samozřejmě to téma je velmi silné, právo a hodnoty, teď dokonce má i digitální agendu, umělou inteligenci (Věra Jourová měla tato témata pouze dočasně po odchodu Margrethe Vestager z pozice, ta se již ale vrátila zpět do funkce komisařky pro digitální věk – pozn. red.). Jsou to velmi těžká témata, kterými musí procházet. Já si myslím, že ona to jednoduché neměla, spousta lidí to nechápala, musela vysvětlovat, že byly hodnotové problémy s Polskem i s Maďarskem atd. Byla to žena, která si zachovala zdravý rozum, snažila se komunikovat.
Takže ji hodnotíte pozitivně.
S paní Jourovou jsem neměla nikdy žádný problém a jenom jsem ji spíš až litovala, jak těžká témata musí komunikovat vůči všem státům Evropy. V některých zemích to samozřejmě tak jednoduché nebylo. Spousta voličů to hodnotí velmi kriticky, toho jsem si také vědoma.
A co Ursula von der Leyen, předsedkyně Komise? Jak jste s ní spokojená?
Mám teda jednu zásadní výtku a budu si k tomu chtít zjišťovat víc. Byť třeba Martina Dlabajová se s námi z jejího úhlu pohledu rozešla, tak podle mě musíme podporovat všechny Čechy, kteří se svojí pracovitostí dostanou na nějaké pozice. Ona vyhrála výběrové řízení na post vyslance EU pro malé a střední podniky a paní Ursula to z nějakých zvláštních důvodů sehrála trošičku jinak, aby se tam dostal někdo z jejich spřízněné skupiny. Taky nerozumím panu premiérovi Fialovi, proč se nezasadí o to, že takhle se s českými občany nakládat nemůže. Je mi úplně jedno, kdo je z jaké strany, já si cením všech Čechů, kteří něco dokázali v EU, a mělo by se na to dbát.
Máte nějaké informace, že by tam měly být nějaké nekalosti?
Já jsem to četla v médiích a budu si to chtít prověřit. Nerozumím tomu a budu se Renew ptát, proč se nepostavilo a nezjišťuje si informace, když je to jejich nominantka, která vyhrála výběrové řízení. Měli by trošičku vytáhnout drápek a trvat na tom, že paní Dlabajová je legitimně zvolena (jmenován do funkce byl nakonec místo Dlabajové německý europoslanec Pieper. Předsedkyně Renew se k problému vyjadřovala a za Dlabajovou se rétoricky postavila – pozn. red.) a mělo by se s ní tedy dále počítat. Takže je tam spoustu otázek a málo odpovědí.
Stejně tak mám signály, že se chystá ona jako Němka na post předsedkyně Evropské komise a předseda parlamentu by měl být také Němec. Mně se toto nelíbí, nemyslím si, že by bylo dobré takhle koncentrovat moc do jednoho z členských států. Pro mě bude i velmi důležité, jak se budoucí komisař, komisařka nebo šéfová Komise postaví k tématům, zda to bude člověk, který řekne, pojďme znovu otevřít některá témata, protože doba se vyvíjí trošičku jinak než v roce 2019 a musíme to rozumně reflektovat, abychom Evropu nezničili. To bude pro mě zcela zásadní.
Von der Leyen dostala nominaci od své mateřské Evropské strany lidové (EPP), aby vedla i další Evropskou komisi. Podpořila byste ji v novém Parlamentu svým hlasem?
To vám teď nemůžu říct. Znovu říkám, za prvé budu chtít, aby představila svoje vize, a stejně tak třeba její soupeři, abychom se o těch věcech mohli bavit.
A co celkový výkon Komise? Někteří kritizují přílišnou tvrdost v zelených otázkách, mimo jiné i vy, jiní zase laxnost v otázkách lidských práv nebo celkově právního státu. Je něco, za co byste třeba Komisi pochválila?
My jsme teď docela velcí kritici nařízení přijatých v letech 2022 a 2023 v souvislosti s Green Dealem. To úplně pozitivně samozřejmě nehodnotím. Ale znovu říkám, podle mě každý může reflektovat nějaké období a říci, hele, tady prostě musíme legitimně přibrzdit, tohle změnit atd. Každý se vyvíjíme, to je úplně normální. Asi nemám nic, za co bych ji explicitně pochválila.
Tak to řeknete vysvědčením.
To je těžký. Vnímám to, že Evropská komise se snaží strašně pomoci Ukrajině, což se snažíme všichni, ať už je to vojenská pomoc, humanitární. Všechny země EU odsoudily Rusko jako agresora. Snaží se pomoci Ukrajině, takže asi úplně za pět bych jí nedala, ale ani trojka to není, protože její výkon není dobrý. Tak řekněme dostatečně.
Co nová Komise? Máte už někoho, kdo by tam měl být, nebo naopak neměl být? Aktuálně se diskutuje také o vytvoření postu evropského komisaře pro obranu, je toto podle vás na místě?
Znovu říkám, trošku to naráží na koncentraci moci v Bruselu. Toto je velmi těžké téma, o kterém se budeme muset pobavit. Sjednotit některé věci týkající obrany, víc spolupracovat s NATO a s Amerikou, i v kontextu rozšiřování EU… Je otázkou, jestli mít vyloženě komisaře, který by se snažil v manévrovacím prostoru mezi členskými státy hledat nějakou potencionální dohodu. Možná ano, ale nemám k tomu vyhraněný názor.
Jména, která by padala na předsedu Evropské komise, zatím také nemám. Samozřejmě uvidíme, jak to vzejde z voleb, jaké bude uskupení sil.
A kdo by do Komise měl jít za Česko podle vás?
Už jsem se k tomu jednou vyjadřovala. Vzhledem k tomu, že znám to podhoubí Evropské komise, tak vím, že pokud Česká republika chce opravdu nějaké silné portfolio… Ale zase si budeme muset vydefinovat, co to silné portfolio skutečně je.
Vláda mluví o silném ekonomickém portfoliu.
V Evropské unii se hraje politika a určitě větší šanci mají bývalí premiéři, ministři atd. Takže z tohoto úhlu, byť se třeba panu premiéru Fialovi nedaří národní politika, tak na úrovni Evropy by to mohl být docela zajímavý majstrštyk. Ale to se asi nestane. Pan ministr Síkela si myslí, že dostane energetiku, ale to se pravděpodobně taky nestane. Paní Nerudová je v tomto kontextu velmi neznámou osobou v politickém prostředí, nemá za sebou zkušenost.
Tak to byla i Věra Jourová, když tam šla.
Ano, ale zároveň byla ministryně pro místní rozvoj, když se stala eurokomisařkou. Paní Nerudová toto nebude mít, a bohužel, politika tam hraje docela silnou roli.